Znáte Dogmana? Superpolicajta, který vznikl přišitím psí hlavy na lidské tělo? Je to hrdina, je to polda, je to parťák, je to superoblíbená postavička z komiksů pro mladé čtenáře. A teď je z něj film. Míří na žáky prvního stupně, ale pobaví i hravé dospělé. Abychom ho správně ohodnotili, přizvali jsme si experty z obou skupin. Tu první zastupuje Vincent, věk 8 a tři čtvrtě roku. Tu druhou Michal, věk čtyřnásobný.

Vincent: Doufal jsem, že film bude dobrej. Ale čekal jsem, že bude horší. Přitom byl mega dobrej!

Michal: Je Dogman film pro děti s jednociferným věkem? Je. Je to blbost, ze které bude starším lidem krvácet mozek? Není! Tedy pokud v sobě máte aspoň trochu dětské hravosti a vaše duše už není utýraná každodenní náloží stupidních dětských animáků. Tenhle hyperaktivní psolda (to jako pes + polda) vás rozesměje. A to jak svými gagy, tak popkulturními odkazy. Třeba i na Apocalypse Now.

Vincent: Ve filmu se furt něco děje. Je super, že i když Dogman zachrání město, tak se ještě něco stane. Ale kdybych film točil já, udělal bych ho víc na pohled podobnej knížce. Jako nakreslenej pastelkou, ne úplně dobarvenej a zářivej a animovanej jako ve filmu. To by se mi líbilo víc. Ve filmu mi to nevadilo, ale bylo to hodně barevný, ne jako komiks.

Foto: Cinemart

+14

Michal: Film má hodinku a půl a i díky akční animaci uteče jako voda – vlastně ne, uteče jako přívalová vlna, která vás smete neustálými vizuálními vtípky i ztřeštěnými dialogy a dalšími psími kusy. Jestli jste typ člověka, který řeší, jak může fungovat továrna na oživovací sprej a proč se nikdo nepozastavuje nad existencí sešitého psočlověka, spláchne vás do kanálu. Jestli jste divák, který se uchechtne při myšlence, že největším zdrojem strachu psího poldy bude obří vysavač, jste na správném filmu. I když původní komiksy třeba vůbec neznáte.

Vincent: Kdo knížky nečetl a šel by na film, tak mu můžou uniknout některý detaily. Třeba zlá ryba Přemek, tu ve filmu jenom rychle představí, neukážou celej jeho příběh.

Michal: Já jsem komiksy od Dava Pilkeyho nečetl. Ale hned mi je Vincek půjčil. Jednu jsem slupnul asi za dvacet minut. Ani film, ani komiks nemají kdovíjaké ambice mít přehnaný přesah nebo skrytou hloubku, ale občas vás dojmou nějakým poselstvím nebo trošililinku smutnou scénou. Která se ale zakrátko překlopí do radosti a legrace.

Vincent: Celkově to ale bylo hodně stejný jako komiksy. Odehrávalo se tam hodně věcí myslím z prvních tří knížek, ale byly tam i jiný situace nebo postavičky. Nebo se věci dějou v jinej moment. Já jsem si sice představoval, že tam bude víc věcí jinak než v knížce, ale ani tak mě to nenudilo. Bavilo mě, že jsem tušil, co by se mohlo stát. Ale i to, že tam byly věci, co jsem se nedočetl.

Michal: Mě zase bavilo, že někdo natočil film pro děcka, u kterého jsem se často bezelstně smál, občas uchechtl dospělácké narážce a po skončení jsem těch 89 minut nelitoval. A ještě si toho komiksového Dogmana šel přečíst.

Se svolením Lucie Černohlávkové, Vincentovy mámy