Otevírací ceremoniál letošních olympijských her v Paříži v určitých momentech vyvolal mezi diváky pozdvižení, například když během něj vystupovaly takzvané drag queens. Zatímco ještě relativně nedávno byl tento druh umění a zábavy téměř zcela výsadou gay klubů a míst, kde se setkává queer komunita, letos se drag právě díky olympiádě – i když jen na malou chvíli – dostal na obrazovky několika desítek milionů lidí. V posledních letech i díky nástupu sociálních sítí přitom nabírá na větší popularitě. Co za tím stojí?

Bianca Del Rio, civilním jménem Roy Haylock, jako drag queen začala vystupovat v rodném městě New Orleans ještě v devadesátých letech. „V žádném případě jsem si tehdy nemyslela, že z toho může vzniknout kariéra,“ přiznává v rozhovoru pro CzechCrunch, když spolu mluvíme online na trase Praha – kanadský Halifax. Právě tam je jedna ze zastávek její aktuální tour, v rámci níž vystupuje na více než stovce míst od Severní i Jižní Ameriky přes Evropu včetně Česka až po Austrálii a Nový Zéland.

Značná část jednotlivých eventů, které se zjednodušeně dají přirovnat ke komediálnímu stand-upu, je přitom vyprodaná. Dnes devětačtyřicetiletá Bianca sama sebe sice nazývá „klaunem v šatech“, což o to víc podporuje svým specifickým stylem make-upu. Ale zároveň je jednou z nejznámějších a nejvlivnějších drag queens vůbec – na sociálních sítích se s více než 2,5 miliony fanoušků řadí mezi nejsledovanější a s odhadovaným majetkem v milionech dolarů také mezi ty nejbohatší.

V začátcích své kariéry se ovšem dragem uživit nedokázala. Pracovala jako kostýmový designér, hrála v divadlech a jako drag queen vystupovala v gay klubech. Po hurikánu Katrina, jenž silně zasáhl New Orleans, se přestěhovala do New Yorku, nyní žije v Los Angeles. Jak ale vůbec vysvětlit běžným lidem, co to drag je, pokud o něm doteď neslyšeli?

„Pro většinu umělců jde o výstřední, obskurní a pestrý způsob sebevyjádření a zároveň je to obrovský formát zábavy. Tím popisuji jen sebe, ale i když se podíváte na dnešní popové hvězdy, některé z nich již vypadají jako drag queens, mají obří vlasy a výrazné kostýmy,“ vysvětluje Bianca.

Drag jako takový má přitom historii dlouhou několik století zejména díky divadlům. I když hry obsahovaly ženské role, kvůli tehdejším náboženským či společenským omezením nemohly na pódiích vystupovat, a tak je nahrazovali muži převlečení do šatů a sukní. V druhé polovině minulého století šlo už spíše o undergroundovou zábavu, která se praktikovala zejména v gay klubech či na dalších místech spojených s širší queer komunitou ve Spojených státech nebo západní Evropě. Performeři měli dostatečnou volnost v rámci tvořivosti, způsobu vyjadřování, ale třeba i v možnosti překračovat standardní genderové normy. To v běžném životě nebylo možné.

„Když jsem začínala, šlo obvykle o muže převlékající se za ženy nebo jiné postavy. Dnes už žijeme v jiném světě, kde si každý dělá, co chce, a vyjadřuje se, jak chce. Takže drag už v žádném případě není omezen jen na muže nebo gaye,“ vypráví Bianca, jejíž kariéra jakožto mezinárodní královny odstartovala v roce 2014, kdy vyhrála šestou řadu reality show RuPaul’s Drag Race.

