Ve své době o něm věděl málokdo – a ještě méně lidí po něm toužilo. Přesto se stal automobil DeLorean DMC-12 ikonou světa vozů. Stačil k tomu jediný hollywoodský trhák, který však přišel v době, kdy byly dny automobilky DMC dávno sečteny. Veškeré naděje se utopily v dluzích a kokainových eskapádách jejího zakladatele Johna DeLoreana.

Je tomu pár dní, co se světu představil vůz DeLorean Alpha 5, který neskrývá svůj záměr stát se nepřímým nástupcem ikonického modelu DeLorean DMC-12 z osmdesátých let minulého století. Za projektem stojí společnost, která od roku 1985 prodává komponenty pro onu hrstku majitelů, kteří si DMC-12 kdysi zakoupili.

Společnost DeLorean One se sídlem v americkém Ohiu odkoupila to, co po krachu automobilky DeLorean Motor Company (DMC) zbylo. Jednalo se především o díly, technické výkresy a další dokumenty, které za sebou John DeLorean zanechal. Proč by ale někdo investoval do know-how zkrachovalé automobilky, jejíž vozy nikdo nechtěl? Protože Hollywood.

U všech Skotů!

V roce 1985 do kin dorazil snímek Back to the Future (v češtině Návrat do budoucnosti), který se okamžitě stal hitem. Jeho děj se točí okolo šíleného vědátora Emetta Browna a jeho pomocníka Martyho McFlye, který s doktorem hasí chyby minulosti, aby zlepšil budoucnost. K tomu ale potřebuje stroj času, jehož základem není nic jiného než auto DeLorean DMC-12.

Původní scénář přitom vůbec nepočítal s tím, že by stroj času měl být mobilní. První návrhy pracovaly s jakýmsi laserovým přístrojem, který byl ale až příliš nudný. Druhým řešením se měla stát lednice, kterou však tvůrci zavrhli z obavy, aby se děti po zhlédnutí filmu nesnažily zabouchnout v mrazáku.

Třetí volba proto padla na auto. Jenže jaké vybrat? Ford měl údajně nabídnout produkčnímu štábu v čele se Stevenem Spielbergem 75 tisíc dolarů za to, že se strojem času stane jeho Mustang. Ostatně product placementem se to ve filmu jen hemží a samozavazovací tenisky Nike nebo hoverboard od Mattela v něm nejsou náhodou. Ovšem Mustang byl smeten ze stolu a volba padla právě na DMC-12.

Důvodem byl futuristický design, který si vyžádal použití ohýbané nerezové oceli bez lakování. Co nám to jen připomíná… Ovšem podoba DMC-12 a Cybertrucku od Tesly není to jediné, co Muska a DeLoreana spojuje. Rukou by si mohli potřást i v určité životní výstřednosti a filozofii, kterou indoktrinoval své automobilce.

Pan DMC

Na rozdíl od Elona Muska se John DeLorean pohyboval ve světě vozů již od počátku své kariéry. Rodák z Detroitu začal u Chrysleru a postupně se vypracoval až na hlavního konstruktéra ikonických vozů jako Pontiac GTO či Pontiac Firebird. Dlouhé roky pracoval pro General Motors, ovšem v roce 1973 se s tamějším vedením rozkmotřil a rozhodl se jít svou vlastní cestou.

O dva roky později založil společnost DeLorean Motor Company s cílem vyrábět etické sportovní vozy. Tedy vozy, které budou spolehlivé, nabídnou bezpečí a svému majiteli poslouží dlouhé roky. Tesla své doby? Možná.

O návrh designu DMC-12 se postaral Giorgetto Giugiaro, legendární italský designér, který stál za návrhem Lotusu Esprit. Tento vůz se stal mimochodem jedním z automobilů Jamese Bonda, který jej využil coby ponorku. Právě tento filmový vůz z roku 1973 byl v roce 2013 prodán za 100 milionů dolarů soukromému kupci, kterým nebyl nikdo jiný než Elon Musk.

Aby DeLorean mohl svůj vůz produkovat, spojil se s britskou vládou, která mu poskytla 100 milionů liber od daňových poplatníků na stavbu továrny v severním Irsku. Továrna měla v oblasti zasažené válkou poskytnout tisíce pracovních míst a DeLoreanovi dát vše k tomu, aby naplnil svůj velký sen, který se však brzy proměnil v noční můru.

Sporťák bez potenciálu, majitel bez zábran

Motor o výkonu 130 koňských sil nenaplňoval představy o sportovním vozu. Špatně se ovládal a měl i další technické nedostatky. Jeho vůbec největší slabinou se ovšem stala jeho cena. Výroba se značně zpozdila a vůz tak ve finále nestál avizovaných dvanáct tisíc dolarů, ale více než dvojnásobek. Pro srovnání – přepychová Corveta byla v té době k dostání za 18 tisíc dolarů.

Zpočátku slibné prodeje nabraly velmi rychle sestupnou tendenci, k čemuž nahrával i DeLoreanův cynismus a přílišná sebedůvěra. Kolik kusů DMC-12 bylo nakonec prodáno, dodnes není jasné, ovšem do roku 1982 se mělo jednat maximálně o sedm tisíc vozidel.

Do toho navíc přišla recese a DeLoreanovi začalo být jasné, že se schyluje k velkým problémům. Po krku mu navíc šla i britská vláda, která chtěla vidět výsledky své investice. Aby zachránil svou firmu, potřeboval přibližně 17 milionů dolarů a zbývalo mu jen velmi málo možností. Nakonec se však rozhodl pro tu možná nejhorší.

Kufr plný kokainu

V říjnu 1982 otevřel dveře hotelového pokoje v Los Angeles, kde na něj čekal James Hoffman, odsouzený pašerák drog, který se měl pro DMC stát záchranou. Hoffman položil před DeLoreana kufřík naplněný 27 kilogramy kokainu v celkové hodnotě přibližně 6,5 milionu dolarů. Na schůzce se měla dokonce probírat ještě větší zásilka s celkovou hodnotou 24 milionů dolarů, jak vyplývá ze zvukového záznamu, který byl ten den v pokoji pořízen.

Jak je možné, že byla na pokoji štěnice? Hoffman byl ve skutečnosti informátor FBI, který se – ve snaze zkrátit si svůj trest – pokusil DeLoreana dostat na scestí. Ještě ten samý den byl DeLorean v hotelu zatčen a obviněn z porušení zákona o narkotikách.

Týden po zatčení vyhlásilo DMC bankrot, továrna byla uzavřena a k obnovení výroby nepomohl ani fakt, že se DeLorean dokázal před soudem obhájit – a nakonec z celého případu vyjít spíše jako oběť pasti, kterou na něj FBI ušila.

Jenže tato soudní pře byla teprve první z mnoha právnických bitev, které DeLoreana nakonec usvědčily ze zpronevěry a dalších nepravostí, které během svého šéfování automobilky DMC prováděl.

I přesto se DeLorean svého snu o velké automobilce nevzdal. Ve snaze o znovuvybudování DMC později sháněl peníze prodejem hodinek či dioptrických a slunečních brýlí. Svůj sen však nikdy nenaplnil. V roce 2005 u něj došlo k mozkové příhodě, na jejíž následky zemřel. Příběh DMC je důkazem, jak tenká a paradoxní může být hranice mezi úspěchem a neúspěchem.