Nepodmíněný příjem je termín vyjadřující rovnou finanční dávku pro všechny, která má zajišťovat základní prostředky na živobytí pro každého bez ohledu na okolnosti. Předpokladem je, že pak budou v životě klidnější a spokojenější a ve finále to pomůže i pracovnímu trhu. Zastáncem této vize je i Sam Altman, zakladatel společnosti OpenAI, který dokonce financoval experiment, při kterém po dobu tří let dostávala vybraná skupina lidí tisíc dolarů měsíčně.

Spolu s rozvojem umělé inteligence se vyrojila řada obav z toho, zda nezpůsobí například likvidaci některých pracovních pozic. Sam Altman, který stojí za vznikem nástrojů umělé inteligence, jako je ChatGPT či DALL-E, to nevylučuje, zároveň ale vidí v umělé inteligenci příležitost, jak dospět právě k nepodmíněnému příjmu pro všechny. Základní příjem je v ekonomii posledních let hodně diskutované téma.

Již v roce 2016, když ještě vedl startupový akcelerátor Y Combinator, napsal: „Jsem si docela jistý, že někdy v budoucnu s tím, jak budou technologie pokračovat v likvidaci tradičních pracovních míst a bude se vytvářet obrovské nové bohatství, uvidíme nějakou podobnou verzi (nepodmíněného příjmu – pozn. red.) v celostátním měřítku.“ A ještě dodal, že prozatím není příliš mnoho údajů o tom, jak by něco takového fungovalo.

Proto se rozhodl tvrdá data získat a začal spolupracovat s vědkyní Elizabeth Rhodesovou ze Stanfordovy univerzity, které poskytl prostředky pro rozjetí pilotního projektu zaměřeného na výzkum nepodmíněného příjmu, tehdy ještě v Oaklandu. Nezisková organizace YC Research se následně přejmenovala na OpenResearch a v roce 2020 spustila studii, ve které po dobu tří let podporovala tisíc účastníků, a to každý měsíc částkou tisíc dolarů, v přepočtu tedy zhruba 23,5 tisíce korun.

Spolu s nimi sledovala i kontrolní skupinu dvou tisíc účastníků, kteří každý měsíc dostávali pouze 50 dolarů, tedy něco málo přes tisíc korun. Cílem bylo prověřit, jak si skupina s vyšším příjmem povede v otázce zaměstnanosti, dosahování cílů a také jak moc se změní jejich návyky a utrácení.

Altman podpořil experiment částkou přibližně 14 milionů dolarů, tedy zhruba 327 milionů korun, a dalších 10 milionů dolarů přidalo OpenAI. Do výzkumu se vybrali lidé žijící ve státech Illinois a Texas, a to jak v městských, tak i příměstských a venkovských oblastech, přičemž průměrný příjem domácnosti se ročně vždy pohyboval pod hranicí 29 tisíc dolarů, tedy 678 tisíc korun.

Budoucnost, bydlení a péče o druhé

První výsledky, které studie zpracovala po třech letech, ukazují, že příjemci nepodmíněných dolarů začali více utrácet. Měsíční útrata se v průměru zvedla o 310 dolarů, tedy přibližně 7 250 korun, nicméně za věci, jako je jídlo, doprava a nájem, nikoliv za neřesti. Naopak omezili používání léků proti bolesti a pití alkoholu.

Přestože nepodmíněný příjem nedokázal vyřešit základní zdravotní problémy či zvrátit předchozí nedostatečný přístup ke zdravotní péči, cílová skupina se o zdraví začala více zajímat. V průměru zvýšila výdaje na svou lékařskou péči o 20 dolarů (467 korun) a také začala více dbát na zdraví svého chrupu. „Ačkoli jsme nezjistili žádné významné účinky na ukazatele fyzického zdraví, zvýšené využívání lékařské péče může vést k dlouhodobým zdravotním přínosům,“ uvedli autoři.

S postupným plynutím let se účastníci začali více orientovat na budoucnost. Lépe si sestavovali rozpočet, spořili a také u nich rostla myšlenka na doplnění vysokoškolského vzdělání či rozjetí vlastního podnikání. Nicméně v porovnání s druhou skupinou k vyššímu nárůstu dosaženého vzdělání či zahájení podnikání nedošlo.

Sny spojené s bydlením si však plnit začali. Jedenáct procent účastníků sledované skupiny potvrdilo, že získalo možnost přestěhovat se do lepší čtvrti, a pět procent uvedlo, že si může dovolit platit za vlastní dům. „Někteří se přestěhovali za lepším vzděláním ve čtvrti, jiní přestali s couch-surfingem,“ uvedla Elizabeth Rhodesová, ředitelka výzkumu ve společnosti OpenResearch.

Studie také zjistila, že obě sledované skupiny pracovaly o něco víc než na začátku, částečně proto, že se výzkum trefil do období pandemie. Nicméně skupina s vyšším příjmem pracovala každý týden o 1,3 hodiny méně. Svou pracovní dobu zkrátili především samoživitelé, což jim umožnilo trávit více času s dětmi. Zároveň ti, kteří začínali s nejnižšími příjmy, zkusili finančně podporovat své okolí, tedy hradit některé výdaje rodiny a přátel.

Podle Rhodesové není nutné se ptát, zda nepodmíněný příjem funguje, ale klást si otázky, v jakých případech funguje nejlépe a kdy má největší potenciál svého příjemce podpořit. Výzkum OpenResearch bude probíhat i nadále, přičemž další výsledky by měly být zveřejněny později v tomto roce. Mělo by se jednat o údaje týkající se politiky, vztahů, složení domácností a dopadů nepodmíněného příjmu na děti. V následujícím roce pak chtějí autoři studie publikovat zjištění spojená s blahobytem, materiální nouzí, kriminalitou a vzděláváním.