Na konci února to budou dva roky od chvíle, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu a Česko přijalo stovky tisíc uprchlíků, převážně matek s dětmi. Zatím to nevypadá, že by válka měla nakročeno k rychlému konci. Ukrajinské rodiny, které do Česka přišly, ale nemůžou sedět a čekat na výsledek konfliktu. Tři čtvrtiny dospělých uprchlíků si podle nového průzkumu společnosti PAQ Research našly práci, dvě třetiny ale pracují pod svojí kvalifikací. Jejich děti tu chodí do škol a učí se česky, ani tady pro ně ale často situace není růžová.

Šestačtyřicetiletý Saša utekl před válkou z druhého největšího ukrajinského města Charkova do Česka se třemi dětmi. Narukovat nemusel. Otcové z rodin, které se starají o tři a více dětí nebo o zdravotně postižené dítě, mají výjimku. Čtvrtý potomek, nejstarší a už plnoletý syn, musel na Ukrajině zůstat kvůli zákazu vycestování bojeschopných mužů. Situace to byla pro rodinu těžká i proto, že jedno z menších dětí trpí cukrovkou prvního typu.

Ze začátku jim v Česku pomáhali přátelé, hlavně s pronájmem bytu v Praze. Teď už Saša pracuje. Na Ukrajině měl malou firmu na výrobu pracovních desek a dalších produktů z umělého kamene. V Česku vystřídal vícero zaměstnání, aktuálně ho živí montování nábytku značky Ikea, hlavně kuchyňských linek.

Kdy a jestli vůbec se na Ukrajinu vrátí, zatím neví. „Charkov leží 40 kilometrů od hranic s Ruskem a je neustále ostřelovaný, není tam práce, školy jsou zavřené. Ale máme tam příbuzné a dům, takže v současné době je to pro nás těžká otázka,“ říká a dodává, že děti už se vracet nechtějí. Charkov leží na východě Ukrajiny a hned na začátku invaze byl Rusy obsazen, Ukrajinci ho však dobyli zpět v září 2022. V současnosti ho ale Rusové stále bombardují.

Saša není sám, v Česku zůstává podle společnosti PAQ Research stále okolo 310 tisíc ukrajinských uprchlíků a více než polovina z nich tu chce být dál minimálně další dva roky. Spolu s tím roste podíl pracujících. V srpnu 2022, tedy jen pár měsíců po začátku války, mělo práci 51 procent plnoletých uprchlíků. Nyní jich jsou tři čtvrtiny.

Dvě třetiny ale stále pracují na pozicích, které jsou pod jejich kvalifikací. A ve většině případů mají i špatné pracovní podmínky – například smlouvy jen na částečný úvazek nebo dohody o provedení práce (a výzkumníci naznačují, že jich řada může pracovat načerno). Třetina z nich nemá nárok na dovolenou a podobný podíl se dozvídá jen krátce dopředu, zda pro ně bude vůbec práce. Takže například se v pátek dozví, jestli mají přijít v pondělí. Polovina pracujících pak uvedla, že musí pracovat o víkendech či pozdě večer, a zhruba 40 procent bere méně peněz než Češi na stejných pozicích.

I proto 57 procent příchozích trpí příjmovou chudobou, podíl extrémně ohrožených od června loňského roku dokonce vzrostl. Vláda navíc výrazně omezila čerpání humanitární dávky a příspěvku pro solidární domácnosti, tedy takové, které uprchlíkům poskytovaly ubytování.

Foto: PAQ Research

Výzkumníci se ptali: Chcete se v horizontu následujících dvou let vrátit na Ukrajinu?

Ekonomické problémy má například šestačtyřicetiletá Tamara z ukrajinského města Čerkasy, které leží jihovýchodně od Kyjeva, na břehu řeky Dněpr. V Praze si s devítiletou a jedenáctiletou dcerou pronajímají garsonku. Pracuje jako asistentka manažera v autobazaru. Skoro všechna její mzda jde ale na úhradu nájmu, takže aby rodina vyžila, bere si o víkendu brigády.

Největší překážkou pro nalezení lepší práce je podle 71 procent dotázaných ukrajinských uprchlíků lepší znalost češtiny. Tamařiny i Sašovy děti se postupně učí česky a ani jeden nezmiňuje, že by s tím měly problém. Situace s výukou českého jazyka ale i tak není podle dat PAQ Research ideální. V posledních měsících výrazně poklesla organizovaná výuka češtiny ve školách či kurzech. Češtinu jako druhý jazyk mělo na konci loňského roku ve škole okolo 40 procent dětí a mladistvých, zatímco v červnu to bylo ještě  61 procent.

„Nedá se přitom říct, že by si ukrajinské děti již češtinu plně osvojily a dále se učit česky už nepotřebovaly,“ upozorňuje vedoucí dalšího výzkumu PAQ Research Kateřina Šafářová, který se loni zaměřil mimo jiné na vzdělávání ukrajinských dětí. Podle analytiků hrozí, že znalost češtiny ukrajinských uprchlíků bude stagnovat na nižší úrovni, která neumožňuje vykonávat v Česku většinu kvalifikovaných prací, plnohodnotně studovat a je překážkou pro celkové začlenění do české společnosti.

„Předškolním dětem s nejnižší úrovní jazyka by pomohlo, kdyby se čeština vyučovala povinně v mateřských školách ve všech ročnících, nikoliv v posledním jako nyní,“ uvádí jedno možné řešení sociolog Daniel Prokop, který se na loňském průzkumu také podílel. Stejně jako Saša ani Tamara neví, jestli se bude mít kam vrátit, a tak je možné, že v Česku i s dcerami zůstane. Nemá informace o tom, jestli její dům po ruském bombardování pořád ještě stojí. Zároveň ale přiznává, že žít takhle už moc dlouho nevydrží.