Firmy v Portugalsku už nebudou moci psát zaměstnancům mimo pracovní dobu. Otázka je, jak to bude fungovat v praxi

Ulice hlavního portugalského města Lisabon

Foto: Aayush Gupta

Flexibilní pracovní doba, home office nebo práce odkudkoliv se dnes díky koronavirové pandemii už v některých oborech, jako je třeba IT, nepovažují za nadstandardní benefity, ale za samozřejmost, bez které na trhu práce zaměstnavatelé rapidně snižují svou atraktivitu. Portugalská vláda chce tento nastoupený trend ukotvit i v právním řádu se záměrem ochrany zaměstnanců a stále větší téma je to i v České republice.

Pandemie jasně ukázala, že pokud povaha činnosti nevyžaduje přímou přítomnost zaměstnance na pracovišti, je prakticky možné pracovat odkudkoliv a v leckterých případech i mnohem flexibilněji než jen v předem stanoveném intervalu. Zatímco na úrovni Evropské unie se teprve podobná regulace připravuje, portugalský parlament již nyní schválil novelu zákoníku práce, ve které stanovuje pravidla hry pro práci mimo běžné pracoviště.

Pokud by se připravovaná regulace schválila i na úrovni Evropské unie, musela by ji dvou let do tuzemské legislativy implementovat i Česká republika a další země. Začněme ale portugalským příkladem. Tamní zaměstnavatelé musí nově například dbát o psychické zdraví svých zaměstnanců a zákon jim ukládá hned několik povinností, kterými se musí řídit.

Jedná se především o zákaz kontaktování pracovníka mimo pracovní dobu, povinnost proplácení dodatečných výdajů, které mají lidé pracující na dálku, nebo stanovenou minimální frekvenci osobního kontaktu s nadřízeným, aby se dotyčný necítil izolován. V Portugalsku chtějí mít rozvíjející se trend pod kontrolou, chránit jednotlivce a jejich duševní pohodu a kvalitu života.

Nejedná se ostatně o ojedinělý případ. Podobné regulace fungují například ve Francii nebo v Belgii a Evropský parlament letos přišel s podobným návrhem směrnice o takzvaném právu zaměstnanců na odpojení (v PDF zde).

Kde končí pracovní doba a začíná osobní volno?

Tento prozatímní návrh europoslanců podle advokátky Lindy Kolaříkové z AK Sedláková Legal říká, že zaměstnanci používající digitální nástroje mají mít právo na odpojení – tedy nereagování na výzvy ke komunikaci od zaměstnavatele mimo stanovenou pracovní dobu. Portugalský zákon naproti tomu ukládá zaměstnavatelům zákaz své pracovníky mimo sjednanou pracovní dobu kontaktovat, což si lze v současně nastaveném kontextu zintenzivňování propojenosti mezi osobním a pracovním životem jen stěží představit.

V situaci, kdy je dnes už běžným zvykem odesílat pracovní e-maily ve večerních hodinách, protože mají dotyční například tento čas z jakéhokoliv důvodu vyhrazený na nerušenou práci, se zdá být podobná regulace nesmyslným pokusem o přílišné utahování hranic. Na jedné straně stojí snaha o ochranu duševní pohody jednotlivců, na straně druhé však můžeme narazit na svobodné rozhodnutí každého ze zaměstnanců, jak se svým duševním zdravím nakládat.

linda

Linda Kolaříková, advokátka z AK Sedláková Legal

Foto: Marie Hejl Brousilová

„Pozorujeme, že se postupně stírá jasná hranice mezi pracovní dobou a osobním volnem, a to především u kvalifikovanějších a samostatnějších pozic, které to umožňují,“ komentovala pro Randstad News Alžběta Honsová, marketingová manažerka české pobočky společnosti Randstad, která loni na jaře publikovala výsledky českého průzkumu o flexibilní pracovní době. Je tedy dost možné, že by se právní úprava, zakazující zaměstnavateli po pracovní době jakýkoliv kontakt se zaměstnancem, setkala v Česku s nevolí z obou stran.

