Je autista a v dětství mu dělalo velký problém komunikovat s ostatními lidmi. Po nástupu na gymnázium se sesypal a skončil na několik let v nemocnici. „Hodně lidí nade mnou zlomilo hůl a říkalo mi, že nikdy nebudu schopný fungovat společensky,“ vzpomíná osmnáctiletý Tomáš Čermák z Hradce Králové. Přesto se nevzdal a začal na sobě pracovat.

A díky létům terapie teď zvládá nejen poskytnout rozhovor pro CzechCrunch, ale i bodovat na poli vědy a výzkumu. „Dnes bych řekl, že mě autismus omezuje jen minimálně, spíš převažují výhody. Pomáhá mi to svět vnímat z různých úhlů, všímat si různých vzorků a možná i chápat širší souvislosti,“ usmívá se student, který se dřív nedokázal dívat lidem do očí.

Čermák problém s nasáváním informací skutečně nikdy neměl – a fyziku měl rád odjakživa. Začal proto pracovat na Akademii věd a během pandemie covidu zkoumal, jakým způsobem by šly za pomoci studené plazmy dezinfikovat respirátory. A nápad na využití plazmatu pro dezinfekci různých materiálů už Čermák neopustil.

Společně s devatenáctiletou Annou Podmanickou ze slovenské Žiliny, s níž vše řeší online, tak vytvořil zařízení nazvané Pura, které dokáže zlikvidovat přes 70 sulfonamidových antibiotik nebo téměř 100 procent tetracyklinů ve vodě, a to za pár minut. Technologie také ničí bakterie odolné vůči antibiotikům, které se mohou vyskytovat v odpadních vodách z nemocnic nebo farem, a využívá kombinaci studené plazmy a fotokatalýzy.

„Naše prototypy zatím dokáží pracovat na desítkách až stovkách mililitrů vody. Cílem je teď vytvořit nový prototyp schopný vyčistit najednou až desítky litrů vody, který by už mohl mít využití jak pro farmaceutické laboratoře, tak i pro domácnosti,“ předestírá Čermák. Pro čističky odpadních vod ale prototyp zatím nevystačí. „Tam už se bavíme o desítkách tisíc kubíků.“

Právě antibiotika a jejich nadužívání představují velký problém. Tyto látky často končí ve splaškových vodách a přispívají ke vzniku antimikrobiální rezistence, kdy se takzvané superbakterie učí odolávat antibiotikům rychleji, než vědci dokážou vymýšlet nová. „Podle jedné nedávné studie to může do roku 2050 způsobit smrt až 40 milionů lidí,“ připomíná Čermák.

Unikátní na tomto novém způsobu čištění vody je ono spojení Čermákova výzkumu studené plazmy a výzkumu fotokatalytického rozkladu látek, na kterém pracovala Podmanická. Studená plazma je pro čištění vody velmi účinná, zároveň ovšem energeticky náročná, protože vyžaduje generování vysokého napětí. Efektivnější je právě s fotokatalýzou, která je velmi levná. „K jejímu pohánění stačí v podstatě jen sluneční záření,“ vysvětluje Podmanická.

Kombinovaný přístup teď zaujal švýcarskou nadaci The Earth Foundation, která uděluje prestižní cenu The Earth Prize. Dvojice letos vyhrála evropské kolo – jako první zástupci Česka a Slovenska v historii – a nyní se pokusí získat i celosvětové ocenění, o němž rozhoduje veřejnost v anketě mezi 13. a 22. dubnem.

S evropskou cenou se pojí i výhra 12,5 tisíce dolarů (přes 275 tisíc korun), kterou česko-slovenský tým využije k vývoji nového prototypu. Část prostředků také půjde na šíření povědomí o problému léků a drog ve vodě i přilákání dalších mladých vědců, kteří by se mohli do projektu zapojit.

„Teď navíc sháníme podporu ze strany předních českých institucí, a to jak z akademického, tak soukromého sektoru,“ říká slovenská výzkumnice, která vyhrála několik matematických soutěží a ráda se věnuje i kvantové chemii nebo astrobiologii. Značná část výzkumu bude pravděpodobně nadále probíhat na půdě Masarykovy univerzity v Brně.

Ani nyní ovšem nebudou mladí vědci spolupracovat fyzicky na jednom místě. Čermák se totiž chystá na londýnskou Imperial College, kde bude studovat biomedicínské inženýrství – a rozhodně se toho nebojí. „Na gympl chodím jen na pravidelná přezkoušení, mám individuální plán. Univerzita bude změna, ale věřím, že to zvládnu.“

Podmanická je zatím ve třeťáku, cesta na univerzitu ji tak čeká až příští rok po maturitě. Jejím snem jsou Spojené státy. „Suprových výsledků dosahuje třeba Massachusettský technologický institut, tedy MIT,“ plánuje. Dvojice se ovšem velkých vzdáleností, které je budou nadále oddělovat, neobává. „Už jsme si to nacvičili a máme to takto natrénované,“ smějí se.

Oba navíc můžou těžit z podpory svých rodin. Zajímavostí přitom je, že ani jedna nemá vědecký background. Zároveň si našli ochotné školitele. „U Toma šlo o docenta Tomáše Homolu, u mě o doktoranda Františka Zažímala, který se rozhodl mě vést, i když zpočátku neměl žádné záruky výsledků. Vzít si pod sebe středoškolačku pro něj mohla být spíš zátěž. I tak byl ale ochotný se se mnou podělit o své zkušenosti – a nakonec je z toho dlouhodobá spolupráce,“ líčí vědkyně. Oba zmínění akademici působí mimo jiné na Masarykově univerzitě.

Čermák s Podmanickou rovněž doufají, že jejich vynález bude mít jednou celosvětový přínos v praxi – i komerční využití. Dokonce teď uvažují, že by výhledově rozjeli vlastní startup. „Vůbec nejsem proti externímu venture kapitálu. Domnívám se, že spojení výzkumu a soukromé sféry je něco, co u nás spíše chybí. Vnímám v tom ale velký potenciál,“ hlásí Čermák.

A jestli je mentálně připravený na pitchování svého projektu před investory? „Určitě. Mám hrozně rád vysvětlovat vědu srozumitelně. Tedy způsobem, aby to každý pochopil. Totéž se děje během pitchování. Vědecká práce je složitá, komplexní, ale vždycky ji lze v jednoduchosti představit, ať už veřejnosti, či investorům,“ uzavírá mladý vědec s úsměvem.