Nové Město nad Metují u česko-polských hranic je známé svým historickým centrem na skalním ostrohu, tím, že se v něm natáčel seriál F. L. Věk, a také výrobou hodinek. Popravdě s výjimkou tradičních bašt v Německu a Švýcarsku moc dalších míst v Evropě, kde by náramkové hodinky vznikaly od A do Z, není. Tady ve fabrice firmy Elton hodinářská ale pokračují v tradici sahající do čtyřicátých let minulého století a vyrábějí luxusní hodinky značky Prim. Společnost vedená energickou manažerkou je součástí jednoho z největších průmyslových holdingů v zemi a letos poprvé pokoří v tržbách hranici 100 milionů korun.

Na dřevěný stůl dopadá ostré, teplé světlo z lampičky, pod nímž se krčí technik s hodinářskou lupou přilepenou k pravému oku. Vypadá, jako by pozoroval jen dýhovou desku. „Na, podívejte se,“ podá jednou rukou kukátko a ukazováčkem té druhé přejede jemně po stole. Když prst zvedne, najednou si všimnu černé tečky: přede mnou leží mikroskopický šroubek. Bojím se dýchat, abych snad vrut neodfoukl a neztratil se. „V klidu, já je občas ztrácím taky,“ zasměje se pán, teď už s pinzetou v ruce.

Nápis, který zdobí přihrádku kousek od něj, je víc než výmluvný: „Udržuj pořádek na stole i mimo něj.“ Čistotou a úhledností je ostatně protknutá celá firma – v hodinářské manufaktuře to ani jinak být nemůže, tam prostor pro nepořádek zkrátka a jednoduše není. „Naši zaměstnanci musí z principu být lidé, kteří mají k preciznosti a trpělivosti vztah. Když někoho najímáme, je to jedna z vlastností, které sledujeme a testujeme,“ vysvětluje Renata Červenák Nývltová, generální ředitelka společnosti Elton hodinářská.

Když to dořekne, natáhne se znovu ke kolegovi s kukátkem, u jehož pracovního stolu stojíme, a chce si z malé přihrádky půjčit pozlacený plíšek, který co nevidět zamíří do strojku nových náramkových hodinek Prim, které se tu ručně vyrábí. „Nesahat! Jen koukat! Aby se tam nedostala nečistota!“ Červenák Nývltová je možná šéfka firmy, ale tady na dílně je vládcem někdo jiný – pravidla a pořádek. „Bez těch to u nás nejde,“ pokrčí manažerka rameny.

V čele Eltonu je od roku 2021, kdy ji do ředitelské funkce jmenoval jeden z nejbohatších českých podnikatelů Michal Strnad. Právě jím vlastněná průmyslová skupina Czechoslovak Group je většinovým majitelem hodinářské klasiky z Nového Města nad Metují, menší podíl i nadále drží známý mediální byznysmen Michal Voráček. V holdingu, který jen loni utržil 25 miliard korun a jehož jádrem je zbrojařský a automobilový průmysl, se Elton vymyká – velikostí i zaměřením. Podobně jako hodinky na zápěstí je i svého druhu šperkem.

„Minimálně v kontextu CSG jsme samozřejmě maličká firma, ale máme podobně velkou historii a musíme být stejně efektivní jako násobně větší firmy typu Tatry,“ připouští jednapadesátiletá rodačka z Nového Města nad Metují, která před nástupem do Eltonu měla na starost nákup pro celou skupinu a o post šéfky výrobce primek si Strnadovi sama řekla.

V řeči čísel to znamená, že za loňský rok Elton hodinářská utržil necelých 95 milionů korun a EBITDA, tedy zisk před daněmi a odpisy, dosáhl zhruba 13 milionů. Letos je v plánu pokořit hranici 100 milionů a udržet i míru ziskovosti. Mimochodem v době nástupu Nývltové měla společnost obrat necelých 60 milionů korun. „Co se hodinek týče, celkem jich za rok vyrobíme zhruba 2 200. Z toho je 800 kusů s naším originálním strojkem, dalších 800 je osazených špičkovým švýcarských mechanickým strojkem Eta, zbytek jsou quartzové hodinky,“ říká.

Jestliže před rokem 1989 byly hodinky Prim masové a dostupné, protože zdejší továrna s více než dvěma tisíci lidmi jich na trh chrlila až tři čtvrtě milionu za rok, teď už jde o hodně výlučné zboží, byť designově částečně navazuje na původní řady typu Orlík, Sport, Diplomat nebo takzvané Traktory. Ceny modelů s originálním, in-house vyrobeným strojkem začínají na 90 tisících korun a snadno se mohou vyhoupnout až k půl milionu, mohou mít totiž pouzdro vyrobené ze zlata či platiny nebo z unikátního titanového damašku.

