Hobiti, čarodějové a skřeti. Před dvaceti lety vyšel filmový Pán prstenů a změnil žánr fantasy i celý svět

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

gandalf

Foto: HBO

Gandalf, jeden z pěti čarodějů Středozemě

0Zobrazit komentáře

„V životě elfů a čarodějů běží čas jinak, milý Frodo, pro obyčejného člověka je to ale už dávno,“ zamyslel se Gandalf a potáhnul z dýmky. I když spolu s hobitem seděl na lavičce před zámkem Valimaru s výhledem na majestátní hory Pelóri, živě si vzpomněl na Hobitín, jako by právě včera koštoval vyhlášený místní tabák. Mnoho věcí se mu z hlavy vykouřilo, navždy ale zůstane sluncem zalitý Kraj s lidmi malými vzrůstem a přitom velkými duchem. Možná ten vůbec největší z nich se sám vedle něj hloubavě díval do dáli. Před dvaceti lety vyrazil na cestu, která změnila celý svět.

Ve skutečnosti ale její počátky sahají ještě o mnoho desítek let dále do minulosti, kdy se britský filolog J. R. R. Tolkien rozhodl napsat fantaskní knížku pro své děti, Hobita. Už tehdy začal načrtávat rozsáhlý svět v jejím pozadí, ale až její nečekaný úspěch a dalších deset let práce trvalo, než vše zachytil v románové trilogii Pán prstenů. Spolu s jeho vydáním v 50. letech také v zásadě započala moderní historie epického (neboli hrdinského) fantasy.

Pro obyčejného člověka dlouhých necelých padesát let trvalo, než se definitivní filmová verze trilogie objevila na stříbrném plátně. Adaptování Pána prstenů v pohyblivých obrazech přitom zvažovali velcí režiséři jako Stanley Kubrick nebo Michelangelo Antonioni, Tolkienovy spisy ale označili za nezfilmovatelné. Teď uběhly přesně dvě dekády od momentu, kdy se to Peteru Jacksonovi podařilo a z jeho velkolepého vyprávění se stala jedna z největších filmových trilogií vůbec.

Pánovi prstenů ovšem zpočátku hrozilo výrazně skromnější zpracování. Když Peter Jackson jako mladý nadějný režisér přišel s nápadem na jeden snímek z Hobita a další dva z Pána prstenů, narazil na problémy s právy a rozpočtem. Hobita kvůli složitému vlastnictví filmových práv jednoduše natočit nešlo, dva filmy podle Tolkienova hlavního díla se zdály jako finančně příliš náročné. Vedení studia Miramax, kde měly vzniknout, dokonce hrozilo, že Jacksona od projektu vyhodí a vytvoří pouze jediný snímek.

lord-of-the-rings-frodo

Reprofoto: YouTube/Warner Bros. Entertainment

Elijah Wood jako Frodo ve filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu

Jedním z adeptů na jeho režii měl být dokonce Quentin Tarantino. Šéf studia Harvey Weinstein neustále požadoval nanejvýš dva filmy s celkovým rozpočtem 75 milionů dolarů, což ani sami filmaři dlouho nevěděli. Jak nedávno přiblížil server Polygon, jakmile se o přílišných omezeních ambiciózního projektu dověděli, rozhodli se bez dovolení rozpracované scénáře zveřejnit. Snahou bylo získat v Hollywoodu pozornost a plánovanou epickou adaptaci zachránit.

Velká adaptace přinesla velký úspěch

Podařilo se. O Pána prstenů Petera Jacksona se začalo zajímat studio New Line Cinema, které požádalo rovnou o filmovou trilogii. Režisér dokonce dostal v kreativních rozhodnutích téměř volnou ruku – produkční společnost do finálních děl nezasahovala, jen vznikly kratší verze pro kina. Finální rozpočet pro celou trilogii byl 281 milionů dolarů, respektive přes 430 milionů dolarů po započtení inflace. Takto masivní projekty skoro nikdy nevznikají, jak nedávno ukázala i situace kolem adaptování Duny.

