Zatímco několikadenní děti každý den putují z porodnice v Podolí domů, dvacet o trochu starších chodí opačným směrem. Navštěvují totiž dětskou skupinu Šemík, kterou Ústav pro péči o matku a dítě zřídil pro své zaměstnance. Porodnice tak částečně vyřešila problém s nedostatkem zdravotních sester a lékařů.

„Jsme porodnice s téměř 800 zaměstnanci a když se podíl žen na mateřské blížil k číslu sto, hledali jsme možnosti, kde a jak personál sehnat a zda by nebylo jednou z možností umožnit sestřičkám, porodním asistentkám a dalším zaměstnancům dřívější návrat do práce,“ říká Gabriela Andělová, vedoucí personálního oddělení porodnice.

Cesta ke zřízení dětské skupiny byla ale hodně pomalá. O dotaci požádali v roce 2017 a skupinu otevřeli až v roce 2019, přičemž velkou část příprav zabralo papírování. Provozní a hygienické předpisy pro zřízení dětské skupiny jsou totiž velmi přísné: „Úsměvné pro nás ale bylo, když jsme na původním výzkumném pracovišti, kde bylo jedno WC pro dospělé, museli umístit hned tři dětská.“

To, co řešili v Podolí, znají velmi dobře v mnoha dalších firmách a úřadech. Podle organizace Mumdoo je v Praze průměrně odmítnuta skoro pětina dětí, které dosáhly věku tří let a ze zákona mají nárok na docházku do školky. V dětských skupinách pro menší děti pak chybí zhruba 70 tisíc míst v celé republice.

Skupiny formálně v legislativě vznikly v roce 2015 právě proto, aby ulehčily přeplněným školkám. Jenže to se, jak už to tak bývá, moc neděje. Obojího je zoufale málo nejen v Praze, ale i jinde. Což komplikuje život hlavně matkám, které by se rády vracely do práce, ale nemůžou, protože nemají kam dát děti. Na vině je především složitá byrokracie.

Přitom v Národním plánu obnovy, vládním investičním strategickém dokumentu, je vyčleněno na zřizování dětských skupin sedm miliard korun, a to pro obce a samosprávy. Problém ale je, že se peníze čerpají velmi pomalu. „Zatím jsme schválili patnáct projektů za 170 milionů korun. Dalších třináct žádostí o dotace za 270 milionů korun se nyní vyřizuje,“ citoval ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku (KDU-ČSL) server iRozhlas. Peníze je ale potřeba vyčerpat do května 2026 a pokud je stát za dětské skupiny neutratí, bude je muset vrátit do evropského rozpočtu.

Do konce roku 2030 by mělo podle Jurečkovy poradkyně Jany Skalkové vzniknout 30 tisíc nových míst v dětských skupinách. Dostatek míst v předškolních institucích je klíčový i pro plán ministerstva zkrátit dobu čerpání rodičovské dovolené ze čtyř na tři roky. Už teď je ale jisté, že plnění bude mít minimálně zpoždění.

Čerpat – ale z jiných dotací – můžou na založení dětské skupiny i soukromé firmy. Procházet byrokratickým procesem ale chce málokdo. „Z naší zkušenosti firmy často upouštějí od zřízení dětských skupin jednak právě z důvodu náročného procesu zřizování, jednak kvůli nefunkčnímu modelu pro danou organizaci. Zřízení předškolního zařízení se firmám vyplatí až od určitého počtu zaměstnanců, takže se týká většinou jen společností, které mají většinu pracovníků centralizovaných v jedné lokalitě,“ uvedla už dříve pro CzechCrunch Andrea Hermanová ze společnosti Deloitte.

V rámci úsporného balíčku vlády by teď navíc ještě mělo dojít ke zdanění firemních školek a dětských skupin, protože jsou považovány za firemní benefit, který bude nově nad určitou částku daněn. Zaměstnancům, kteří mají dítě ve firemní školce, se tak sníží o určitou částku čistý příjem, upozornil server Seznam Zprávy.

Alternativou pro firmy může být příspěvek pro zaměstnance na umístění dítěte do předškolního zařízení. Čímž ale vzniká začarovaný kruh, kdy zaměstnanci sice mají peníze na to umístit dítě do dětské skupiny či soukromé školky, zároveň se ale jejich potomci nikam nevejdou.

Tomu, aby firma nemusela podstupovat tolik byrokracie, se dá vyhnout tím, že si najme externího dodavatele. Se zakládáním dětské skupiny firmám pomáhá třeba Daniela Celerýnová z platformy Vše pro dětské skupiny. Ta provede firmy vším, od počáteční byrokratické zátěže až po školení chův, pomáhala takhle třeba pražskému administrativním centru Coral Office Park a spolupracuje i s obcemi.

I ona na zřizování dětských skupin považuje za nejkomplikovanější komunikaci s úřady: „Jde o hasiče, hygienu nebo stavební úřad. Ono se sice říká, že je zřízení dětských skupin jednodušší než zřizovat školku, ale není to tak vždycky. Jakmile jde kapacitně o dvanáct dětí a výš, parametry jsou stejné jako pro mateřskou školku.“

Velmi aktuální zkušenost s hasičskou byrokracií má i starosta České Kamenice Jan Papajanovský. Ve městě se rozhodli využít možnosti čerpat z Národního plánu obnovy a ulehčit tak místní přeplněné školce. „Hlavní limit v tuto chvíli představují zejména požární normy. Naše dětské skupiny chceme umístit do nové, moderní a ekologické dřevostavby, přičemž právě využití dřeva jako stavebního materiálu neumožňuje do takové dětské skupiny umístit podle normy ty úplně nejmenší děti, ačkoliv to věcně nedává smysl,“ krčí rameny.

Mimochodem, v případě hasičské byrokracie nejde jen o dětské skupiny. Mohutně si na ni stěžují i lidé, kteří působí v developmentu. Právě hasičská úředničina je považovaná za jednu z největších brzd stavění u nás, což je nyní proces, který patří k nejpomalejším na světě.

S požárními předpisy bojuje i Jindřich Fialka, zakladatel projektu Sto skupin, který se snaží otvírat dětské skupiny napříč republikou. „Sedmdesát procent všech objektů, které se k nám dostanou jako nabídka na využití, musíme odmítat, protože nesplňují novou hasičskou vyhlášku o dvou oddělených únikových východech do dvou samostatných únikových koridorů, což předtím neplatilo,“ říká Fialka.

Uvádí ale i další problémy při zřizování školek. Konkrétně v rámci čerpání dotace z Národního fondu obnovy pro města a obce je podmínka, že bude vybudovaná dětská skupina fungovat následujících 13 let. „V tuhle chvíli ani není jasné, jak bude financování dětských skupin fungovat za dalších pět let, takže zavazovat se k provozu na 13 let je pro města a obce asi příliš velké riziko,“ vysvětluje Fialka.