Dvojí život ledového guru. Wim Hof uchvátil byznysmeny i celebrity, v soukromí týral svou rodinu

Populární nizozemský průkopník chladové terapie Wim Hof čelí vážným obviněním, že v soukromí je násilníkem. Film o jeho životě proto dostal stopku.

Luboš KrečLuboš Kreč

wim

Foto: Midjourney/CzechCrunch

Wim Hof na ledu a v kleci, jak si jej představuje umělá inteligence

0Zobrazit komentáře

Joseph Fiennes patří k nejvýraznějším a nejtalentovanějším britským hercům, upozornil na sebe na konci 90. let rolí v Zamilovaném Shakespearovi, za něhož byl nominovaný i na Oscara. Jednou z jeho nejnovějších filmových převtělení měl být i nizozemský extrémní sportovec a otužilec Wim Hof. Jenže životopisný snímek The Ice Man je teď – symbolicky – u ledu, protože vyplouvá na povrch čím dál víc informací, že Hof má rád nejen chlad, ale i násilí.

O tom, jak účinná je takzvaná Wim Hofova metoda, odborníci pochybovali už dřív. V posledních letech se stala mimořádně populární a i na českých horách není problém potkávat v zimě zástupy vysvlečených nadšenců, kteří stoupají třeba na Sněžku. Nebo kteří tráví desítky minut v mrazivé vodě s kostkami ledu.

Jenže jako u jiných charismatických lídrů i tady fungoval silný příběh zakladatele hnutí. Navíc v době covidu, kdy se lidé začali více zabývat svým zdravím, se podařilo podobným projektům vystřelit a přitáhnout k sobě hodně pozornosti.

To, co Wim Hof a jeho stoupenci, kteří absolvovali samozřejmě placené kurzy a získávali certifikáty oficiálních koučů, nabízeli, znělo jasně – pokud chcete mít lepší imunitu a být zdravější a odolnější, cesta vede přes meditace, správné dýchání a schopnost zvládat chlad. Extrémní chlad. Jen v roce 2022 jeho firma Hof Holding vydělala v přepočtu přes 100 milionů korun a na jeho rady spoléhaly osobnosti jako Jim Carrey, Oprah Winfrey nebo Orlando Bloom.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jak ale upozorňuje list New York Post, postupně přibyla i řada případů lidí, kteří vzali Hofovu metodu tak vážně, až přecenili své síly a v důsledku podchlazení zemřeli. Celkem jich jsou prý už desítky, jakkoli soudy zatím nikdy neshledaly, že by Wim Hof za úmrtí nesl přímou odpovědnost.

Otužování je totiž nepochybně zdraví prospěšné, klíčová je ale příprava a znalost vlastních limitů. Wim Hofovi a dalším se kolem něj ovšem podařilo vybudit mohutnou vlnu zájmu. A ta nyní definitivně splaskává, protože nizozemský deník Volkskrant přinesl rozsáhlé svědectví jeho příbuzných, v nichž z ledu vystupuje jiná, násilnická Hofova podoba.

A celé to rozpoutal právě film The Ice Man, který chystalo londýnské studio Corner Stone (na jeho webu už o něm ale nic nenajdete, veškeré informace z něj stáhli). Producent totiž napsal bývalé partnerce Wima Hofa dopis, že by s ní pohovořil, aby měl komplexní obrázek o životě známého kouče.

„Caroline se zastavil dech,“ popisuje časopis reakci někdejší Hofovy přítelkyně, která s ním strávila deset let a má s ním syna Noaha. Ten se ovšem dodnes vzpamatovává z toho, jak se k nim otec choval. Dochází mimo jiné na posttraumatické terapie. V domácnosti bylo prý běžné mlácení, fyzické i verbální násilí. Wim Hof veškerá obvinění ve vyjádření pro nizozemské novináře odmítnul.

Novináři ale zjistili, že Wim Hof byl v roce 2012 dokonce odsouzen k veřejně prospěšným pracem, protože napadl Carolinina syna z minulého manželství. V roce 2015 mu pak jiný soud zakázal stýkat se s jeho vlastním potomkem Noahem – opět kvůli drsnému zacházení a terorizování.

I v Česku se kolem Wim Hofa strhla v minulých letech velká vlna zájmu. Jedním z lidí, kteří pravidelně upozorňují na rizika jeho metody, je průkopník zdravého životního stylu Miroslav Šindelář z Institutu moderní výživy. Ten aktuální dění shrnul na sociální síti X poměrně výstižně: „Wim Hof jak ho neznáte, v roli domácího násilí, zneužívání a kontroly obětí. Často veřejně známá a slavná osobnost vede dvojí život, viz Hof nebo Huberman, a sláva a úspěch jim dává pocit moci. Navíc jeho metoda je z velké části BS.“

Pod zkratkou BS se skrývá anglický výraz bullshit, jehož význam asi čtenáři CzechCrunche znají.

