Rozpálený asfalt, vzduch tetelící se horkem a v něm obrysy elektromobilu, který dokáže na jedno nabití ujet vzdálenost z Prahy do Splitu, Bruselu nebo třeba do Paříže. Mohlo by se zdát, že se jedná o fata morgánu, nicméně na okruhu v polském Modlinu jsme takový vůz skutečně viděli. Že se nejedná o přelud, jsme si navíc mohli osahat, a dokonce si jej i projet. Zcela funkční prototyp Mercedes-Benz Vision EQXX, který je jediný svého druhu na světě, ovšem nebyl jediným oknem do budoucnosti, do kterého jsme ten den nahlédli.

Standardní dojezd elektromobilů se dnes pohybuje okolo 400 kilometrů, ti nejlepší zvládnou 600 kilometrů. Kdo dosáhne větších vzdáleností, je považován za unikát. A pak je tu EQXX, vůz, se kterým Mercedes ukázal, že dojezd 600 kilometrů je jen začátek. Setkali jsme se s ním na eventu Mercedesu v polském Modlinu, který byl jako jedna velká bonboniéra, a EQXX byl rozhodně ten nejlákavější bonbón ze všech.

Jedná se totiž o naprosto unikátní záležitost, za jejíž volant nepustí každého. Když jsem se inženýra na sedadle vedle mě zeptal, na kolik vyšel vývoj vozu, dostalo se mi odpovědi „a lot“. Trváte-li však na konkrétní částce, podle inženýrů se můžeme bavit o sumě okolo dvanácti milionů eur, tedy přibližně 300 milionů korun.

Pro Mercedes je ale cena tohoto klenotu v podstatě nevyčíslitelná. Automobilka vložila do jeho vývoje veškeré know-how, které má, za účelem vyvinout technologickou dokonalost s extrémní efektivitou. Tyto snahy se propsaly i do těch nejtitěrnějších detailů tvaru vozu, použitých materiálů a také pohonného ústrojí.

Kdo by v případě extrémně účinného elektromobilu čekal vůz připlácnutý k zemi s divokými tvary plnými děr jak ementálský sýr, byl by na omylu. Vision EQXX mi tak trochu připomíná automobil budoucnosti, jak si jej lidé představovali v 60. letech. Stříbrně lakovaná karoserie má kapkovitý tvar, vůz je delší, než by se mohlo z fotografií zdát, a zakončuje jej nevšední záď. Koeficient odporu vzduchu činí pouhých 0,17 a vůz je skutečně stříbrnou kulkou, která pročesává vzduch s absolutní ladností.

Jakmile ke mně vůz přijíždí, okamžitě si všímám namalovaného loga hvězdy Mercedesu na přídi. Proč přidávat gramy navíc s kovovým logem, když jej lze na kapotu prostě jen namalovat. Hmotnost hraje u dojezdu elektromobilů zásadní roli, takže se odlehčovalo, kde to jen šlo. Dveře tvoří karbon a vyztužené plasty, celá řada komponentů vozu jako zavěšení či část rámu byla vyrobena na 3D tiskárně. Díky tomu bylo možné pracovat nejen s hmotností, ale také snižovat potřebné počty dílů.

Na automobil jsme měli všeho všudy zhruba pět minut, člověk by na jeho obdivování ale potřeboval hodiny. Platí to jak o vzhledu exteriéru, tak i interiéru. Ten mě objal náručí futurismu a zprostředkoval přímý kontakt s dalšími technologickými a udržitelnými výstřelky, které tento vůz nabízí.

Například čalounění tvářící se jako kožené je ve skutečnosti vyráběné z podhoubí, řada materiálů zase pracuje s recyklátem z PET lahví. Mě ovšem nejvíce zaujal materiál, na první dobrou působící jako standardní hliník, který byl ve skutečnosti bioodpadem zpracovaným na 3D tiskárně. Oko rozdíl nepoznalo, přesto bylo řešení podstatně lehčí než klasika. Kdo chce otevřít dveře, netahá za žádnou kliku, ale jen vezme za látkový pásek. Vše je vyvedeno ve smetanově modrých tónech v kombinaci s námořnickou modří a já se už nemohu dočkat, až s vozem vyrazím.

Vyplouváme!

Ona námořnická modř možná byla zvolena cíleně, protože tohle auto nejede, ale po vozovce se spíše plaví, tichoučce, hladce, a to i v momentě, kdy jsem dal nohu z plynu. Když tak učiníte ve vozech, jako je Tesla, okamžitě začne rekuperace a brzdění, nikoliv však v tomto případě. Zde člověk dál klouže vzduchem na pramici vážící okolo 1 700 kilogramů bez jakéhokoliv zpomalení.

Vůz pohání kupředu elektromotor, který zvedl účinnost ze standardních 75 procent na 95 procent. Pracovali na něm i inženýři formulové divize Mercedes-AMG F1 a vybrousili jej jako diamant. Změny proběhly také u baterie, která byla přepracována tak, aby při kapacitě 100 kWh měla o třetinu menší hmotnost a byla až o polovinu kompaktnější než klasické produkční baterie.

Vzhledem k tomu, jak málo bylo na novinku času, nebylo možné otestovat skutečné dojezdy. Musíme se tedy smířit s daty přímo od Mercedesu, který byl schopen s vozem na jediné nabití dojet ze Stuttgartu až do Británie na okruh v Silverstonu. Na konci této cesty vůz hlásil průměrnou spotřebu 8,3 kWh na 100 kilometrů při průměrné rychlosti 83 km/h. Ve výsledku se tak inženýrům Mercedesu podařilo postavit vůz, který je přibližně o polovinu efektivnější než největší šetřílkové mezi sériově vyráběnými elektromobily.

Že se dá těmto číslům věřit, nasvědčovalo několik šrámů po jeho používání vozu. Ty byly patrné na karoserii, ráfcích automobilu a také ohmataném volantu. EQXX totiž absolvovalo hned několik zatěžkávacích testů v ostrém provozu, kdy putovalo například i z Německa na Azurové pobřeží přes švýcarské Alpy. Zde se mu prý na jedno nabití podařilo urazit 1 008 kilometrů.

Technologie budoucnosti

Jak asi tušíte, EQXX to do sériové produkce nedotáhne. Přesto se jedná o vůz, který přináší skutečnou budoucnost. Některé z jeho inovací totiž Mercedes v produkčních vozech začne skutečně využívat. Prvním mesiášem technologické budoucnosti Mercedesu bude elektrické CLA slibující dojezd 750 kilometrů.

Mimo EQXX jsme v Modlinu mohli obdivovat také například koncept Vision One-Eleven. Ten již naplňuje ony představy o placce, která má v úmyslu každou chvílí opustit zemský povrch. Jedná se o hyperfuturistický návrat ke konceptu Mercedes C111 z roku 1969.

Tato parafráze na aerodynamickou dokonalost má pouhých 1 170 milimetrů na výšku. Její dveře, které se otevírají pomocí tajného tlačítka nad koly, se otevírají v racčím stylu, zároveň je přítomen masivní přední splitter a obrovský zadní difuzor. Záď ukrývá také výsuvné křídlo a má velkou diodovou obrazovku, na kterou je možné zobrazovat textové zprávy.