Drag Race neodkazuje na závody dragsterů, tedy aut s velkými zadními koly, nýbrž na soutěž jednotlivých drag queens. A jak napovídá samotný název, stojí za ní hlavní tvůrce a pravděpodobně globálně nejslavnější drag queen RuPaul (celým jménem RuPaul Andre Charles). Právě jí lze do velké míry přičíst zásluhy za zvýšenou popularitu tohoto druhu zábavy i její přechod z okrajové záležitosti schované v nočních klubech na televizní obrazovky a pódia po celém světě.

RuPaul’s Drag Race stojí na pomezí talentové soutěže a reality show, kdy jednotlivé královny bojují o titul „drag superstar“. V epizodách překonávají výzvy spojené s vystupováním, ať už jde například o hraní, zpěv, tanec, choreografii, šití a tvorbu kostýmů nebo napodobování celebrit. Musí převést své zkušenosti s make-upem a kromě toho v každé epizodě prezentují módní ranvej na předem stanovené téma. Nejhorší dvojice účastníků takzvaně lipsyncuje, tedy „zpívá“ na playback, a dělá při tom show – většinou pak jedna queen vypadává. Na konci sezony je finále, kde přímo RuPaul vybírá výherce.

Soutěžící hodnotí panel stálých porotců, které v jednotlivých epizodách doplňují další celebrity. Z těch nejznámějších šlo v průběhu let například o Lady Gaga, Miley Cyrus, Christinu Aguilera, Arianu Grande, Nicki Minaj či Khloé Kardashian. První série Drag Race se vysílala v roce 2009, od té doby celá franšíza narostla do obřích rozměrů.

V samotných Spojených státech se již v televizích včetně VH1 a MTV vysílalo šestnáct řad, v dalších devíti takzvaných All Stars soutěžily drag queens, které předtím vystupovaly v klasických sezonách. Drag Race i samotný RuPaul za show sbírají televizní ocenění včetně více než deseti cen Emmy či GLAAD Media Awards.

Show navíc nezůstala jen v USA. V různých variacích se vysílá od Chile přes Brazílii, Mexiko, Kanadu, Velkou Británii, Francii, Itálii, Belgii, Německo až po Filipíny, Thajsko a Austrálii. Mimo jiné i díky tomu se RuPaul místo drag queen označuje jako queen of drag – tedy ne drag královna, ale královna dragu. Její majetek se podle některých zdrojů odhaduje na vyšší desítky milionů dolarů.

Základní poselství celé show je přitom velmi jednoduché – šíření tolerance a lásky. V závěru každé epizody třiašedesátiletá RuPaul šíří i hlavní motto: „Když nedokážeš milovat sám sebe, jak chceš sakra milovat někoho jiného?“ To do velké míry rezonuje s částí diváků, kteří různě po světě vyrůstají někdy v homofobním či jinak nenávistném prostředí a jednotlivé queens jsou jim vzorem v tom, že lze žít opravdu svobodně – ať už jde o sexuální, nebo další různé menšiny.

„To, co Ru vytvořila a co dokázala, je úžasný úspěch. I mně televizní show změnila život na takovou úroveň, že můžu cestovat po světě a dělat to, co mě baví. Drag Race funguje jako obří platforma, která mění životy, a já jsem za ni navždy vděčná,“ přibližuje Bianca, kterou deník The New York Times označil za „Joan Rivers drag světa“. Se svými vystoupeními dokázala vyprodat i známou newyorskou Carnegie Hall či londýnskou Wembley Arenu.

V rámci aktuálního globálního turné nazvaného Dead Inside, tedy Uvnitř mrtvá, Bianca vystoupí 16. října v pražském Divadle Hybernia. Co Bianca a její show přinese? „Očekávejte nečekané. S turné jsem začala letos, a protože se svět kolem hýbe hrozně rychle, hodně témat a dalších věcí v show se změnilo. Navíc když vystupuji v Americe, mluvím o jiných věcech než ve Velké Británii, show se musí přizpůsobit lokálnímu publiku. A také záleží, kolik si dám koktejlů, to určitě mění náladu,“ směje se Bianca.