Úzká ramínka a trička do balíčků podle Marie Kondo. Jak mi profi organizátorka přerovnala skříň

Kristýna Slavev si říká Holka ze skříně a živí se tím, že ostatním dělá v šatnících pořádek. A tak jsme její služby vyzkoušeli i v redakci.

slavev

Foto: Archiv Kristýny Slavev

Kristýna Slavev alias Holka ze skříně si postavila byznys na organizování šatníků

0Zobrazit komentáře

Ruku na srdce – mít uklizenější skříň bychom mohli mít asi všichni. Až na pár výjimek. Mezi jednu z nich patří i Kristýna Slavev, která je takový milovník pořádku a skládání, že se na tom rozhodla postavit svůj byznys. Coby Holka ze skříně má populární instagramový profil se spoustou rad a tipů, jak si efektivně zorganizovat skříň. A taky je chodí srovnávat ke svým klientům domů. Zato já patřím na úplně opačný pól a s množstvím oblečení a jeho uskladněním neustále zápasím. Co z našeho setkání nakonec vzniklo?

Na tom, kdy přijde řádit do mých skříní, se domlouváme asi tři týdny předem a během online hovoru popisuju a ukazuju, jak naše skříň vypadá, kde se co nachází a s čím mám největší problém. Dodávám i přesné rozměry a informace o tom, jak to u nás vypadá, když se ráno vypravujeme ven. Je to takzvaná vstupní konzultace a důležitá je proto, aby se mohla Holka ze skříně připravit – její služby totiž nejsou jen o srovnání oblečení.

Patří do nich i to, že vám skříň lehce předělá, pokud se na tom domluvíte, a třeba místo polic nainstaluje věšákovou tyč. Než na samotnou organizaci dorazí, tak také pořídí nejrůznější vychytávky jako boxy a dělicí příčky, které při své práci využívá. Aby nestřílela od boku a mohla přijít už s konkrétním návrhem, dává si se svými klienty zhruba hodinovou úvodní diskusi po videu.

„Organizování šatníku totiž není o tom ho uklidit. Jde o to zajistit, aby měl řád a smysl a člověk se v něm vyznal. Ve výsledku sice dobře vypadá, ale to je až druhotné. Hlavně vám to při oblékání ušetří čas, protože rychle vidíte, kde co máte. A taky peníze, protože si nekupujete pořád dokola ty samé věci, u kterých jste už zapomněli, že je máte. V každém případě jde ale o to najít systém, který bude vyhovovat zrovna vám a jenž budete schopná sama aplikovat a udržovat,“ říká Kristýna Slavev, když nastane den D a ona otvírá naši hlavní šatní skříň.

Holka ze skříně3

Foto: Archiv Kristýny Slavev

Kristýna Slavev je profesionální organizátorka skříní

Tu máme s mužem společnou a tvoří ji čtyři části. S Kristýnou Slavev jsme se dohodly, že se pustíme do té policové, protože ji považuji za největší výzvu, v níž se – i přes snahu je přeskládat – neustále bortí komínky triček a kalhot a dalších věcí. Profi organizátorka mi přitakává. „Je to tak, Češi jsou zvyklí dělat komínky. Pro některé druhy oblečení jsou vhodné, jindy je to docela zlo. Ale nebojte, mám pro vás nějaké tipy,“ usmívá se.

Ještě jednou se mě zeptá, jaká je logika za současným uspořádáním skříně, a pak už putuje všechno oblečení ven, abychom mohly police vyčistit a znovu je zaskládat. Normálně tohle dělá Kristýna Slavev sama, mně to ale nedá a chci pomáhat.

Na tohle všechno přijede 34letá vystudovaná inženýrka v oboru využití a zpracování odpadů, která kouzlu oblečení propadla během své vysokoškolské práce na pobočkách módního řetězce H&M, řádně vybavená. Ve velké tašce má jak vysavač a veškeré propriety na uklízení, tak i metr a nářadí, zmiňované boxy a rozdělovníky. A třeba taky tiskárnu na štítky a děrovačku na pásky.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V mém případě na úpravy samotné skříně sice nedojde, u svých klientů je ale prý dělá často. Ne každý totiž při pořizování skříní dostatečně promyslí, jaké parametry se můžou hodit. Což při pohledu na naše police můžu potvrdit. A svědčí o tom i fakt, že Holce ze skříně podle jejích slov přibývá konzultací, kdy po ní zákazníci nechtějí přímo zorganizování šatníku, ale spíš rady k návrhům svých skříní. „Takže občas posuzuju a koriguju práci designérů. Někdy totiž nevědí, jak celý šatník klientek vypadá. A naopak já díky tomu, že jsem už organizováním strávila stovky hodin, vím, co funguje, kde ubrat centimetry a kde naopak přidat,“ směje se Slavev.

