Hlavou mu létá filozofie, neurologie i umění. Českého univerzála podpořil ve studiu i Havrlant
Dvacetiletý Štěpán Los propojuje ve svém studiu ve Skotsku obory, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Zaujal tím i českého investora.
Štěpán Los svými univerzálními studijními kvalitami zaujal známého investora
Jakub Havrlant je známý především jako startupový investor a šéf investiční skupiny Rockaway. Čas od času mu ale zaklepe na dveře i někdo zcela jiného kalibru – třeba studenti žádající o finanční podporu. Systematicky se takové podpoře nikdy nevěnoval, ale když ho oslovil dvacetiletý mladík, který kombinuje neurologii, filozofii i umělou inteligenci na univerzitě, kam chodí i členové britské královské rodiny, tak si řekl, že do toho půjde. Kdo je student, který získal peníze na studium od Rockaway?
Rozjelo se to nevinně. Babička mu jako malému četla starořecké báje od Eduarda Petišky, později se nadšeně ptal, jak byl veliký který dinosaurus. Když se ale začal zajímat o filozofii a přes ni se dostal až k neurologii, umělé inteligenci a dnes studuje i statistiku, bylo jasné, že na Štěpánu Losovi je něco jinak. Možná právě proto se dostal na elitní univerzitu ve skotském St. Andrews, kam chodí i členové britské královské rodiny a kde se zabývá ledasčím. Ve výsledku chce ale rozklíčovat lidské vědomí.
Výčet oborů, které jej zajímají, by mohl naznačovat, že rodák z Prahy jen povrchně rozumí tak nějak všemu. Je to ale jinak – považuje se za generalistu, tedy člověka, který se zcela záměrně snaží studovat obory, co spolu nemusí mít na první dobrou nic společného, a hledá mezi nimi pojítka.
„Kniha Range: Why Generalists Triumph in a Specialized world od Davida Epsteina říká, že to je přesně něco, co budeme do 21. století potřebovat. Vědomosti už si najde každý na jedno kliknutí. Mít ale kognitivní modely pro spoustu oborů a rozumět tak nějak všemu, mě vždy hrozně lákalo,“ vysvětluje s patrnou fascinací usměvavý mladík. Není pro něj problém během několika minut vyjmenovat tři filozofy z různých časových období, propojit jejich myšlenky s aktuálním poznáním v neurologii a zároveň zmínit stresový hormon kortizol. A navíc ho to očividně neskutečně baví.
„Kdyby mě se někdo zeptal, kde končí filozofie a začíná neurologie, tak vlastně nevím,“ naráží Los na fakt, že i třeba tak filozofické koncepty jako vědomí se vědci pokouší zkoumat pozorováním mozku. „Taky strašně rád pozoruju, že se počítačoví vědci začínají bavit s neurovědci a vznikají úplně nové obory,“ vysvětluje s nadšením.
Na základní škole byl podle svých slov „hyperaktivní prevít“, na gymnáziu jeho všestrannost učitelé kultivovali. Přidal se do projektu Mladá politika, v němž dělal rozhovory se začínajícími politiky z celého českého spektra. Když přišel čas na výběr vysoké školy, v Česku marně hledal obor, který by jeho široké spektrum zájmů postihl.
To, po čem pátral, tedy hlavně psychologii s neurovědním přesahem a filozofií, našel na britských ostrovech a tamních prestižních univerzitách. Přihlásil se rovnou na pět – na čtyři z nich mladého univerzála vzali. Jediné místo, které nedopadlo, byl anglický Oxford.