Design elektroniky je v dnešní moderní době natolik klíčový, že lidé mnohdy ani neřeší, co vše jejich nový telefon, počítač, sluchátka a řada různých gadgetů nabízí. Na prvním místě mají vzhled a až poté vše, co s ní mohou potenciálně dělat. Netřeba dodávat, že tento přístup značně proslavil Apple. Existuje ale i opačná skupina: ta, která elektroniku zkoumá hlavně zevnitř. A do ní patří i novozélandský fotograf Richard Parry.

Nejde však o běžného geeka, který rozebírá zařízení na součástky, aby přesně zjistil, k čemu jednotlivé komponenty slouží a jaké je za nimi technologické pozadí. Od toho existuje nespočet odborníků s příslušnou specializací a podstatným know-how, které jim detailní popis elektroniky umožňuje. Parry na to jde přes o něco uvolněnější cestu. Přes takovou, díky níž dokáže oslovit i ty, kteří se o vnitřnosti zařízení vůbec nezajímají.

Vzhledem k tomu, že lidé konzumují obsah čím dál více prostřednictvím fotek a videí, čemuž dopomohly hlavně Instagram a YouTube, není tolik efektivní mířit na běžné uživatele technologií přes text. O to víc, když daná oblast vyžaduje vizuální pojetí. Proto se Parry rozhodl, že bude rozebranou elektroniku pouze fotit, a to ideálně v takovém formátu, který zaujme hned na první dobrou – sytě barevně, trojrozměrně a netradičně.

„Vždy jsem měl kreativního ducha, ale dlouho mi trvalo, než jsem našel ten správný formát, přes který bych jej vyjádřil,“ vzpomíná pro CzechCrunch rodák z novozélandského Aucklandu na dobu zhruba před dvěma lety, kdy se poprvé chopil kamery a začal pořizovat první záběry. „Měl jsem už dostatečnou znalost softwarové úpravy obrázků, potřeboval jsem jen ty správné fotky.“

Začalo to na jídle

Jako první se začal soustředit na zachycování jednoduchých objektů, kterým postprodukčně přidával výrazné barevné pozadí, aby zachytily pozornost náhodných lidí na Instagramu. Byť se tyto náměty těšily velké oblibě, Parry hledal větší výzvu, kde by uplatnil svůj perfekcionistický pohled.

„Následovalo jídlo, především pak záměrně přeplácené ikonické pokrmy, v nichž jsem poodkrýval jednotlivé suroviny. Od ovoce přes hamburgery až po dezerty,“ popisuje Parry.

Právě gastronomie ho dovedla k tomu, čím se primárně zabývá dnes – fotografováním rozebrané elektroniky. Ideálně takové, se kterou se lidé dokáži velmi dobře ztotožnit a zpravidla ji na denní bázi používají.

„Rozhodl jsem se najít kulturně relevantní objekty, se kterými lidé tráví mnoho času. Vyhrály hlavně herní konzole,“ dodává Parry a zmiňuje, že první takto nafocenou elektronikou byla paradoxně stará videokamera.

Na ní si vyzkoušel proces, který následně začal aplikovat i do dalších produktů. Ten spočívá v rozebrání daného přístroje na součástky, jež následně zbaví prachu a vyčistí od maximálního množství nečistot. Poté důkladně seřadí jednotlivé komponenty na stůl tak, aby věděl, jak jdou za sebou. A aby docílil „vznášejícího se“ pojetí, položí je na plastové vrstvy, které tvoří z transparentních PVC trubek.

Následně jej čeká nafocení daných kusů, na které používá zrcadlovku Canon 5D Mark IV (70–200mm f/4,0), a úpravy v editovacím softwaru tak, aby vznikla finální fotka, kterou vyexportuje a pošle do světa. „Doba celkové práce se liší od komplexnosti produktu, který fotím, ale každý mi zhruba zabere tak 15 hodin,“ odpovídá na časovou náročnost a zároveň zdůrazňuje, že nejde o žádné rendery.

Mnozí si totiž mohou fotografickou práci tohoto typu splést s grafickými 3D rendery, což se dle slov Parryho stává relativně často. „Nemám na to trpělivost. Mám k těmto umělcům obrovský respekt, ale já bych to s touto úrovní detailů dělal mnohem déle. Jestli vůbec. Navíc si myslím, že se lidé s těmito fotkami lépe propojí, pokud ví, že jsou skutečné.“

Raději retro než modernu

Při pohledu na jeho fotografické portfolio, které prezentuje pod hlavičkou kreativní série Some Assembly Required, lze vidět pouze objekty, jež rozhodně nejsou nejnovějšího data. A je to záměr. Elektronika vyrobená na přelomu tisíciletí a mnohdy i mnohem dřív totiž nepoužívá příliš mnoho lepidla a plastových úchytů, což samotné rozebírání mnohem zjednodušuje.

„Je téměř nemožné sejmout komponenty, které jsou pevně přilepeny k sobě. Pokud se to povede, zpravidla jde o nenávratné poškození, čehož se chci během své práce vyvarovat. U starších zařízení je to snazší, protože drží pospolu šroubky a nejsou tak natěsnané na sebe,“ vysvětluje Parry zálibu v retru.

Současně ale nejde pouze o zjednodušení celého kreativního procesu. Parry se tímto přístupem snaží i „recyklovat“ staré produkty tím, že jim dává nový živo, protože jinak by ležely zaprášené v zapomenutých skladech, potažmo na skládkách. Po nafocení se je tak snaží vracet alespoň do sběratelského procesu, když se je opět snaží složit zpět.

„Protože jsou staré a koupené z druhé ruky, respektive od lidí, kteří je už nechtějí, nemusím se tolik strachovat o to, zdali je při rozložení poničím. Pokaždé ale dělám maximum, abych je opět smontoval dohromady a ideálně s plnohodnotnou funkčností,“ dodává Parry, jenž primárně pracuje jako elektrikář.

Nositelná elektronika je Parryho aktuálním zaměřením, nicméně se s ní nechce spokojit. Do budoucna je jeho cílem něco mnohem většího, například auto, na které by potřeboval mnohonásobně větší prostory a lepší vybavení. Sám ale dodává, že nový nápad přijde patrně tehdy, kdy bude stát pod horkou sprchou. A pokud ne, vrátí se prý zpět k focení monstrózně nacpaných sendvičů, zmrzlinových pohárů a dalšího občerstvení.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Richard Parry (@_richardparry_), Čec 22, 2019 v 2:15 PDT