Množství oxidu uhličitého v atmosféře překonalo letos v květnu rekord. Podle vědců z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) je jeho úroveň v současnosti o padesát procent vyšší, než tomu bylo v dobách před průmyslovou revolucí. Tedy před tím, než lidé začali ve velkém spalovat ropu, zemní plyn a uhlí.

Koncentrace plynu se uvádějí v jednotkách na milion. A podle měření ze stanice NOAA, která se nachází na Havaji, v květnu dosáhla úrovně 421 částic z milionu. To znamená, že 421 částic z milionu částic v atmosféře je právě oxid uhličitý. Před industriální revolucí dosahovala průměrná koncentrace hodnoty 280 částic.

Číslo ženou vzhůru elektrárny, automobily, ale také zemědělská činnost. Ke zhoršování situace přispívá také odlesňování, v této souvislosti se však stále častěji mluví také o tání permafrostu, jímž se do atmosféry uvolňuje velké množství skleníkových plynů.

Celkové emise oxidu uhličitého se v roce 2021 vyšplhaly na 36,3 miliard tun, což přispívá ke zrychlujícímu procesu oteplování Země. Planeta je nyní průměrně o 1,1 stupně Celsia teplejší v porovnání s obdobím před industriální revolucí. A i když se číslo možná jeví poměrně nenápadně, i takové vychýlení způsobuje globální problémy v podobě četnějších záplav, rozsáhlých požárů nebo extrémního horka a sucha.

„Vědu nepopřeme. Lidstvo přispívá ke změně klimatu a naše ekonomika i infrastruktura se tomu musejí přizpůsobit. Dopady klimatické změny kolem sebe vidíme každý den. Neúprosný vzestup koncentrace oxidu uhličitého, který jsme změřili na Manua Loa, nám bez servítek připomíná, že musíme učinit okamžité a zásadní kroky ke klimatické zodpovědnosti,“ uvedl v prohlášení ředitel NOAA Rick Spinrad.

Situace tak nabrala dramatický ráz i po mírném poklesu koncentrace oxidu uhličitého v roce 2020. Tehdy šlo o vedlejší efekt pandemie covidu, která zpomalila ekonomiku a pohyb lidí. Globální emise oxidu uhličitého tehdy podle vědců z projektu Global Carbon Project klesly o 5,4 procenta. Bohužel však nešlo o dlouhodobý trend a křivka emisí po tom, co se roztočila kola ekonomiky, začala opět stoupat.

Vědci měří koncentraci nejznámějšího skleníkového plynu záměrně v květnu. Množství oxidu uhličitého v atmosféře se totiž v průběhu roku mění v souvislosti s vegetačním cyklem. Když rostliny na podzim a v zimě chřadnou a umírají, jeho hladina stoupá, naopak v době, kdy je fauna v plné síle a zpracovává plyn během fotosyntézy, výrazně klesá. Právě v květnu je koncentrace plynu nejvyšší, jelikož vegetace teprve začíná bujet.