Všechny tři filmy se navíc natáčely najednou a muselo vzniknout mnoho nových technik a vizuálních efektů. U Pána prstenů jsou fascinující i ty nejbanálnější konverzační scény, jejich aktéři jsou totiž na plátně různě velcí. Už tak náročné natáčení rozmáchlého fantasy proto muselo ještě často vynalézavě pracovat s falešnou perspektivou, několika verzemi kulis či pohyblivými sety. Výsledek je ale dokonale přesvědčivý a mnozí diváci pak paradoxně nemohli uvěřit svým očím, když vedle sebe viděli skoro stejně vysokého Iana McKellena a Elijah Wooda.

Jackson se také – vycházejíc ze svých dětských představ – rozhodl Pána prstenů místo přírody severní Anglie zasadit do krajiny Nového Zélandu. Kromě specifické estetiky tím zamýšlel vypomoci své rodné zemi. Pro autentickou atmosféru se přitom v přírodě natáčelo mnoho sekvencí, takže je malá ostrovní země na plátně vidět opravdu hodně.

To všechno dohromady (spolu s legendární literární předlohou) se nakonec ukázalo jako přesný opak riskantního projektu. Filmový Pán prstenů při vydání mezi lety 2001 a 2003 pohltil celý svět a dokázal v kinech konkurovat i Harrymu Potterovi, který byl v té době na vrcholu popularity. Trilogie s obrovským rozpočtem celosvětově vydělala jeho desetinásobek a s globálními příjmy necelé tři miliardy dolarů (76 miliard korun) se dostala mezi nejvýdělečnější filmové série vůbec.

Sám režisér se díky tomu nedávno stal dolarovým miliardářem. Patří totiž mezi spoluzakladatele věhlasné společnosti tvořící vizuální efekty Weta Digital, která na globální trh prorazila hlavně s Pánem prstenů. Právě u ní vznikl například Glum a později i animace pro Jacksonova King Konga, Avatara nebo novou trilogii Planety opic. Společnost nedávno koupil herní vývojář Unity Software za 1,6 miliardy dolarů a jelikož Jacksonovi patřil šedesátiprocentní podíl, jeho už existující jmění se rozšířilo na deseticifernou hodnotu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Mnohem větší dopad, než kdokoliv předpokládal, měly filmy také na Nový Zéland. Země s polovinou obyvatel oproti České republice se díky nim stala obrovskou turistickou atrakcí pro lidi z celého světa, což platí dodnes. Výrazně narostl i místní filmový průmysl, který začal být lákavý pro mnohem více produkcí. Je málo míst na Zemi, které jen trojice filmů ovlivnila takovým způsobem.

Finanční aspekt je přesto jen částí úspěchu Pána prstenů. Jacksonovo dílo bylo zjevením také z uměleckého hlediska a dodnes se ve spojitosti s ním mluví o naprostém kinematografickém triumfu. Filmaři, který předtím pracoval hlavně na nízkorozpočtových hororových komediích jako Vesmírní kanibalové nebo Živí mrtví, se podařilo natočit příběh s dechberoucím rozsahem, novátorskými vizuálními efekty a velkou emoční hloubkou. Celá trilogie Pána prstenů vyhrála sedmnáct Oscarů, z nichž jedenáct patří jen poslednímu filmu – žádný jiný snímek jich nevyhrál více.

Pán prstenů byl jen začátek

Na famózní adaptaci Tolkienových románů se o deset let později pokusilo navázat audiovizální zpracování Hobita. Ačkoliv v té době už měl jasně vyšlapanou cestu a pracovali na něm mnohem zkušenější tvůrci, umělecké neshody, produkční problémy a obrovský tlak ze strany studia i diváků se na adaptaci podepsal. Filmová Cesta tam a zase zpátky naneštěstí nedokázala na kreativní úspěch Pána prstenů navázat, byť kritika vůči ní bývá až nezaslouženě ostrá.

