Recenze Václava Bedřicha: Když se dnes podrobněji podíváte na globální herní trh, ani na chvíli vás nepřekvapí, že dávno přerostl z pohledu objemu příjmů ten filmový. Hry dnes mají mnohdy stejně náročnou produkci jako film, vlastní scenáristy, režiséry, orchestr, herce, kteří pomocí motion-capture technologie hrají jednotlivé postavy, a každým rokem se ve virtuálních světech posouváme technologicky dál. Perfektně to dokazuje série God of War, která je jednou z vlajkových lodí Sony a konzolí PlayStation. Ta nyní herní zážitek opět posouvá dál s nejnovějším dílem Ragnarök.

Kořeny herní série God of War, ve které se objevuje hlavní hrdina Kratos v propojení nejprve na řeckou a posléze skandinávskou mytologii, sahají až do roku 2005. Od té doby se Kratos stal pro vývojářské Santa Monica Studio a jeho majitele ze Sony stěžejní byznysovou nohou, které se prodalo po celém světě přes 50 milionů kopií.

Největší boom přišel s dosud posledním vydaným dílem v roce 2018, kterého se na základě aktuální zprávy Sony prodalo na 23 milionů kusů. A minimálně stejný výsledek se čeká i u nejnovějšího dílu s podtitulem Ragnarök, který spatří světlo světa již příští týden a který jsme měli možnost v redakci za poslední týdny otestovat.

Pokud bych měl poslední díl God of War popsat v jedné větě, těžko bych hledal slova. Nejde totiž o pouhou videohru, ale spíš o koncert plný emocí, vizuálních zážitků z unikátně vytvořených světů a akce. A všechno to skvěle pasuje dohromady.

Už když poprvé hru spustíte, vtáhnou vás dokonale střižené příběhové animace s monumentální hudbou, které se prolínají se stejně dobře vypadající hrou jako takovou. Snadno by se dalo říct, že opravdu sledujete film a postupné budování vztahu mezi otcem Kratem a synem Atreem. Ale že také hrajete skvělou hru, vám Ragnarök dokáže ve chvílích, kdy i přes rozumně nastavenou obtížnost narazíte na neustále se zlepšující nepřátele, kteří vám dají opravdu zabrat.

To nejlepší znovu, ale ještě lépe

V základu si hra půjčuje to nejlepší, co jsme mohli vidět v předchozím díle, který poprvé představil skandinávské mytologické motivy a devět do detailu vytvořených světů od Alfheimu přes Asgard až po Vanaheim. A to vše posouvá na další úroveň. Upřímně mě překvapilo, kam až jsou schopné zajít grafické možnosti PlayStationu 5.

Na postavách jsou lépe vidět emoce v obličeji, potřísnění krví, každý škrábanec, zlomený šíp nebo vylepšená zbraň a zbroj. Reálně vás díky úrovni detailu bolí každá rána za hlavního hrdinu a lépe vás to vtáhne do děje. Obzvlášť v kombinaci se skvěle nasvíceným a pestrým prostředím, které se střídá od mrazivé zimy přes poušť až po úchvatnou lesní přírodu plnou barev.

Předchozímu dílu bylo navzdory jinak nejvyšším známkám několikrát vytýkáno, že se po čase opakují typy nepřátel a jejich útoků. Na to se tvůrci v pokračování evidentně zaměřili, a tak v každém světě můžete vidět nejen více druhů protivníků, ale také jejich rozšířené pohyby, které nepůsobí až tak monotónně.

To platí i pro hlavní hrdiny, ať už hrajete za Krata, nebo jeho syna. Díky postupnému vylepšování dovedností se mohou během hry učit novým pohybům a kombinacím, zároveň můžou využívat několik typů zbraní a jejich vylepšení, takže se jen málokdy stane, že byste hodiny a hodiny opakovali stále stejné akce dokola. Tedy pokud sami nebudete chtít.

Když už jsme u pohybů hrdinů, u některých typů akcí je vidět jistá inspirace dalšími tituly, které v rámci Sony vycházejí. Chvílemi jsem si připadal, jako bych hrál The Last of Us nebo Uncharted, což jsou vedle God of War jednoznačně ty nejlepší hry, co na konzolích PlayStation můžete najít. Fyzika postav a některé akce jsou vyloženě stejné, a vlastně bych neřekl, že je to nutně špatně. Pro hráče, kteří všechny tyto tituly znají, to může být určité vodítko k přímočařejšímu hernímu zážitku.

Uvnitř emotivního příběhu

Mimo technické kvality je jedna z nejsilnějších domén tohoto i předchozího dílu God of War jednoznačně příběh. Už na základě osmi předchozích her – pokud jste je tedy měli možnost hrát nebo alespoň okrajově sledovat – můžeme vidět, že Kratos žil dlouhý život, ve kterém se prolínalo vítězství, ztráta i spousta bolesti. A to jak pro něj samotného, tak i pro jeho nepřátele, mezi nimiž nejsou jen ti, co mu běžně křižují cestu, ale také samotní bohové, v tomto případě severští.

