Kosmetické a farmaceutické firmy by měly podle nových plánů Evropské unie platit za odstranění mikroplastů a toxických mikropolutantů z odpadních vod. Řadí se totiž ke společnostem, které k jejich vypouštění do oběhu přispívají nejvíc, proto by se na ně vztahovalo pravidlo, „znečišťovatel platí“. Podle návrhu by měly hradit nejméně 80 procent dodatečných nákladů potřebných k čištění městské odpadní vody. Konkrétně v Česku bude do patřičných technologií nutná investice asi 300 miliard korun.

Kvalita vody v Evropské unii se v posledních třiceti letech výrazně zlepšila a přispěly k tomu i právní předpisy EU o čištění městských odpadních vod. Nemění to ale bohužel nic na tom, že míra znečištění je i nadále vysoká, nadto se objevují nové látky, jejichž výskyt v přírodě je třeba omezit. Mezi ně se řadí i toxické mikropolutanty a mikroplasty, které se z odpadních vod dostávají do vodních toků. V 92 procentech pocházejí z kosmetických a léčivých přípravků.

Evropské instituce tak schválily, ale zatím formálně nepřijaly, novou směrnici, která zvyšuje požadavky na odstraňování organických a anorganických látek, ale i mikroplastů a mikropolutantů z vody. Aktuální pravidla totiž vešla v platnost v roce 1991, některé látky tak do nich nejsou zahrnuty. Nová směrnice by je měla nahradit již letos v červnu, zatím ale není známo její přesné znění.

Zřejmé už je ale to, že do roku 2035 budou muset členské státy EU odstraňovat organické látky z městských odpadních vod před jejich vypouštěním do životního prostředí ve všech obcích s více než tisícovkou obyvatel. Do roku 2045 budou muset odstraňovat dusík a fosfor ve všech čistírnách odpadních vod s více než 10 tisíci obyvateli a čistírny s kapacitou přes 100 tisíc obyvatel se budou muset zaměřit na odstranění širokého spektra mikropolutantů a mikroplastů (takzvané kvarterní čištění).

Jenže odstraňování drobných částeček a znečišťujících látek z odpadních vod s sebou nese velké dodatečné náklady. Ty by podle nových pravidel z 80 procent uhradily přímo samotní znečišťovatelé, tedy i kosmetické a farmaceutické firmy – vztahovat by se na ně mělo pravidlo, že ten, kdo znečišťuje, platí. Zbytek uhradí vlády jednotlivých zemí.

„Co se týče nákladnosti, tak veškeré technologie pro kvarterní čištění odpadních vod, ale i membránovou úpravu vody pitné, jsou velmi drahé. Podle oborového sdružení SOVAK ČR právě požadavky nové směrnice pro čištění odpadních vod včetně těch energetických překročí v Česku částku 300 miliard korun, která by měla být proinvestována v průběhu následujících 15 až 20 let,“ vyčísluje Ondřej Beneš, ředitel Veolia ČR. A souhlasí, že průmysl produkující sledované látky by měl přispívat na zdokonalení čistíren odpadních vod. Zatím je ale otázkou, zda a jak bude nové schéma zavedeno v Česku.

Zmíněné energetické požadavky se týkají nových pravidel zaměřených na snížení emisí skleníkových plynů v odvětví odpadních vod – ty dnes představují přibližně 0,85 procenta celkových emisí EU. Kromě toho by odvětví mělo dosáhnout energetické neutrality, což znamená, že do roku 2045 si budou muset čistírny městských odpadních vod obstarat energii, kterou spotřebovávají.

Podle Viléma Žáka, ředitele sdružení SOVAK ČR, je alespoň v případě mikroplastů zásadní především to, aby cílem nové regulace byla snaha o omezení jejich vzniku ještě před tím, než se dostanou do kanalizačního systému. „Není a nemůže být společensky přijatelné, aby jakýkoliv výrobce svojí činností, při které navíc pro sebe generuje zisk, uváděl do oběhu produkty, které způsobují ohrožení životního prostředí a které musí jiný subjekt nákladně odstraňovat,“ říká.

Podle Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR jsou významným zdrojem mikroplastů v povrchových sladkých vodách právě městské a průmyslové odpadní vody. Při procesu jejich čištění odstraní až 90 procent nežádoucích látek, zbytek se ale dostává do životního prostředí. Nejvíce mikroplastů se nachází v odpadních kalech, které je ale po čištění a zabezpečení možné využít jako hnojivo pro zemědělské půdy.