Není to však zdaleka naposledy, co Středozemi uvidíme v pohybu. Pán prstenů a Hobit postihují jen malou část mytologie rozprostírající se na ploše mnoha tisíc let. Velký kus z ní se teď v seriálu chystaném na příští rok snaží zpracovat Amazon. Podle prvního záběru nebo informací o takřka neomezených finančních prostředcích by mohlo jít o důstojné navázání na Jacksonův, potažmo Tolkienův odkaz.

lord-of-the-rings-amazon-series-valinor-4

Foto: Amazon

První fotografie ze seriálového Pána prstenů od Amazonu

Prozatím se projekt označuje jako Pán prstenů od Amazonu, finální název ale bude dost možná jiný. Seriál se totiž má odehrávat ve druhém věku, tedy tisíce let před událostmi Jacksonovy trilogie. Jelikož zatím neznáme přesné časové zařazení, je otázkou, zda prsteny moci už budou existovat, nebo snad dokonce budeme při jejich vzniku.

Docela dobře možné je ovšem také to, že seriál půjde ještě více do minulosti, před éru Saurona, kdy Zemi zmítal jeho pán Morgoth. Po letech se každopádně vrátíme do fantaskního světa elfů, čarodějů a velkých dějin, které teprve uvedou do pohybu události vedoucí k vzniku Společenstva prstenu.

„A vzpomínáš si na vznik prstenů moci?“ zeptal se Frodo starého muže v bílém. „V té době jsem se už procházel po Zemi, ale vím jen to, co jsem přečetl ve starých záznamech a slyšel v hovorech,“ odvětil Gandalf. „Někdy i naše vlastní prožitky pomůže skutečně nahlédnout až historie. Skutečná moudrost se skrývá v tom, co sdílíme po generace,“ dodal rozvážným hlasem.

Digitální demence, vraždy v Praze a výlet na 4 265 kilometrů. Je tu druhý díl výběru nezajímavějších knih, které jsme letos četli

drobny-agropodnikatel4

Foto: Vojtěch Sedláček/CzechCrunch

Redaktor CzechCrunche Vojtěch Sedláček představuje náš knižní výběr

0Zobrazit komentáře

Už loni jsme v redakci dali dohromady seznam zajímavých knížek, které jsme v roce 2020 četli. Letos jsme podobný výběr sestavili také a s jeho první částí jsme vás seznámili v pátek. Ve druhé polovině našeho výběru najdete tituly, které nás pobavily, rozesmutnily nebo odhalily neuvěřitelně silné příběhy, které jsme zhltli jedním dechem.

Nejde přitom jen o knihy, které musí nutně vonět novotou. Je to zkrátka pestrobarevná směsice tematicky různorodých děl, zpracovaných naprosto fenomenálním způsobem. Je to literatura, která se nám zaryla hluboko pod kůži a nápis „konec“ na poslední stránce nám otevřel další kapitolu, kterou si píšeme sami v sobě perem pocitů, jež v nás kniha zanechala. A o pár úryvků z těchto kapitol se s vámi chceme podělit.

***

Lucka Černohlávková, kontrolorka toho, co napíšou ostatní, domestikovaná v pražském Karlíně, ze kterého málokdy vytáhne patky, doporučuje:

The Great Alone: Walking the Pacific Crest Trail
Tim Voors

Práce, rodina i sebevzdělávání jsou důležité, někdy je ale to nejlepší, co pro sebe můžete udělat, prostě to, že budete aspoň chvíli sami. A k tomu jsou zvlášť vhodné chvíle, kdy si hodíte batoh na záda a vyrazíte někam do přírody. Zhruba tohle se svou knihou o přechodu Pacifické hřebenovky, populárního trailu napříč západem Spojených států, snaží říct nizozemský reklamní kreativec a milovník pěší turistiky Tim Voors.

