Dostala moderní přístavbu, přesto má styl jak za Masaryka. Vila ukazuje kouzlo citlivé rekonstrukce
Dát prvorepublikové vile celé jedno nové patro nezní jako nejšťastnější rozhodnutí. Citlivá rekonstrukce pražské stavby však ukázala, že to jde.
Vila v Praze se dočkala citlivé rekonstrukce
Rekonstrukce většinou pomáhá udělat z obyčejného neobyčejné. Jak ale rekonstruovat již neobyčejné? Návod podávají architektky Lenka Míková a Anna Matoušková, které daly prvorepublikové vile nové patro, a přitom zachovaly její funkcionalistický charakter. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.
Jen málokdo by ze současné podoby pražské prvorepublikové vily dokázal vyčíst její původní dvoupatrový charakter s malým pavilonem na střeše. Architektkám ze studia Lenka Míková Architekti se podařilo navrhnout novou koncepci, díky které majitelé vily získali více životního prostoru – a zároveň si objekt uchoval svou prvorepublikovou tvář.
Nová koncepce domu je jasná. Přízemí patří společným obytným prostorům, první patro je dětí a na místě bývalého střešního pavilonu, kde se dříve sušilo prádlo, se uhnízdili dospělí. Toto nové rozvržení bylo odvážným rozhodnutím, jelikož si vyžádalo novou střešní přístavbu. Ty přitom často bývají způsobem, jak zabít původní estetiku domu, protože na něj posadí nepřirozenou novou hmotu.
V tomto případě však byl v rekonstrukci přítomen i cit, díky kterému se architektkám podařilo na původní patra plynule navázat přístavbou usazenou do středu střechy. Okolo ní vznikl dostatek prostoru pro střešní terasu, která pomohla vše sjednotit.
Architektky si navíc dobře uvědomují, že ďábel se skrývá v detailu, v tomto případě tedy dobovém. Kde to šlo, tam rekonstrukce oživovala původní prvky, jako je plot z tvarovek a brána, terazzové římsy a okna dělená do malých tabulek.
Naopak nová přístavba si dovolila zčásti vyjadřovat vlastní identitu odpovídající moderním stylům. Nabízí tak například výhled z velkoformátových oken s neviditelnými rámy, a má dokonce i odlišnou hrubost omítky. Jedná se však o sotva postřehnutelný detail, a tak dům působí konzistentně i díky na první pohled jednolitému plášti.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs
Vše je zasazeno do zahrady plné zeleně a bíle se vinoucích chodníčků korespondujících s barvou domu, které směřují k venkovnímu bazénu a zahradnímu domku.
Podobná péče jako exteriéru byla věnována i interiéru. Spodní část domu je tvořena obývacím pokojem, kuchyní a jídelnou, ze které je díky novému prosklenému arkýři výhled přímo do zahrady. Jeho nedělená plocha je navíc propojujícím prvkem nejvyššího a nejspodnějšího podlaží domu.
Architektky si v domu hrály s čistými a přímými liniemi. To je patrné například na mramorovém portálu oddělujícím kuchyň od jídelny. Mramor zde nekončí u podlahy, ale vytváří práh portálu, čímž odděluje parketovou podlahu od stěrky v kuchyni. Veskrze světlý interiér doplňuje i řada kontrastních prvků, jako jsou například sytě červená svítidla či nábytek.
Podobně jako v exteriéru se i v interiéru mění charakter přistavěného patra, které opouští některé tradiční prvorepublikové detaily odehrávající se níže, a naopak pracuje s moderními designovými styly a řešeními. Příkladem je parketová podlaha, která s každým vyšším podlažím mládne. V přízemí se objevuje klasický smrčkový rastr, zatímco v nejvyšších polohách byly parkety již kladeny za sebe.
