Dřevo, adrenalin a sokolská tradice. Kolínská hala je moderním svatostánkem milovníků sportu
Sportovní hala v Kolíně byla navržena tak, aby některé její prvky navazovaly na tradiční sokolovny.
Kolínská sportovní hala
Sportovní haly jsou pro komunitní život podobně důležité jako hostinec či kostel. Jedná se o místo k setkávání, kde se stírají veškeré sociální rozdíly, člověk tu snadno zapomene na svět tam venku, a navíc něco udělá pro své tělesné i duševní zdraví. V Kolíně je toto všechno k dostání ve zcela novém svatostánku sportu, kterému vévodí dřevo v kombinaci betonem.
Nová hala se nachází v Borkách, na severozápadním okraji Kolína. Stala se dalším střípkem skládačky místního ráje pro milovníky pohybu. V blízkosti pozemku, kde hala vyrostla, je i atletický stadion a areál tenisových kurtů. Z Kolína sem navíc vede cyklostezka podél Labe a zaběhat si lze i v místním lesoparku.
Architekti ze studia ov – a se rozhodli celou halu koncipovat jako jednopodlažní stavbu s dřevěnou převýšenou halou. Na jedno podlaží se musela vejít hrací plocha s tribunou a veškeré okolní zázemí sportovní haly, jako jsou šatny, bar s kavárnou a technické místnosti.
Dřevěná nadstavba nese velká okna, která architekti zvolili coby odkaz na klasické prvorepublikové sokolovny, ve kterých dříve sokolové tužili svá těla napříč republikou. Díky kombinaci dřevěného obkladu spolu s markýzou dokázal i tak velký objekt zapadnout do sousedské atmosféry místa. Přesah markýzi navíc slouží soupeřícím týmům pro jejich odpočinek mezi zápasy. Díky jedné úrovni je vše snadno dostupné a například recepce má přehled o veškerém dění v zázemí.
To je potřeba zejména ve chvíli, kdy se do haly navalí velké množství sportovců a fanoušků. Právě pro ně je uzpůsobeno velké vstupní foyer a prostor u recepce s občerstvením. Na oba tyto prostory navazují jednotlivé bloky šaten a sociální zázemí s toaletami.
Tím hlavním je však samozřejmě hala s tribunou v podobě železobetonového bloku s dřevěnými sedadly. Na tribunu se vchází rovnou od vchodu, aby měli sportovci a diváci mezi sebou co nejvíce prostoru. Na vyleštěné palubovce se odráží záře jednotlivých svítidel instalovaných na akustickém podhledu ze dřeva, které bylo využito i v případě obkladu stěn. Jedna z nich se však proměnila na umělou lezeckou stěnu.
Celá budova dosáhla pasivního standardu díky vytápění a částečnému chlazení pomocí tepelných čerpadel a fotovoltaické elektrárny na střeše. V letních měsících může být teplota regulována i pomocí velkých oken v hale, přičemž vše má na starosti automatický systém.
Nepřehlédněte:
