Ekologické umění. Holandský výtvarník mění čas strávený na Netflixu v oblaka oxidu uhličitého

Thijs Biersteker poukazuje na problémy spojené se znečištěním životního prostředí. Momentálně se zaměřil na internet.

Umělecká instalace MB>CO2

Foto: Thijs Biersteker

Umělecká instalace MB>CO2 vizualizuje uhlíkovou stopu internetu

0Zobrazit komentáře

Věděli jste, že každý megabajt, který využijete na internetu, vyprodukuje dvacet gramů oxidu uhličitého? A dokážete si pod tímhle číslem vůbec něco představit? Nad tím se zamyslel nizozemský umělec Thijs Biersteker a zkonstruoval stroj futuristického vzezření, který přetváří chatování, streamování a jiné online aktivity do oblaků obávaného plynu.

Uměleckou instalaci pojmenoval ekologický umělec MB>CO2. Je tvořená trojicí monitorů, na nichž běží nejčastěji využívané online služby, jako je například Zoom, Spotify nebo Netflix. Monitory jsou připojeny k počítači, který využívá algoritmus pro spočítání množství emisí oxidu uhličitého vyprodukovaného jejich využíváním.

Umělec přitom vychází z dat, která jsou dostupná z výzkumu Massachusettského technologického institutu. Během videohovoru přes Zoom podle něj vyprodukujeme 150 gramů oxidu uhličitého za hodinu, při sledování hodiny oblíbeného seriálu na Netflixu si ke své uhlíkové stopě můžeme připočítat pěkných 450 gramů.

Jenže ne každý si pod sterilními číselnými údaji představí, jak vlastně 450 gramů oxidu uhličitého vypadá. A k tomu slouží poslední část umělecké instalace v podobě kulatého skleníku plného rostlin. Do něj se trubkami valí obláčky plynu, čím víc ho ve skleníku je, tím více rostliny vadnou.

Umělecká instalace MB>CO2 2

Foto: Thijs Biersteker

MB>CO2 přetváří megabajty v oblaka oxidu uhličitého.

Díky instalaci tak lze na vlastní oči vidět, jaký dopad zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře má. „Skutečně zásadní problémy lze totiž snáze pochopit, když je vidíme v menším měřítku. Teprve tehdy jsme schopni je vnímat také ve větším měřítku,“ vysvětluje svůj záměr Biersteker.

Podle něj lidé během pandemie sice přestali znečišťovat ovzduší v kolonách čoudících aut, ale místo toho přeskočili do online dálnic. Znečišťování dopravou tak vystřídal tok dat. Jeho nebezpečí tkví právě v tom, že škodu za stovkami megabajtů běžný konzument hojnosti internetu vůbec nevnímá. Umělec by tak instalací MB>CO2 rád rozvířil diskuzi nad udržitelností ve využívání dat.

Průměrný videohovor přes Zoom totiž vyjde nastejno, jako kdybychom ujeli 140 metrů v autě poháněném benzinem. Večer prosezený u Netflixu vyprodukuje až 900 gramů oxidu uhličitého. Není tak velkým překvapením, že internet a infrastruktura s ním související jsou zodpovědné za 3,7 procent světových emisí skleníkových plynů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Instalace MB>CO2 je zapnutá jen půl hodiny v měsíci. Jedině tak lze totiž zajistit, že rostliny zvládnout oxid uhličitý fotosyntézou přetvořit na kyslík a nezemřou. Umělec by byl sám proti sobě, kdyby instalaci nechal putovat po galeriích celého světa.

V současnosti je tak dostupná v jeho studiu v Nizozemsku, kde si mohou kurátoři či zástupci galerií a muzeí rezervovat termín prohlídky. Ten pak mohou využít například k přímému přenosu instalace pro diváky ze všech koutů světa. Bohužel je tak nevyhnutelné, že lidé budou moci dopad využívání Zoomu sledovat právě přes Zoom.

Každé všední ráno posíláme nejzásadnější zprávy dne.

Řeší životní prostředí i nedostatek materiálu. Recyklovaný beton z Česka se používá i u protinožců

Skanska začala na svých stavbách používat rebetong. Stojí skoro stejně jako klasický beton, a když budovy doslouží, použije se znova.

Eliška NováEliška Nová

Čertův vršek

Foto: Skanska

Na projektu Čertův vršek použila Skanska poprvé rebetong

0Zobrazit komentáře

Je to vskutku čertovský vynález, a tak není divu, že se poprvé vyzkoušel na Čertově vršku v pražské Libni. Rezidence od švédské developerské společnosti je jako první postavená z rebetongu, nového materiálu, který vznikl recyklací stavební suti.

„Na Čertově vršku jsme rebetongem pokryli spotřebu víc než patnácti procent všech betonů a díky tomu jsme uspořili až osm tisíc tun přírodního kameniva. Pro základy, příčky i nosné konstrukce jsme tak celkem využili zhruba pět tisíc tun recyklátu, který by jinak skončil bez užití na skládce,“ uvedl pro CzechCrunch tiskový mluvčí Skansky Jan Pohorský.

Na technologii kromě Skansky pracovala především česká firma ERC-Tech. „Přišla za námi s výrobním postupem betonu ze stavební suti a na nás bylo technologii ověřit v průmyslovém rozsahu. V současnosti máme zaregistrovanou obchodní známku rebetong, kterou využíváme pouze my,“ uvádí Pohorský.

Nový materiál vzniká tak, že se recyklované kamenivo naveze do míchačky, přidá se nanomateriál a cement a rebetong je na světě. „Dokáže využít i cihelnou drť, tedy materiál, který ve stavebnictví dosud nenašel plnohodnotné uplatnění,“ líčí Pohorský.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Využití betonu z recyklované suti se na Čertově vršku osvědčilo. Od té doby ho Skanska využívá ve všech svých rezidenčních stavbách. Letos se rebetong stane součástí už čtvrtého projektu, kterým je výstavba Modřanského cukrovaru. Recyklát tentokrát bude představovat dvacet procent betonových konstrukcí. Od toho si švédský developer slibuje úsporu 1 750 kilogramů kameniva na každý metr čtvereční betonu.

Od roku 2019, kdy rebetong vznikl, se objevily i další verze recyklovaného betonu. ERC-Tech se dokonce podařilo rozšířit stoprocentně recyklovanou betonovou směs také na Nový Zéland. Nyní se tak používá v Evropě, Asii, Jižní Americe a u protinožců.

Cena rebetongu je podle Pohorského srovnatelná, nebo dokonce o něco nižší než u klasického betonu. Zároveň je podle něj jeho hodnota nevyčíslitelná, protože jakmile budova doslouží, celý cyklus recyklace je možné opakovat znovu a demoliční suť opět využít.

Zbavit se stavebního odpadu je méně výhodné

Skanska se svým vynálezem reaguje na příliš velký objem stavebního a demoličního odpadu. Zároveň ale také na fakt, že zbavit se takového odpadu bude čím dál méně výhodné, a to i v Česku. Nový zákon o odpadech platný od loňského roku totiž přináší nová pravidla. Při odstranění stavby tak například platí povinnost, že je odpad nutné předat do sběrného dvora, obchodníkovi s odpadem nebo do obecního systému. Se stavebním a demoličním odpadem musí zároveň nakládat tak, aby ho bylo možné co nejvíc opět využít a zrecyklovat. Jinak hrozí pokuta.

Stavební a demoliční odpady v Česku představují skoro polovinu z celkového objemu všech vyprodukovaných odpadů. A to dlouhodobě. Mezi lety 2015 až 2020 to bylo 18 až 22 milionů tun ročně. V tomto odpadu je nejvíce zeminy, kamení nebo vytěžené jalové horniny a hlušiny, a to až 75 procent. Jak uvádí Miroslav Škopán z Vysokého učení technického v Brně, k recyklaci je vhodných 22 až 28 procent stavebních odpadů, což dělá čtyři až šest milionů tun za rok. Jde především o beton, cihly a jejich směsi nebo asfaltové směsi.

ondrej-bohac-boxed-2

Přečtěte si takéDíky novému Metropolitnímu plánu se bude bydlení stavět snázDíky novému Metropolitnímu plánu se bude bydlení stavět snáz, říkají klíčoví muži Prahy

Skanska se s rebetongem logicky ohlíží i na životní prostředí. Společnost spočítala, že standardní beton tvoří 278 kilogramů oxidu uhličitého na jeden metr krychlový. V případě rebetongu je to 239 kilo. „Úspora uhlíkové stopy je daná především kratšími přepravními vzdálenostmi, a tedy i nižší produkcí spalin z dopravy. Recyklát totiž nemusíme z místa demolice odvážet na skládky a betonárka nemusí kamenivo dovážet z lomu do betonárky,“ vypočítává Pohorský.

Ten říká, že systematické snižování uhlíkové stopy developerských projektů se neobejde bez inovačních přístupů ve využívání materiálů. Stavebnictví produkuje téměř čtyřicet procent celosvětových emisí oxidu uhličitého. Skanska si stanovila vlastní cíl, který říká, že svoji uhlíkovou stopu zredukuje na polovinu do roku 2030 a na nulu do konce roku 2045. S tím mají pomoci i takové materiály, jako je právě recyklovaný beton.

S rebetongem však švédský developer míří kromě životního prostředí i na možný nedostatek materiálu. „Zdroje kameniva prudce ubývají a podle našich informací se za posledních téměř čtyřicet let neotevřel žádný nový lom. Přitom jen u nás se ročně vyrobí sedm a půl milionu kubíků betonu a největším konzumentem kameniva je právě stavebnictví. Využitím recyklace tak můžeme výrazně přispět k efektivnímu hospodaření s důležitým přírodním zdrojem,“ uzavírá Pohorský.

Ukazujeme to nejzajímavější ze světa architektury a co se nejen v Česku staví.

Newsletter Arch | Poslední vydání

Rubriku Bydlení a reality podporujíhypox