Napsal ji už před časem, letos ale vyšla i v češtině jako Skvělá samota. A to nejlepší na ní je, že vás tenhle skoro padesátiletý chlapík, který má kromě zajímavé práce i manželku, tři děti a hypotéku, na svou cestu doopravdy vtáhne. A to tak dobře a přirozeně, až budete mít pocit, že 4 265 kilometrů dlouhou štreku od hranic s Mexikem až po ty s Kanadou jdete s ním. Neuvěřitelně si u toho odpočinete. A vyčistíte hlavu.

doporucena-literatura6

Foto: Amazon


Adriana Lejsková, jedna z mnoha šťastných zaměstnanců CzechCrunche, tvůrce newsletterů a také všeho dalšího, v neposlední řadě milovnice dobrých vín, doporučuje:

Měla by sis s někým promluvit
Lori Gottliebová

Myslíte si, že si promluvit nemusíte? Anebo naopak ano a nejlépe okamžitě? Tak či onak, tuhle knížku byste měli otevřít a dát jí šanci. Lori Gottliebová dokázala napsat čtivý příběh na základě poznatků z terapeutické praxe, ale také vlastní zkušenosti z pozice klientky.

A tak se v jednu chvíli smějete povedenému vtípku o jedné z ústředních postav, ve druhé se podivujete nad životním příběhem samotné spisovatelky a v neposlední řadě vás mrazí. To když jedné z klientek poněkolikáté diagnostikují závažnou nemoc a ona snaží se vypořádat se svým koncem, který se pomalu, ale jistě blíží.

V průběhu čtení se přistihnete, jak srovnáváte své dlouhodobé či každodenní strasti s příběhy několika hlavních hrdinů, kteří sedí v terapeutické místnosti. Ať už jste klient, terapeut, nebo terapií zcela nepolíbený, kniha vás díky křehkosti lidského bytí chytne za srdce.

doporucena-literatura7

Foto: Amazon


Eliška Nová, obdivovatelka měst, přírody a jaderných úložišť, doporučuje:

Město naruby: Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy
Radan Haluzík a kol.

Města nejsou jen památky, kavárny nebo parky. Jsou i plná míst, kterým úplně nerozumíme. Město naruby s podtitulem Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy se dívá přesně tam, kam lidé většinou ne. A to ze všech možných úhlů. Pokud tak někoho zajímá, jak taková místa vznikla, jaký mají význam a proč je jich vlastně tolik, pak je tato kniha ideální.

  • Město naruby: Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy – Heureka/nakladatel
doporucena-literatura8

Foto: Academia

Pražské mordy – Skutečné kriminální případy z let monarchie (1880-1918)
Dan Hrubý

Dan Hrubý patří k jedněm z nejlepších vypravěčů pražských reálií. K někdejšímu Čekání na Golema či Cestě Pražským kruhem přibyly tři bichle Pražských příběhů. Letos vyšlo také druhé pokračování Pražských mordů. Všechno je to skvělá investice do vcítění se do hlavního města, které přináší tolik nečekaného.

  • Pražské mordy – Skutečné kriminální případy z let monarchie (1880-1918)– Heureka/nakladatel
doporucena-literatura9

Foto: Pražské příběhy


Michal Mančař, redakční dungeon master, doporučuje:

Lone Wolf: Útok ze tmy
Joe Dever

1. Království Sommerlund je v ohrožení. A vy, čtenář, se vydáváte na nebezpečnou cestu za jeho záchranou…

Víte, co je to gamebook? Pak přejděte na sekci číslo 3. Pokud dokonce jméno Lone Wolf znáte, přeskočte přímo k odstavci 4. A pokud gamebooky neznáte vůbec, pokračujte na odstavec začínající číslem 2.