Historie značky sahá do roku 1949 a je to dnes jedna z mála firem na celém světě, která hodinky vyrábí kompletně pod jednou střechou včetně vlastního strojku. V tomto směru se řadí po bok ikon ze Švýcarska nebo Německa. „Je to velmi náročný a pracný proces, proto tak vysoká cena,“ říká Červenák Nývltová, když procházíme budovou Eltonu, a ukazuje mi jednotlivé fáze produkce: od CNC fréz a soustruhů, které opracují kovové kulatiny a „vyplivnou“ pouzdra s nožkami, dýnka, lunety a další součástky pro strojek (vše samozřejmě nahrubo), až po elektroerozivní řezačky na jemné úpravy korunek či plíšků. Součástí procesu je i galvanizace, leštění, ruční nanášení keramických vrstev a iluminace. Vrcholem je samotné sestavení. Mimochodem nejmenší vyráběná součástka má průměr 0,08 milimetru.

„Když to hodně zjednoduším, složit strojek dohromady ze všech dílů zabere jednomu hodináři jednu směnu,“ ukazuje ředitelka společnosti zpoza skleněné stěny, za níž v prostoru, který spíš než fabriku připomíná vědecké laboratoře, sedí pár postav, převážně žen, které finalizují hodinky. Když je sestaví, další dva týdny probíhá měření a kalibrování, než zamíří k novému majiteli. Těmi jsou v naprosté většině klienti z Česka a domácí trh podle Červenák Nývltové zůstane byznysovým jádrem Eltonu i nadále: „Je to velmi prosté. Tady máme tradici, všude jinde dominují švýcarské značky, proti těm je těžké se prosadit, i když jsem přesvědčená, že tím, že si všechno děláme sami, jsme opravdu unikátní.“

Ačkoliv je Česko relativně malý trh, hodinářský byznys tu má poměrně silnou tradici – první hodiny, ovšem nikoliv náramkové, ale velké nástěnné, se na českém území vyráběly již koncem devatenáctého století a jeden z podniků sídlil v Meziměstí u Broumova. Když po roce 1949 padlo rozhodnutí, že kromě budíků a spotřebních hodin si československé hospodářství zaslouží i vlastní náramkové hodinky, bylo od Broumova převedeno několik zkušených pracovníků do nedalekého Nového Města nad Metují (plánovači tam vytipovali uvolněnou budovu), vše bylo oficiálně pod značkou národního podniku Chronotechna.

Trvalo dalších osm let, než se na trhu objevily první náramkové hodinky Spartak. Žádné jiné označení, tedy ani Elton ani Prim, na nich ještě nebylo. To přišlo až později: značka Prim, která zdobila i číselníky budíků z nedalekého Šternberku, se začala používat celkem záhy, jméno firmy Elton se zaregistrovalo až v roce 1969.

Za komunismu se v Novém Městě nad Metují vyráběly sice hlavně hodinky, ale část produkce mířila i k vojákům – ano, armáda si sice objednala tři stovky dnes sběratelsky nesmírně cenných náramkových hodinek Orlík pro své důstojníky, hlavně ale odebírala součástky pro časové spínání do bomb.

Po revoluci došlo k logickému útlumu, trh zaplavily levnější modely z Asie, Elton se znovu začal probouzet po roce 2007, když došlo k přehodnocení obchodní strategie a většímu zacílení na prémiovou klientelu. Po velkou část doby od listopadu 1989 ale zdejší manažery a majitele trápí soudní spor se severomoravskou společností MPM-Quality o to, kdo skutečně drží práva na značku Prim. Ačkoliv pokračovatelem zdejší tradice je zjevně Elton hodinářská, na trhu jsou k dispozici i hodinky Prim, které odsud nepocházejí. Červenák Nývltová už se k více než dvacet let staré a stále trvající soudní sáze nechce vyjadřovat: „Klienti si najdou kvalitu a ví, co je a co není z naší manufaktury.“

Na malém českém trhu ale v posledních letech vyrostla Eltonu ještě jiná, byť malá konkurence – skupina podnikatelů kolem spolumajitele finanční skupiny Wood & Company Jana Sýkory oživila značku Chronotechna a uvedla na trh sportovní hodinky, novou značku Bohematic, nedávno přejmenovanou na Robot, financuje také podnikatel v automobilovém průmyslu Zdeněk Zajíček spolu s designérem Michalem Froňkem ze studia Olgoj Chorchoj. Ti si za své sídlo dokonce vybrali Nové Město nad Metují a z Eltonu přetáhli několik zaměstnanců. „Je to konkurence, co víc mám říct. Aspoň nás přimějí být ještě lepší,“ mává rukou šéfka Eltonu.

Ani vleklý soudní spor, ani vznikající a zase zanikající konkurence – a dokonce ani zvolnění zdejší ekonomiky – Elton podle jeho ředitelky nebrzdí. Může se totiž opřít o solventní klientelu, ke které se firma z česko-polského pohraničí chce čím dál víc chovat jako ke klubu. Právě pro ně připravují pravidelně speciální edice, jako byla ta k výročí zlatých medailí z Nagana 1998 nebo na počest Tomáše Bati či letce Filipa Jánského: „To je totiž to hlavní, co máme. A co nás může nejvíc ohrozit – kdybychom přišli o naše zákazníky a jejich důvěru.“