Už dvacet let je Daniel Křetínský spjatý se Spartou. Jeden z nejbohatších Čechů jí jako hlavní akcionář, který má po boku Patrika Tkáče a skupinu J&T, dlouhodobě dává finanční stabilitu. Velké úspěchy s tím ale nešly vždy ruku v ruce. Až v posledních dvou letech daly obhajoba mistrovského titulu a triumf v domácím poháru vzpomenout na vydařené období ještě před příchodem Křetínského. I ten už ale nechal za dvě dekády na Letné, kde Sparta hraje své zápasy, nesmazatelnou stopu. „Je to opravdu dvacet let, je to masakr,“ říká pro klubový web.

Sparta vypustila téměř hodinový rozhovor s Danielem Křetínským v rámci svého nového placeného kanálu, na kterém chce fanouškům od 149 korun měsíčně nabízet podobný bonusový obsah nebo přednostní možnost nákupu vstupenek. Ředitel komunikace Sparty Ondřej Kasík s majitelem klubu řeší některé bolestivé vzpomínky v minulosti, rozebírá klíčová rozhodnutí, která vedla k úspěchům v posledních letech, nebo nezanedbatelnou roli fanoušků. A také to, jestli byla chyba, když Křetínský kdysi poslal dnes již slavnou SMS Karlu Poborskému, přes kterou ho vyhodil z klubu.

Vybíráme z rozhovoru pět nezajímavějších témat, která si můžete přečíst níže. Zvažoval někdy Daniel Křetínský, že by Spartu prodal? Proč ho dvě miliardy korun, které klub nahromadil v rámci kumulované ztráty, zas tolik netrápí? Proč před lety ukázal jako na nového generálního ředitele na Františka Čupra z EPH, který do té doby ve fotbale nepůsobil? A za jakých okolností by byl ochoten dát do Sparty ještě více peněz než doteď?

Kdy je Daniel Křetínský ve stresu?

Hluboký delší stres byl v minulosti ve dvou případech. Jednak když byla Sparta nejednotná a probíhal boj uvnitř, mezi fanoušky, klubem, napětí v rámci klubu. Absence jednoty byla faktor stresu, protože víte, že to bude strašně těžké. A taková období tu byla. Druhý moment velkého stresu je, když vidíte, že to neděláte dobře. (…) Byly doby, kdy šlo vidět, že prostě hrajeme špatně. Tak stres nastupuje prakticky od začátku utkání, protože vidíte, že vyhrajeme jen náhodou. (…) V takovou chvíli vidíte strašnou zranitelnost, pak jsou Karviná a Zlín smrtící soupeři. Od první minuty vidíte nějakou převahu, ale víte, jak křehké to je.

Foto: AC Sparta Praha

Stadion fotbalové Sparty na Letné

Prodal by Spartu?

Vydali jsme se na nějakou misi. A když jsme se na ni vydali, tak jsem samozřejmě nechápal, co to všechno znamená. Dnes si ale nedovedu představit racionálně vyhodnocovat, jestli bychom Spartu třeba neměli prodat. Pro mě by jediná situace, kdy bych o tom vůbec dokázal přemýšlet, byla, kdybych byl přesvědčen, že neumíme plnit roli a že tu bude někdo jiný, kdo ji splní mnohem lépe, a bude to pro klub lepší.

Jinak je naší povinností sloužit klubu, jeho historii a udělat vše, co se dá. Může v tom být prvek arogance, ale i když byli fanoušci, kteří to říkali, tak jsem neměl pocit, že by tu byl někdo, komu bychom mohli Spartu předat a kdo by se o ni postaral lépe než my. Ne kvůli tomu, že bych si myslel, že bychom to dělali nejlíp, protože to jsme dost objektivně nedělali, ale minimálně nějaká konzistence, loajalita a finanční síla mě vždy vedly k závěru, že by to nebylo řešení, ale jen gesto, které by Spartě nepomohlo. To se bavíme o minulosti.

Stály dvě miliardy korun kumulované ztráty za to?

Nechci, aby to znělo arogantně, protože vím, kolik je to peněz a co se s nimi dá dělat, ale toto vůbec není stránka, která mě trápí. Opravdu. My musíme pro Spartu dělat to, co je potřeba, a pokud to vyžadovalo v zásadě kvůli našim chybám významnou finanční injekci, kterou jsme si ale mohli dovolit, tak jsme ji byli povinni udělat. My jsme platili jen náš účet. Sami jsme se nominovali do nějaké role. Nominovali jsme se do role vlastníka Sparty, rozhodnutím koupit klub jsme se nominovali do povinnosti pokračovat v jeho tradici a mimo jiné každý víkend rozhodujeme o emocích spousty lidí, kteří Spartě fandí. To je obrovský závazek. A jestli je potřeba na ten závazek dodat dvě miliardy korun, dodáme dvě miliardy korun. Kdyby bylo potřeba dodat víc, hrálo by to roli a já bych si to mohl dovolit, dáme víc.

Co brzdí ještě větší investice?

První naprosto jasná podmínka je Financial Fair Play (pravidla pro financování klubů stanovená UEFA – pozn. red.). Můžeme si teď dovolit platit (za příchody hráčů) více i díky tomu, že umíme mnohem lépe prodávat. Umíme splnit pravidla, která musíme plnit. Kdyby Financial Fair Play neexistovalo, jsme připraveni investovat víc, takže pro nás dnes brzdou není naše ochota investovat, ale dodržování pravidel Financial Fair Play.

Druhý důležitý moment je, že jsem vždy říkal, že má smysl investovat ve chvíli, kdy známe recept na to, co děláme. Když to řeknu hloupě, tak když máte vynikajícího kuchaře a víte, co vaříte, a on za vámi přijde s tím, že ještě potřebuje nahoru přidat kaviár, který stojí nějaké peníze, tehdy si to můžete dovolit. Ve chvíli, kdy ale vaříte eintopf, tak jestli ještě do eintopfu přihodíte kaviár, nebo ne, vůbec nedává smysl. Jsou to vyhozené peníze. Nechci říct, že to byl vždy eintopf, ale potřebovali jsme mít rozumně vybudované sebevědomí, kdy víme, co děláme a proč investujeme.

Proč ukázal na Františka Čupra jako CEO Sparty?

Projekt s Adamem Kotalíkem se nám nepodařil. Adam je hrozně chytrý chlap, který rozumí fotbalu, má dobrou empatii, ale společně jsme podcenili potřebu manažerských schopností. To bylo vidět a vedlo mě to k přesvědčení, že dlužíme Spartě mnohem víc. Proto jsem přesvědčil Františka (Čupra), protože je to jeden z nejlepších manažerů, co znám, opravdu. Jeho schopnost řídit lidi, nastavit procesy, kombinace důslednosti, nasazení a zároveň extrémně férového přístupu vůči lidem je výjimečná. Jako manažer je František mnohem lepší než já, to se vůbec nedá srovnat.

Oslovil jsem někoho, vůči komu mám tisíciprocentní důvěru, velmi dlouho se známe, vím, jak do věcí umí dát srdce, věděl jsem, že má Spartu rád, a zároveň byl pro tu roli nejlepší. Bylo to pro něj překvapení a chvíli jsme řešili, že František v ten moment neměl historii ve fotbale, ale říkal jsem mu, že naprosto klíčovou věcí je zavést na Spartě pořádek a dát dohromady klub jako organizaci. A to myslím, že František naprosto beze zbytku splnil.