Je jí devatenáct a loňské léto před posledním rokem na gymnáziu trávila na stáži ve vědecké laboratoři, aby se jako členka výzkumného týmu molekulárního biologa Martina Marka z Masarykovy univerzity v Brně podílela na převratném objevu, který pak na podzim publikoval i prestižní vědecký časopis Nature. Tereza Šustrová patří na poli vědy k nejnadanějším teenagerům v zemi. Svědčí o tom mimo jiné i řada cen, které už stihla posbírat. Tu zatím poslední, ocenění Středoškolačka roku 2024, získala letos v červnu.

„Pátek zní skvěle, jen jsem ve službě, tak budu muset případně odběhnout,“ odpovídala Tereza Šustrová, když jsme domlouvaly termín našeho rozhovoru. V inkriminovaný pátek se pak vysvětlilo, o jakou službu jde. Mladá studentka si totiž letos v létě odskočila z laboratoře a brigádničí jako typická gymnazistka – u jednoho z brněnských bazénů jako plavčice.

Poprvé o ní bylo více slyšet letos v zimě poté, co v loňském roce jako středoškolačka na stáži zkoumala v brněnských Loschmidtových laboratořích společně s dalšími vědci luciferázu. Jde o enzym, který živým tvorům dává schopnost produkce světla. Ačkoliv by se schopnost svítit dala využít v biotechnologiích, medicíně či moderním inženýrství, u některých zvířat je stále nedostatečně prozkoumaná. Jako třeba u krevet, kterým se tým Martina Marka věnoval.

Jednu z nejmenších, ale zároveň nejzářivějších svítivých látek – nanoluciferázu z hlubokomořské krevety – se mu podařilo upravit tak, aby byla lépe využitelná. Jde o významný objev, který může pomoci ve výzkumu nových zdrojů světla. Biologie přitom nebyla pro Terezu láska na první pohled: „Už odmalička jsem chtěla jít studovat všeobecné lékařství. Byl to můj dětský sen. Pak se k tomu přidal plán studovat s tím zároveň i biologii, to jsem ale nakonec přehodnotila. Ze zdravotních důvodů se chci soustředit jen na jednu školu.“

Po úspěšné květnové maturitě tedy míří na lékařskou fakultu v Brně, úspěchy v laboratoři jí ale přeci jen trochu usnadnily i tuhle dráhu. „Přijímačky jsem nedělala, Masarykova univerzita naštěstí má za soutěže a právě třeba i za Středoškolskou odbornou činnost možnost dostat se na školu bez nich,“ popisuje Šustrová, jak jí mimoškolní projekty pomohly v přijetí na vysokou školu.

Na laboratoř ale nezanevřela. Na univerzitě se totiž dostala do speciálního rozšiřujícího modulu studia všeobecného lékařství. „Právě v Brně je program zvaný P-PooL (Pregraduální Program prO mOtivované studenty Lékařství s rozšířenou vědeckou přípravou – pozn. red.), který se snaží dostat lékaře do vědy a dává jim možnost během studia pracovat v laboratořích,“ vysvětluje Šustrová, která tak doufá, že se do té stejné laboratoře, ve které pracovala před rokem, zase brzy vrátí.

Za to, že Tereza Šustrová objevila kouzlo světa vědeckých laboratoří, může její učitelka Veronika Kyasová. „V osmičce na gymplu nás přivedla naše chemikářka k chemické olympiádě, na to pak navázaly další akce, jako například Středoškolská odborná činnost, a díky tomu jsem se pak dostala k práci v laboratoři,“ vyjmenovává mladá dáma soutěže, kterými si prošla před stáží v Loschmidtových laboratořích, které jsou součástí Masarykovy univerzity.

V laboratoři pak našla nejen zajímavou práci, ale sedla si i se spolupracovníky. „Celý tým v laboratoři byl moc fajn. Zároveň jsem měla s každým něco drobného společného. S jedním kolegou jsme rozvíjeli teorie až do science fiction, s jinou kolegyní máme obě rády renesanční hudbu. To nás spojovalo a došlo i na vtipy,“ směje se Šustrová s dodatkem, že i vědci mají smysl pro humor.

Ani nemocniční prostředí pro ni ale nebude na vysoké škole úplně nové. Už nějakou dobu chodí jako dobrovolník rozhánět chmury hospitalizovaných pacientů do Nemocnice u Svaté Anny v Brně. „Chodila jsem častěji, teď už méně často. Většinou na nějaké dílničky. Aby se tam pacienti nenudili, tak s nimi děláme pracovní činnosti, povídáme si a společně se smějeme, jak nám to nejde. Navíc jim zůstane maličkost, kterou si mohou nechat,“ líčí Šustrová.

Kam přesně ji věda nebo medicína po letošních prázdninách zavane, ještě tak úplně neví, v něčem už má ale přeci jen jasno: „Za deset let se vidím s titulem na půl úvazku v nemocnici a půl úvazku ve výzkumu. A se psem, s co největším a co nejchlupatějším.“