Bianca do Prahy přichází pod taktovkou české produkční společnosti Fource Entertainment, z globálního dragu již do Prahy začátkem roku přivedla také například Sashu Velour, vítězku deváté řady RuPaul’s Drag Race. „Vystoupení bylo vyprodané, v tomto ohledu – a taky pokud jde o vibe samotných shows – jde nepopiratelně o úspěch,“ říká za Fource Entertainment Viktor Palák.

Lokální zájem roste

„Lokální zájem rozhodně roste, stejně jako počet fanoušků tohoto fenoménu. S ohledem na to a proto, že nás to i baví, doufáme, že další drag shows těch největších hvězd budou následovat,“ pokračuje Palák. Přiznává však, že v Česku jsou zatím podobná vystoupení spíše ojedinělá a zdejší publikum se s fenoménem dragu do značné míry pořád sžívá. „V zemích jako Francie, Nizozemsko nebo Belgie je trh naopak až přesycený. U nás jejich tradici teprve budujeme,“ dodává Palák.

„Je potřeba připomenout, že v Česku byla drag kultura roky známá jako ‚travesti‘, a i když bychom mezi ním a dragem mohli najít nějaké rozdíly, v principu jde o to samé,“ vysvětluje Tomáš „Grófka“ Procházka, rezidentní dramaturg a performer na české Pinkbus platform, jež stojí za takzvaným avantgardním a femme illusion dragem či high camp comedy.

Drag scéna je ale dle něj v Česku, respektive zejména v Praze, různorodá, kdy diváci najdou kromě ‚tradiční‘ femme illusion drag také avantgardní club kids nebo drag kings. „Existence show této formě velmi pomohla. Domácí LGBT+ komunita byla po tomto typu zábavy velmi hladová, dnes existuje show pro každý tým drag publika,“ doplňuje Procházka.

Navzdory tomu, že hlavním poselstvím RuPaul’s Drag Race je šíření lásky a tolerance a také drag jako umění lidem umožňuje vyjádřit se v podstatě bez jakýchkoliv konvenčních zábran, není vše zalité sluncem. Po zmíněném otevíracím ceremoniálu na olympiádě v Paříži se na jednu z nejznámějších drag queens ve Francii Nicky Doll snesla vlna homofobie, protože byla jednou z vystupujících. Některé šiřitele nenávistných příspěvků se rozhodla i zažalovat.

Rostoucí popularita i dosah jednotlivých drag queens neušly pozornosti ani v USA, kde již některé republikánské státy omezují a zakazují jejich vystupování, i když některé z navrhovaných zákonů bývají svrženy ze stolu. „Drag byl do určité míry politický vždy. I když je zde s námi odjakživa, v poslední době byl více omezen na divadlo a gay bary. Díky televizi a sociálním sítím ale zájem o něj explodoval,“ přibližuje Bianca.

„Jestli věřím, zda jsou tyhle politické kecy v Americe vůbec opodstatněné? Ne, je to jen téma, které v tuto chvíli někteří využívají. Žijeme ve světě, kde chtějí někoho označit za problematického a problémového. Neustále říkají, že drag queens chtějí ovlivňovat děti, což je směšné. Většina drag queens děti nesnáší, hlavně já,“ pokračuje s mírnou nadsázkou. „Uvidíme, co se stane příští rok. Od drag queens svoji pozornost přesunou k někomu jinému.“

Jak ale vůbec vypadá budoucnost dragu jako takového? Člověk nikdy neví, krčí rameny Bianca: „Zájem se může o to více rozběhnout, ale také se může vrátit do temnějších časů. Já bych si přála, aby jednou na mnohých věcech nezáleželo a aby byl drag prostě respektován jako forma zábavy. To by bylo skvělé. Ale nikdy, opravdu nikdy nevíte. Ať už to dopadne jakkoliv, jsem moc vděčná, že jsem toho mohla být součástí.“