2. Gamebook, jak název napovídá, je kniha a hra v jednom. Příběhem putujete ne lineárně, ale napříč očíslovanými sekcemi, které vám do cesty předloží dějovou křižovatku a podle vaší volby se následně vydáte tam či onam. Často navíc potkáte hádanku nebo souboj, který knihu na chvíli promění v jednoduchou stolní hru. Velké popularity u nás tento žánr dosáhl v devadesátých letech, kdy se poprvé objevila i série Lone Wolf. A právě ta se v posledních letech díky nakladatelství Mytago dočkala nového vydání.

Pokud vás princip gamebooků zaujal, pokračujte na číslo 3. Pokud si myslíte, že tohle není pro vás, přeskočte na další doporučenou knížku v našem výběru.

3. Dobrodružství v knihách o Osamělém vlkovi vás zavedou od královských paláců přes zlem zapáchající bažiny až do magií nasycených dimenzí. Život měnící a intelekt stimulující literatura to vskutku není, ale někdy prostě chcete popadnout meč, provolat slávu slunečnímu božstvu a zahnat zplozence temnoty zpět do děr, odkud vylezli. Lone Wolf je na takovou oddychovou, ale přesto trochu aktivní zábavu jako stvořený. A to třeba i při čtení-hraní v páru, kdy jeden předčítá a druhý volí, kudy se hrdina vydá.

Pokud vás ani to nepřesvědčilo, nezbývá než přeskočit poslední odstavec a pokračovat ve čtení článku další doporučenou knihou. Jestli jste však přesvědčeni, že chcete vstoupit do služeb řádu rytířů Kai, okamžitě přejděte na odstavec číslo 4.

4. Království Sommerlund vás potřebuje. Ba co víc, temné síly ohrožují samotný svět Magnamund. Připomeňte si nové vydání díla, které pomáhalo formovat českou fantasy komunitu. I dnes je to zábava. Anebo poprvé vyzkoušejte sérii gamebooků, která patří k nejpopulárnějším ukázkám žánru. Začít můžete kteroukoliv, ale nejlepší je samozřejmě vše odstartovat prvním dílem Útok ze tmy. Dalších čtrnáct na vás čeká. A další už se chystají. Za Sommerlund a za Kai!

lw1

Foto: Mytago


Vojtěch Sedláček, syn severu a redaktor s láskou k přírodě, udržitelnosti a nejapnému humoru, doporučuje:

Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum
Manfred Spitzer

Digitální média se stala nedílnou součástí našich životů, usnadňují jej a snad možná i činí lepším. Může ale mít jejich dopad nějaká negativa? Na tuto otázku hledá odpověď německý neurolog a psychiatr Manfred Spitzer ve své knize Digitální demence, jejíž název naznačuje, k jakým závěrům ve svém pátrání došel. Na tři sta padesáti stranách a ve čtrnácti kapitolách dochází k jasnému závěru, že digitalizace se může stát zhoubou lidstva a vést k zakrnění jeho mozkových kapacit.

Spitzer neortodoxním, ovšem velice poutavým způsobem na řadě případů demonstruje, jakým způsobem digitalizace nahlodává naše kognitivní schopnosti a proč se všichni za pár let potkáme v Alzheimer centrech. Přináší svědectví o tom, jak výrazně modré obrazovky tabletů a počítačů ovlivňují dětský mozek či proč budeme díky GPS navigacím zcela ztraceni.

Proč tedy číst knihu, kterou má ve své knihovničce jistě i Věra Pohlová, která kdysi chtěla zakázat všechny ty internety a počítače? Do doposud klidné mysli uživatele nových médií se Spitzerovi daří zasadit semínko pochybností a nutí čtenáře k potřebě zjistit si o této problematice víc, což je v konečném důsledku jen ku prospěchu věci.

Nová média jsou a budou součástí našeho života a stranit se jich dnes nedává smysl. Vlastně to už ani moc dobře nejde. Je ovšem dobré k jejich užívání přistupovat s vědomím, že to nejsou jen pozitiva, co do našeho života přinášejí.

  • Digitální demence: Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum – Heureka/nakladatel
doporucena-literatura10

Foto: Amazon