Gladiátor II patřil mezi nejočekávanější filmy letošního roku. Ať už kvůli obřímu rozpočtu, jménu režiséra nebo příběhu, který navazuje na divácky veleúspěšný, pěti Oscary oceněný, historický spektákl z přelomu tisíciletí. Premiéra dopadla z hlediska příjmů velice dobře. Ještě mnohem lépe se ale dařilo typově velice odlišnému, a přitom v něčem spřízněnému snímku Wicked (česky Čarodějka). Už víckrát proto zaznělo, že se opakuje fenomén Barbenheimer z loňského roku.

Hollywoodská studia tehdy do kin vedle sebe nasadila dva na první pohled protichůdné filmy s odlišnými cílovými publiky, které by si tak neměly konkurovat. Výsledná kombinace feministické komedie Barbie a dramatu o vzniku atomové bomby Oppenheimer ale působila natolik zvláštně, že se jí diváci stali posedlí a řada z nich se vydala na obojí. Ať už díky memu Barbenheimer nebo nezávisle na sobě, z obou titulů se staly hity, mezi nimiž místo typické rivality fungovala jakási zvláštní symbióza.

Uvedením historické fikce Gladiátor II a muzikálu Wicked ze světa Čaroděje ze země Oz ve stejném období jako by se Hollywood snažil loňský úspěch zopakovat. A skutečně, už nějakou dobu se mluví o kombinaci „Glicked“, která ve svém premiérovém víkendu ovládla americká kina, aniž by si dva snímky výrazněji konkurovaly. Naopak tvoří zajímavou dvojici, které si diváci všímají a postarala se o největší příjmy před Díkuvzdáním za více než dekádu.

Wicked, jež do Česka dorazí příští týden, ve Spojených státech debutovalo na vrcholu žebříčku příjmů se 114 miliony dolarů (2,75 miliardy korun). To představuje jednu z vůbec nejlepších muzikálových premiér vůbec, což je zvlášť úctyhodné v době, kdy se tento žánr jinak příliš vysokému zájmu diváků netěší. Druhý Gladiátor, který se naopak v kinech po světě promítá už týden, v USA debutoval s 55,5 miliony dolarů. Spolu s ostatními tituly jako Red One, Venom a další to dává 205 milionů, v daném období nejvíce od roku 2013.

Také globální čísla jsou velice dobrá. Muzikál s Arianou Grande a Cynthií Erivo dosáhl na 164 milionů dolarů, historicky nejvíce pro adaptaci hry z Broadwaye. Příběh z antického Říma v režii Ridleyho Scotta pak má globálně na kontě už 220 milionů dolarů – při rozpočtu odhadovaném na čtvrt miliardy skvělý start pro snímek s omezenou přístupností. Wicked i Gladiátor II přitom mají stopáž kolem 2,5 hodiny, což typicky znamená méně projekcí a prodaných lístků. Oba filmy ovšem přišly s něčím, co zaujalo.

Gladiátor II měl do velké míry cestu vyšlapanou svým předchůdcem z roku 2000 – příběhem o pomstě zasazeném do období začínajícího úpadku Římského impéria. Pokračování následuje stejný model, když do středu staví mladého muže s vazbami na nejvyšší politiku, jež pod ostřím vojáků přijde o své nejbližší, stane se gladiátorem a usiluje o pomstu. Děj pak tento námět rozvíjí prostřednictvím rodinných vztahů, sebestředných despotických císařů a intrikánského otrokáře s tváří Denzela Washingtona.

Přestože výsledek je spíš snahou nostalgicky vzývat kvality prvního filmu, než něčím novým a vzrušujícím, v několika ohledech funguje. Jak jsme přiblížili i v naší recenzi, Scottův historický blockbuster zdárně balancuje mezi akcí okázalých bitev v Koloseu, a debatami o politice a naději na lepší budoucnost bez zbytečného krveprolití.

Wicked se zase vrací před jeden z nejslavnějších hollywoodských příběhů, Čaroděje ze země Oz. Hrdinkami muzikálu, který vychází z veleúspěšné broadwayské hry z roku 2003, jsou čarodějky Galinda a Elphaba, později známé jako Hodná čarodějka ze Severu a Zlá čarodějka z Východu. Elphaba je velice nadaná, snad ještě výrazněji ale vystupuje z davu svojí zelenou kůží. S krásnou, ovšem méně schopnou Galindou se ze začátku vzájemně přinejlepším tolerují, postupem času ale mezi nimi vzniká silné přátelské pouto.

Marketingová kampaň tuto skutečnost poněkud skrývá, Wicked nicméně představuje jen první část z dvoudílného příběhu – studio se zkrátka snažilo vyhnout osudu neukončených vyprávění, na jaký naposledy doplatilo Mission: Impossible Odplata – První část. Podle všeho ale nebylo čeho se bát. Novinka jednak netrpí dojmem náhodně utrženého děje, jednak se dočkala mnohem lepších ohlasů, než by mnozí předpovídali.

Zatímco Gladiátor II ukazuje svět, v němž osobní ambice a dekadentní zábava pohlcují lidskost, Wicked představuje výrazně odlehčenější příběh nepravděpodobného přátelství. Oba snímky ale nakonec spojují různé formy optimismu a skutečně se zajímavě doplňují. Dohromady pak mají šanci na fenomén Barbenheimer navázat s Glicked.