Portugalsko chce přijetím nové legislativy mimo jiné posílit svou pozici světových lídrů v atraktivitě pro digitální nomády. I na ty může mít dopad regulace země, ze které svou práci aktuálně vykonávají, a to právě v případě, pracuje-li člověk na základě pracovní smlouvy a je tedy se svým zaměstnavatelem v pracovním poměru.

„Pokud je digitální nomád zaměstnanec, podléhá příslušnému právnímu řádu podle své pracovní smlouvy. Pokud by tedy český zaměstnanec pracoval z Portugalska, vztahuje se na něj právní řád České republiky,“ vysvětluje pro CzechCrunch Kolaříková, ale zároveň dodává, že i na tyto pracovníky se mohou vztahovat některá pravidla místního právního řádu – tedy země ve které aktuálně působí. „V obecné rovině to platí obzvlášť v případě, kdy by jim poskytovala vyšší ochranu než domovský právní řád,“ dodává Kolaříková.

V současnosti je podle advokátky práce z domova obecně problémem i z hlediska bezpečnosti a ochrany práce. „Zaměstnavatel by měl zajistit bezpečné pracovní prostředí a zaměstnanec mu zase umožnit kontrolu pracoviště. To v praxi často dobře nefunguje, ani když zaměstnanec pracuje odkudkoliv v České republice. Pokud si cestou do koupelny zlomí nohu, určuje se obtížně, zda je to pracovní úraz, nebo ne – nehledě na to, zda je pár kilometrů od kanceláře ve svém domově nebo v zahraničí,“ říká Kolaříková.

Digitální nomádi dnes ale často pracují jakožto freelanceři, podle české právní úpravy tedy osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Na ty by se tato úprava vztahovat neměla. „Pokud se bavíme o freelancerech, je to mnohem volnější. Objednatel jejich služeb by jim například neměl rozvrhovat pracovní dobu, protože to je jeden za znaků závislé práce. Stejně tak objednatel nemusí řešit, kde freelancer danou práci vykonává, pokud není potřeba z nějakého důvodu jeho přítomnost,“ popisuje advokátka ze Sedláková Legal.

Poptávka po volnějším režimu

Otázkou tedy je, na jaké procento digitálních nomádů bude mít nová portugalská legislativa, slibující si mimo jiné právě zvýšení atraktivity destinace pro tuto cílovou skupinu, reálný dopad. „Často se ale zapomíná, že tam, kde zadání splňuje znaky závislé práce, jde o nedovolený švarcsystém, a může vzniknout tzv. faktický pracovní poměr, tedy příslušný ‚dodavatel‘ se stane zaměstnancem v režimu zákoníku práce se všemi právy s tím spojenými,“ upozorňuje Kolaříková.

Pokud by tedy došlo na to, že bude osoba samostatně výdělečně činná pracovat na základě dodavatelské smlouvy pro českou firmu například z Portugalska, ale její činnost by vykazovala znaky závislé činnosti – tedy zaměstnaneckého poměru –, vztahovala by se i na tuto osobu v určitém rozsahu v případě sporu zahraniční právní úprava. Dopady nově nastolených pravidel hry lze prozatím pouze odhadovat.

Podle Kolaříkové je v současnosti poptávka spíše po volnějším režimu, než umožňuje současný zákoník práce. Proto se stále hojně využívá nelegální švarcsystém. Možná by právě i tato nová právní úprava mohla způsobit ještě větší výskyt pracovníků mimo režim zákoníku. V minulosti se v České republice objevily snahy zákoník práce novelizovat v důsledku nárůstu práce z domova, ale návrhy nebyly nikdy přijaty. Možná vzniká další z úprav zákona, která se v praxi bude obcházet různě a zřídka ji bude někdo řešit, protože se jednoduše nepotká s poptávkou.

Bývalá recruiterka, která má v současnosti na starosti CzechCrunch Jobs, studuje psychologii a miluje psaní. Je fanynkou společensky prospěšného podnikání.