Budoucnost létání spočívá podle Airbusu ve vodíku. Jasně to demonstrují koncepty hned tří letounů, které navrhl tak, aby byly schopny uspokojit potřeby všech sektorů komerčního letectví. V tomto případě se navíc nejedná o snahu přitáhnout na sebe pozornost, ale dle jeho tvrzení o zcela reálné koncepty, jejichž produkční verze by mohly být nasazeny do provozu již v roce 2035.

Každý z nově představených letounů využívá coby primární zdroj energie vodík, ve kterém se pomalu ale jistě rýsuje jeden z dominantních stavebních kamenů dopravy budoucnosti. Nejenže je vodík v některých ohledech dokonce efektivnější než klasická fosilní paliva, ale je také daleko ekologičtější, a proto se stává perfektním nástrojem k plnění emisních závazků, které si řada společností v poslední době položila.

„Jedná se o historický okamžik pro komplexní odvětví komerčního letectví. Máme v úmyslu zaujmout vedoucí roli v nejdůležitější změně, jakou kdy toto odvětví zažilo. Pevně věřím, že použití vodíku, jak v syntetických palivech, tak jako primárního zdroje energie pro komerční lety, má potenciál výrazně snížit dopady letecké dopravy na klima,“ uvedl Guillame Faury, výkonný ředitel Airbusu.

První z konceptů budoucnosti představuje proudové letadlo označované jako případný nástupce modelu A320. Letoun je schopen na jediné natankování urazit vzdálenost přibližně 2 tisíce námořních mil, tedy téměř 4 tisíce kilometrů.

Díky tomu se jedná o ideální stroj pro mezikontinentální letecké linky, na kterých by byl schopen přepravit 120 až 200 pasažérů. Coby palivo by přitom sloužil kapalný vodík skladovaný v nádržích v zadní části letounu za přetlakovou přepážkou.

Druhým představeným letounem je vrtulový speciál určený především k regionální přepravě. Tomu napovídá i plánovaná kapacita 100 pasažérů. I přes poměrně kompaktní rozměry je však tento letoun schopen urazit vzdálenost dlouhou 1 tisíc námořních mil, tedy téměř 2 tisíce kilometrů.

Podobně jako u předešlého konceptu se i zde počítá s upraveným proudovým motorem, který by byl poháněn opět výhradně energií získávanou z vodíku. Jinak se oba letouny svou koncepcí v podstatě nevymykají klasickému pojetí proudových či vrtulových letadel.

Budoucnost do V

To ovšem neplatí o posledním konceptu, který můžeme zcela bez váhání označit za potenciálně přelomovou budoucnost letecké přepravy. Svým tvarem v mnohém připomíná nedávno testovaný véčkový letoun od aerolinek KLM. Určitá podobnost není nic překvapivého, jelikož je Airbus jedním z partnerů, kteří KLM s vývojem jeho letounu pomáhají.

Neobvyklý design křídel slévajících se do trupu pomůže nejen s lepšími aerodynamickými vlastnostmi, ale zároveň se díky němu nafoukne vnitřní kabina, do které se tak může pohodlně usadit na 200 cestujících. Netradiční prostor navíc umožňuje inženýrům konfigurovat interiér letounu v rozdílném uspořádání.

V případě vodíkové verze tohoto letounu navíc bohatší vnitřní prostory znamenají i větší prostor pro uskladnění paliva, a tedy delší letové vzdálenosti. Airbus prozatím uvádí, že by měl i tento letoun disponovat doletovou schopností téměř 4 tisíc kilometrů.

Každý z konceptů představený pod komplexním označením ZEROe má potenciál stát se prvním dopravním přepravním letounem s nulovými emisemi na světě. K tomu je však zapotřebí nejen vůle samotného Airbusu, ale také aerolinek, letišť i vlád.

„Přechod na vodík jako primární zdroj energie pro takové koncepty letadel bude vyžadovat rozhodné kroky celého leteckého ekosystému. Spolu s podporou vládních a průmyslových partnerů se můžeme postavit této výzvě a otevřít cestu obnovitelné energii a vodíku k udržitelné budoucnosti leteckého průmyslu,“ řekl šéf Airbusu Faury.

Nakládání s vodíkem má svá specifika a vyžaduje například speciálně vybudovanou infrastrukturu na letištích. Zároveň bude zapotřebí zkoumat i jeho skladování přímo v letadlech. Proto chce Airbus příštích 14 let věnovat vyhodnocování dat, která mu budou tyto koncepty přinášet.