Zatímco vyndáváme na postel obsah našich polic, ptám se, jak na nápad stát se organizátorkou skříní vlastně přišla. „Budete se smát, ale poprvé mě to napadlo, když jsem viděla film Dovolená za trest. Hlavní hrdinka je organizátorka skříní a o své práci říká, že nejde o to, že to lidi sami nedokážou, ale že nemají čas anebo nevědí, jak to udělat efektivně. A to mnou rezonovalo,“ vysvětluje.

K tomu, aby rozjela Holku ze skříně, která za necelé dva roky existence posbírala na Instagramu 26 tisíc sledujících, se rozhoupala během pandemie covidu. Do té doby pracovala například v agentuře Eyelevel, kde měla na starosti správu retailové aplikace luxusního módního domu Dior. A že má cit nejen pro pořádek, ale i krásu, z ní sálá na všechny strany. Stejně jako to, že je profesionálka i kamarádský typ. Moje mírná nervozita, jaké to bude, pustit si někoho cizího do tak intimního místa, jako je skříň, vezme rychle za své a probírání se kupkami oblečení ubíhá ve velmi příjemné atmosféře.

Ve chvíli, kdy máme oblečení venku, přichází na řadu opět kontrolní otázky. Které oblečení nosíte nejvíc? Podle čeho se ráno rozhodujete, co na sebe? Žehlíte předem, nebo si outfit ráno projedete streamerem? Nevadí vám vytáhnout šuplík, nebo radši vidíte hned všechno před sebou?

Tajemství správně složené skříně je poměrně jednoduché: „Dávat si kategorie k sobě – a je jedno, jestli preferujete komínky, balíčky, nebo radši věšíte. To je už na každém z nás. Nejhorší ale je mít to zrovna tam, kde bylo místo. Většina z nás je oblečením přehlcená, a jakmile ztratíte ve skříni logiku, jste ztraceni i vy,“ vysvětluje Slavev. To, jakým způsobem jsou věci složené, je podle ní druhořadé.

„Do míst, kam nejlépe dosáhnete, patří to, co nosíte nejčastěji – trička, mikiny, kalhoty. To, co nosíte málo nebo je sezónní, patří do míst, kam se musíte ohnout nebo si musíte vzít stupátko, typicky plesovky nebo outdoor,“ dodává a začínáme třídit.

Nemáte toho moc?

„Netřídím stylingově, nejsem stylistka,“ upozorňujeme mě vzápětí. „Mně jde o to, jestli oblečení nemá dírky, není už příliš obnošené. Chápu, že každý máme k některým kouskům citovou vazbu – a takové je správné si nechat, ať je klidně jednou ukážete vnoučatům. U některých je to ale provozní slepota a je dobré se takových poškozených kousků zbavit, aby zbytečně nezabíraly místo,“ říká, zatímco se našimi věcmi propracováváme.

Místo komínků pak navrhuje skládat alespoň některé věci jinak. Nakonec i vzhledem k množství volíme variantu, že má trička půjdou do balíčků po vzoru Marie Kondo (při skládání trička nepřeložíte jednou, ale třikrát, takže vám vzniknou malá „psaníčka“, která se dobře štosují za sebe) a do textilních boxů. Z dříve zavalené pozice je rázem velice příjemný prostor, kde opravdu přehledně vidím, co kde mám. A jelikož si věci ráno přejedu napařovačkou, nemám s tím, že jsou moje trička víckrát přeložená, žádný problém. Získaná vzdušnost a o něco svěžejší pocit z police mi to mnohonásobně vynahradí.

„Já osobně patřím mezi věšeče. Vyhovuje mi, že mám věci srovnané od tílek přes trička, trika s dlouhým rukávem, mikiny a saka až po sukně a šaty. A podle barvy, což taky usnadňuje orientaci,“ vypichuje svou preferenci Kristýna Slavev s tím, že vychytávkou pro takové uspořádání jsou úzká plastová ramínka, která šetří prostor.

