Známý český fotograf Matěj Dereck Hard zažil na základní škole šikanu na vlastní kůži. I jeho nemilé vzpomínky přispěly k tomu, že společně se svou ženou Mariou vytvořil pohádku, jejíž hlavními postavami jsou osmiletý kluk Max, kterého trápí starší kluci, a roztomilý chlupatý superhrdina Kidó. Ten vládne silou myšlenky, díky čemuž dokáže ostatní přesvědčit třeba k tomu, aby se chovali slušně. „Když jsem byl malý, právě takový superhrdina mi chyběl,“ říká fotograf.

Tvorba Matěje Derecka Harda má mnoho podob. Na svých fotkách zachycuje bydlení významných pražských umělců, sportovců i jiných zajímavých osobností, zátiší symbolizující různé formy sebevraždy, alkoholiky, ale i sám sebe. Jen se v takovém případě stylizuje do podoby různorodých párů – vypadá tak jako metalová dvojka nebo páreček technařů. A vždycky je to jen on.

Před deseti lety vytvořil sérii Little Reality, ve které vyfotil sběratelské figurky různých hrdinů a známých osobností tak, aby vypadaly jako skuteční lidé zachycení v reálných situacích. Technika se mu zalíbila natolik, že se rozhodl vytvořit i vlastní panáčky. Výsledkem byla pohádková kniha Zuličníci, jež sledovala rodinku malých dobrosrdečných tvorečků žijících v Praze.

Foto: Matěj Dereck Hard

Matěj Dereck Hard tvořil pohádku s manželkou pro dceru Emu

Odtud to byl už jen krok k dalšímu projektu zasvěcenému dětem. „Vždy jsem chtěl dělat pohádky, protože mám děti moc rád a těšil jsem se na to, až budu mít svoje vlastní. Když se nám narodila dcera, řekli jsme si, že uděláme speciální pohádku jenom pro ni. Akorát se z projektu nakonec vyklubala pohádka pro všechny děti – Kidó,“ vysvětluje Matěj Dereck Hard.

Kidó je malý chlupatý superhrdina v lacláčích, který létá díky teniskám s tryskami. Je důležitou součástí života lidského hrdiny příběhu Maxe, kterému chlupáče namaluje jeho tatínek před tím, než odjede na uměleckou stáž do Japonska. Max je chytrý kluk, kterého baví škola a učení, bojí se do ní ale chodit, protože ho šikanuje parta starších kluků.

„Maxe jednoho dne napadne, že si sbalí obraz do batohu, aby ho Kidó ochraňoval. Jeho maminka, kterou v našem příběhu hraje Andrea Kerestešová (provdaná Růžičková – pozn. red.), mu ale řekne, ať si ho raději vyfotí na mobil. Když pak Maxe začnou kluci šikanovat, vytáhne na ně telefon s fotkou postavičky – za což se mu vysmějí a telefon mu rozbijí. A to je chvíle, kdy z rozbitého displeje vyskočí živý Kidó,“ vypráví fotograf.

Kidó vládne silou myšlenky, takže když se někomu podívá zpříma do očí, může mu vštípit jakýkoliv záměr. V tomto případě tedy takový, aby se zlí kluci chovali k ostatním dětem hezky. Matěj Dereck Hard vysvětluje, že se inspiroval svými oblíbenými filmy Star Wars a schopnostmi, kterými vládnou rytíři Jedi. Zároveň ale fotograf čerpal i ze své vlastní nemilé zkušenosti z dětství.

„Narodil jsem se s ochrnutou pravou rukou. Moje mamka ale byla lékařka, takže si sehnala knihy od profesora Vojty, který tady byl tehdy zakázaný, a cvičila se mnou Vojtovu metodu. Díky ní jsem tak s rukou mohl od půl roku pohybovat. Měl jsem ji ale slabší a ve škole si mě kvůli tomu děti dobíraly, třeba proto, že jsem zvláštně psal na tabuli,“ vzpomíná Matěj Dereck Hard.

A pokračuje: „Právě takový superhrdina, jako je Kidó, mi tenkrát chyběl. Zažíval jsem i to, že mě šikanovali starší děti, jednou mě poplivali… Pomohlo mi to, že jsem na ně vytáhnul kapesní rybičku. Sice se mi vysmáli, stejně jako kluci v našem příběhu, ale od té doby mě nechali být a říkali mi Rybička. Právě proto, že jsem šikanu sám zažíval, jsem příběh automaticky napsal jako pohádku proti ní.“

Foto: Matěj Dereck Hard

Hlavního hrdinu příběhu Maxe trápí starší spolužáci

Šikana je přitom problém, který se od dob, kdy byl Matěj Dereck Hard malý kluk, nemění, spíše naopak. Podle České školní inspekce alespoň jeden případ šikany řešilo v posledních třech letech asi 57 procent základních a 63 procent středních škol, což je více než před sedmi lety, kdy průzkum probíhal naposledy. Nejčastější formou šikany mezi žáky je pak ponižování, pomlouvání a kyberšikana.

Pohádku proti takto rozšířenému chování fotograf se svým týmem vytvořil formou cinemagrafu, což je formát, který propojuje statickou fotografii s video prvky. Jedna její část je tak vždy rozpohybovaná, na což děti dobře reagují, protože na každém snímku hledají aktivní prvek. Standardně se pracuje s videem, které se zastaví a následně se vymaskují části určené k rozpohybování. Matěj Dereck Hard ale pracuje se svými fotografiemi, do kterých následně dotáčí videa.

Celá pohádka je povýšená tím, že pro ni vytvořil hudbu na míru jeden z nejúspěšnějších českých skladatelů současnosti Karel Havlíček. I to nejspíš přispělo k tomu, že se dostala do výběru soutěže Web Series Fest Global, která hledá ty nejlepší internetové seriály. Kidó uspěl v kategorii dětských seriálů, a i když nezvítězil, podle Harda je i samotná nominace velký úspěch, vzhledem k tomu, že pohádka ještě nebyla oficiálně uvedena.

Aktuálně je totiž venku zatím první část čítající pět dílů, které jsou volně ke zhlédnutí na YouTube a na webu Kidó. Matěj Dereck Hard by chtěl nyní s pomocí kampaně na HitHitu dotočit druhou část, aby pak mohla mít celá série premiéru a oficiální release, po němž by se dostala na Stream.cz a následně snad i na Voyo a další platformy. K současným šesti jazykům by navíc chtěl tvůrce projektu přidat další tři.

„Kidó je nyní kromě češtiny nadabovaný také do angličtiny, španělštiny, francouzštiny, ruštiny a japonštiny. Japonsko mělo na jeho tvorbu totiž také vliv, protože to je země, kterou mám po Česku nejraději. Kidó v japonštině znamená jas, záře, takže je ve jméně hrdiny skrytý i tento pozitivní význam,“ přibližuje Hard.

Na první sérii by chtěli tvůrci navázat desetidílným pokračováním, které by opustilo Maxův příběh a rozeběhlo by další dějovou linku. Společně s tím plánuje Matěj Dereck Hard pořádat i vzdělávací besedy a chtěl by, aby se pohádka Kidó dostala přímo do škol. Podle něj by ale neměla děti hravou formou vzdělávat jen v tom, jak by se k sobě měly chovat, ale měla by je i pozitivně motivovat. „Kidó má dětem ukázat, že přání je ta nejsilnější myšlenka. Max si tak moc přeje, aby mu Kidó pomohl, až mu vyskočí z telefonu. V příběhu je tak důležitý podtext, že když si za něčím jdete, přání se vám vyplní,“ uzavírá Matěj Dereck Hard.