S „restartem“ série a odkloněním od řecké mytologie začala i etapa Kratova, ve které vedle násilí více objevuje lásku a náklonnost k rodině. To se prolíná především do jeho vztahu se synem, který ho provází po světě, jenž je pro Krata velkou neznámou. I v Ragnaröku k sobě tihle dva mají pořád poměrně daleko a v mnoha ohledech se nechápou. Nebo spíše nedokážou komunikovat o věcech, které by k pochopení pomohly. A přesto mezi sebou mají silné pouto.

Zároveň se bezpochyby nesčetněkrát přistihnete, že se do každého z nich dokážete v určitém ohledu vžít a chápete, proč takoví jsou a proč jednají tak, jak zrovna můžete sledovat. Řekl bych, že právě vztahy mezi jednotlivými postavami jsou tou nejsilnější stránkou, která provází nejlepší tituly od různých herních studií spadajících pod Sony.

Příběh je totiž klíčový a i díky němu dokážete odpustit určitá škobrtnutí. U God of War například ve smyslu nedotažené fyziky některých objektů, nemotornosti postav nebo zamezení přístupu do různých koutů světa, kdy postava běží na místě, kde končí připravená herní oblast, i když má přes sebou prostor.

To vše jsou ale maličkosti, za které se nedají strhávat body dolů, jednoduše je přehlédnete a jdete dál. Hltat totiž budete každičký kousek světů, jimiž procházíte, a budete chtít prozkoumávat každou vedlejší cestu a úkol, jelikož každý z nich skýtá něco nového, co buď můžete využít, nebo minimálně se tím můžete pokochat. Víc ale záměrně prozrazovat nechci, protože tato recenze nemá za cíl odhalování děje.

Sekat, házet, blokovat, sbírat i spolupracovat

Vedle příběhu je samozřejmě klíčovou součástí hry akce. Boje jsou v Ragnaröku ještě krvavější a přijde mi, že i náročnější než u předchozích dílů. Svou měrou k tomu přispívá fakt, že se nejen lépe vyvíjí nepřátelé a samotné postavy, ale díky nastavení mají mnohem více kombinací úderů, možností bránění nebo předmětů, které lze v boji využít.

V případě Krata jsou i v tomto díle klíčové dva druhy zbraní: takzvané čepele chaosu, což jsou dvě ostří svázaná pevnými řetězy, která se umí proměnit v ohnivý kolotoč, a také sekera Leviatan, která kromě funkce samotného sekání nabízí i mrazivý efekt a podobné chování jako Thórovo kladivo. Můžete s ní tak na nepřátele, ale i různé předměty házet a pak si ji zase přivolat zpět. Je to až zvláštně uspokojující pocit.

Roli v boji navíc nehrají jen vaše schopnosti, ale také nastavení obou hrdinů, jejich vylepšení a také zbroj, kterou na sobě mají a která značným způsobem mění jejich vlastnosti. Nad to musíte v každém boji najít ideální poměr mezi sekáním, házením sekery, speciálními útoky, bráněním vylepšeným štítem a asistencí od Atrea. Nemůžete jen přímočaře sekat a doufat, že to nějak dopadne – s tímto přístupem v God of War moc dlouho nepřežijete.

Přiznám se, že u některých soubojů se mi chtělo skoro až brečet, když jsem je opakoval po desáté a často umíral přes posledním úderem do protivníka. Pravda, může to být dáno tím, že jsem v boji lempl, ale něco už jsem za život odehrál a Ragnarök mě překvapil. Ale vlastně příjemně, protože to je přesně ta kombinace míry obtížnosti a herního zážitku, kterou bych čekal.

Pokud jste hráli předchozí díl God of War a měli jste z něj pozitivní dojem, skoro bych se vsadil, že vás Ragnarök bude bavit ještě o chlup víc. Příběh přímo navazuje, svět je ještě hezčí, propracovanější, to platí i pro nepřátele, zbraně a předměty. A je opravdu jen málo věcí, které byste hře dokázali vytknout.

Nad kombinací úžasné grafiky, epické hudby a technologického pokroku totiž stojí příběh, jenž vás posadí na emotivní horskou dráhu a nezadá si s nejkvalitnější filmovou produkcí. Během desítek hodin hraní budete bezpochyby chtít víc a víc, než vás hra zcela pohltí. God of War: Ragnarök je tak jednoznačně titul, který by neměl chybět v herní knihovně žádného nadšence do PlayStationu.

Naše hodnocení: 10/10

Datum vydání: 8. 11. 2022 na PlayStation 4 a PlayStation 5