U nás ale závěsný prostor – ten existující i ten, který by vznikl případnou předělávkou – není tak velký, aby i s úzkými ramínky pojmul všechno, co je potřeba. Místo toho tedy přidáváme další otevřené a dva zapínatelné boxy, kam schováváme sezónní a méně nošené oblečení. Jejich výhodou je, že se dají postavit klidně dva na sebe a v policích rázem vzniká další místo. To plníme i komínky, kterým sice Slavev fandí ze všech způsobů ukládání nejmíň, ale uznává, že pro některé kusy oblečení jsou vhodné. My do nich skládáme mikiny, svetry, kalhoty a manželovy věci. Protože těch je tolik, že by nás boxy nezachránily.

„U sportovních věcí komínky ale rozhodně nedoporučuju, je to klouzavý materiál, málokdy to drží složené. Pro sport je jednoznačně šuplík nebo organizér lepší varianta,“ říká Kristýna Slavev. Moje sportovní věci byly naházené v šuplíku, spolu jsme je ale srolovaly do malých burrit a logicky ve vymezeném prostoru uspořádaly s pomocí nastavitelných rozdělovníků. Což je mimochodem skvělá vychytávka.

Holka, které nevadí se otáčet

Sice jsme přeskládávaly jen jednu část naší skříně, i tak nám to ale zabralo zhruba pět hodin, hodně jsme u toho namluvily. Holka ze skříně ale prý u svých klientů běžně tráví den až dva. Do jejích služeb patří kromě úvodní konzultace, nákupu potřebných věcí a případných lehkých úprav skříní i to, že vytříděné věci odveze.

Letos už podle svých slov zorganizovala šatny u více než 60 klientů, a i když je z Prahy, nemá problém se vydat kamkoliv, organizovala tak třeba už v Sokolově nebo Valašském Meziříčí. Ze známých jmen, která smí zveřejnit, její chuť po pořádku využily například influencerky Lucie Zelinková nebo Aki.

„Jestli z toho jednou bude velký byznys, ještě nedokážu říct, ale plním si svůj sen a oproti loňsku jsem už teď na dvojnásobku klientů,“ říká spokojeně, když je naše seance u konce a dáváme si něco k pití. Mnoho věcí jsme přitom nevyřadily, alespoň jsme je ale výrazně lépe uspořádaly a skříň zpřehlednily.

Po dvou měsících

Basic balíček služeb Holky ze skříně vyjde na 12 tisíc korun a na základě své zkušenosti můžu říct, že jeho kouzlo není v tom, že by vám Kristýna Slavev předvedla nějaké zázračné metody skládání věcí nebo způsoby jejich uložení. Spočívá v něčem, co bylo pro mě mnohem důležitější – udělala za mě to, co jsem neustále odkládala. Mnohem pečlivěji, promyšleněji a důsledněji, než bych to byla kdy ochotná udělat já.

A se spoustou drobných zlepšováků, které mi zpětně sice přijdou jasné a logické, ale samy o sobě by mě nenapadly. A taky bych nevěděla, kde je sehnat. To všechno navíc zvládne velice rychle a tak, že kromě počáteční konzultace a samotné organizace jsem s tím neměla žádné starosti. Moc dobře o sobě vím, že vytříděné věci bych byla schopná skladovat doma kdovíjak dlouho.

kondo

Přečtěte si takéKrálovna úklidu a zarovnaných šuplíků Marie Kondo otočilaKrálovna úklidu a zarovnaných šuplíků Marie Kondo otočila: Se třemi dětmi to nejde, mám doma svinčík

Přeskládání skříně je ale samozřejmě teprve jen začátek a impuls, který byste si měli vzít k srdci. Já se o to snažím. Když u nás začátkem srpna Kristýna Slavev skončila, byl výsledek skvělý a já se na něj spokojeně – a opakovaně – chodila koukat. Skříň byla vzdušná a přehledná, oblečení v ní jen vyzývalo k tomu, aby se nosilo. Žádné unavené a přetékající komínky lehce zmuchlaných věcí, ze kterých máte pocit, že vás zavalí, a tak je zase co nejrychleji zavřete. Může se to zdát jako nevýznamná věc, ale opravdu je to úleva a příjemný pocit, když máte v oblečení pořádek.

Pak ale nastoupila těžší věc, a to sebedisciplína tohle všechno udržet a nezapadnout zpět. Hrdě můžu říct, že se mi to daří a že mi Kristýna Slavev navrhla systém, který mi vyhovuje. Sice už to není tak do detailu vypiplané jako na začátku, protože lásku ke skládání triček či kalhot to úhledných čtverečků v sobě nemám, ale snažím se tomu dávat své ledabylé maximum. A sice jsem po čase zjistila, že místo úhledných balíčků po vzoru Marie Kondo jsem si z triček začala dělat zmuchlanější burrita, ale prý to vůbec nevadí. Důležité je, že mi to slouží.