Podařilo se vám v zaměstnání nebo díky vlastnímu podnikání vydělat peníze navíc a uvažujete o diverzifikaci financí, ale nevíte, jak na to, abyste o ně nepřišli? Ať jde o stokoruny, desítky tisíc či stovky tisíc měsíčně, jedná se o klasický příběh poměrně velkého množství lidí, kteří tápou, jestli se pustit do investic do dluhopisů, akcií, veřejně obchodovaných či podílových fondů na vlastní pěst, přes služby třetích stran, přes svou banku nebo prostřednictvím poradců.

Každá ze jmenovaných možností má svá pro a proti a zároveň má vlastní míru rizika. Je ale nutno říct, že je poměrně složité své těžce vydělané peníze svěřit někomu třetímu – z toho nemáte na první pohled dobrý pocit, nebo si třeba nejste jisti jeho zkušenostmi, když jde typicky o mladého poradce, který se vás bude snažit přesvědčit o opaku. Může mít pravdu, ale také nemusí.

A přesně o tom se v komentáři pro CzechCrunch rozepsal Jan Hlavsa z tuzemského startupu Fondee, který umožňuje lidem investovat podle jejich míry rizika do veřejně obchodovaných fondů (ETF) a který nedávno získal 10 milionů korun od J&T Banky.

Hlavsa píše o tom, jak podobní poradci vydělávají peníze, na co si dát pozor, jak by měl celý proces fungovat a na co se ptát, abyste poznali, že jde o správného člověka.

***

Určitě jste ho už někde potkali. Dvacetiletého kluka, který si s vámi chce povídat o vaší budoucnosti s výhledem na dalších třicet let. A zatímco řešíte rodinu a třeba plánujete poslat děti na zahraniční školy, s vašimi financemi by vám měl radit někdo, kdo prošel kvalitním briefingem, jak vás přemluvit k využití pár konkrétních finančních produktů. A to celé ještě údajně zadarmo – přičemž zadarmo to rozhodně není.

V Česku je stále řada investorů, kteří raději půjdou pro radu za někým, kdo se tím živí, „tak tomu snad přece musí rozumět“, a dokáže jim chytře vnuknout falešný pocit jistoty, že jeho rady jsou správné. Tito klienti pak dají na to, že je to přece jejich kamarád a myslí to dobře.

Jediná devíza, kterou tito takzvaní poradci mají, je schopnost parazitovat na relativní finanční negramotnosti velké většiny populace. Znalostí komplikovaných obratů a výrazů vás přesvědčí, že investování prostě nemůžete rozumět. Což samozřejmě není pravda.

Bohatá slovní zásoba dobrého poradce nedělá

Speciálně starší generace jim kvůli této informační asymetrii často skáče na lep. Právě proto, že investování sama nerozumí, chová se k těmto poradcům stejně jako například k doktorům. U doktorů se také lidé málo ptají a více důvěřují. Zde je ovšem poměrně velký rozdíl – doktor nejdřív musí absolvovat náročné vzdělání, léta praxe a mnoho atestací, teprve pak se dostane do této role.

Naproti tomu v oboru finančního poradenství tady máme mladé poradce bez vzdělání, zkušeností a po jednom školení o tom, jak toho co nejvíce klientům prodat (a s co největší marží). Ne všechny. Ale je jich bohužel více než dost.

Nejparadoxnější výstup toho celého pak je, když se sami napálení klienti obávají vystoupit zpětně proti těmto poradcům. Jejich peníze investované do podílových fondů se po deseti letech sotva dostanou tam, kde začaly, protože jim to celé snědly poplatky. Například peníze vložené do investičního životního pojištění se jim sotva vrátí, i když jim poradce sliboval něco jiného.

Zajímavé na tom je, že většinou – pravděpodobně kvůli vlastnímu studu – si nikdo nejde stěžovat za svým poradcem. Nikdo nikdy nezvedne telefon a neřekne: „Franto, tos mi teda nakecal blbost.“ Nebo ještě lépe: „Franto, vrať mi tu svoji provizi. Za tenhle šmejd si to nezasloužíš!“

Neexistuje nic jako „oběd zdarma“

Člověk nemusí být génius ani obdivovatel Miltona Friedmana, aby pochopil, že tento model poradenství nefunguje. Ten konflikt zájmů je do očí bijící. Z čeho je tento údajný zdarma „přítel na telefonu“ placený? Určitě ne z toho, že prodá pro vás nejvýhodnější produkt. Když si vybíráte právníka, zřejmě si také zaplatíte někoho nezávislého, a ne toho, kdo pracuje pro vaši protistranu, i kdyby byl zadarmo.

A marže jsou neskutečné! Když prodá podílový fond, většinou získá všechny vstupní poplatky, které se pohybují okolo 5 %. Takže když zainvestujete milion, hned na začátku „příteli“ odevzdáte krásných 50 tisíc. Ještě lepší je to u produktů, kterým nikdo pořádně nerozumí, například investiční životní pojištění. Tam se běžně platí třeba 18 měsíců plateb jako marže.

Nejsem proti profi poradenství. Naopak. Vadí mi jen způsob, jakým většina poradenských firem využívá neznalost svých klientů. Ideální stav je podle mě takový, že se klient domluví s konkrétním nezávislým poradcem, jemuž za konzultaci zaplatí hodinově, nikoliv skrze provize z produktů. Získá tak nezávislé poradenství služeb, které si klient může, ale také nemusí koupit. Ano, něco to stojí, a pravděpodobně ne málo. Ve skutečnosti kvůli pokoutným poplatkům ale zaplatíte mnohem víc. Proto věřím, že je lepší žádný přítel než ten falešný.

Česko na cestě ze spárů rádoby poradců

Je poměrně těžké měnit status quo ve společnosti, kde většina lidí pod 40 let neinvestuje častěji než jejich rodiče a využívá pořád v drtivé většině hlavně spořicí účty a stavební spoření – to jsou informace, které jsme zjistili v průzkumu na začátku letošního roku. Tento průzkum nám mimo jiné ukázal, že mladí Češi by také dokázali lépe šetřit, ale nejsou důslední a pro investiční rady si stále chodí do bank nebo k investičním poradcům.

Z týchž dotazníků nám nicméně vyšlo i jedno velmi zajímavé zjištění: mladá generace si své limity uvědomuje, přiznává, že by mohla investovat lepším způsobem. Sám vnímám, že mladší generace je o něco vybíravější, analytičtější než jejich předchůdci. A zatímco starší lidé si rádi nechají doporučit a vyberou si to, co je jim přeloženo na stůl, jejich potomci se už více pídí po podrobnostech a kriticky je zhodnocují. Tím si vysvětluji i skutečnost, že máme ve Fondee věkový průměr investorů okolo 35 let.

Cestou ven je také normální lidská zvídavost – ptát se, ptát se, ptát se. Kolik mi to vydělá? Jaká rizika nesu? Kolik mě to bude stát? Kolik z toho budete mít provizi? Důležitá je také digitalizace a transparentnost. Díky internetu si lze hodně informací promptně dohledat a porovnat. A své poradce s tím konfrontovat. Proč je ten produkt, co mi nabízíte, lepší než ten, co jsem si našel tam a tam?

Věřím tomu, že to bude právě mladší generace, která si brzy všimne, že nemusí platit žádné skryté poplatky navíc, proto aby své peníze rozumně zhodnotila. A tím, že bude k stávajícímu modelu poradenství přistupovat kriticky, nakonec bude čím dál častěji volit způsoby investování, na které si bohatě vystačí bez falešných přátel na telefonu.