Občas se říká, že staré budovy mají duši, a i taková duše se může trápit. Pro tento 500 let starý dům v samém centru Českého Krumlova to platí zcela určitě. Když ho získali noví majitelé, byl na sesypání. Pečlivou a opatrnou léčbou za přítomnosti zkušených architektů se nakonec podařilo domu vrátit energii a život organickým propojením jeho historické tváře se současnou vrstvou. Objevujte více příkladů zajímavé architektury v pravidelném newsletteru Arch.

Masná 130 je adresa, které se rozhodli nadšení investoři věnovat vše, možná mnohem více, než původně zamýšleli. „Dům si nás našel vlastně shodou náhod, když jsme hledali projekt, který by byl, po letech strávených prací pro firmy a instituce, jenom náš. Byl v žalostném stavu, my v něm ale viděli potenciál. Tušili jsme, že ta zanedbanost znamená i původní podlahy, dlažby a výmalby,“ vysvětlují investoři Petra Hanáková a Radek Techlovský.

Jak sami říkají, stáli nohama na zemi a neměli příliš romantickou představu o snadné rekonstrukci: „I tak jsme ale postupně zjišťovali, že vzít si na starost i maličkou památku hraničí s šílenstvím.“ Dům měl po povodních narušenou statiku, neměl napojení na kanalizaci a střecha byla v havarijním stavu. „Za pochodu jsme zjišťovali, co vše bude třeba opravit, učili jsme se domu naslouchat a sami získávali znalosti starých řemesel,“ dodávají.

Jejich snahou bylo zachovat v domě co nejvíce historických prvků, ale zároveň jej posunout do současnosti. Vdechnout mu tedy nový život současným designem v minimalistickém stylu, a přitom najít vhodné propojení historické i současné vrstvy. „Nechtěli jsme vytvářet historizující ‚muzejní‘ interiér ani showroom designu,“ říkají investoři, kteří začali přízemím.

Foto: BoysPlayNice

V něm se do té doby nacházel bar, který neměl příliš dobrou pověst. Původním plánem bylo prostor opravit a nabídnout jej k pronájmu pro provoz bistra či kavárny. Vše ale nakonec dopadlo tak, že si zde investoři otevřeli kavárnu Masná 130 sami, aniž by měli s provozem takového podniku zkušenosti.

Za pět let své existence se kavárna stala živým místem, kde se pořádají akce pro místní komunitu, tedy například sousedské slavnosti. „Koncept Masné jde naproti ‚pomalému‘ návštěvníkovi města, který jej nechce jen rychle proběhnout jako historický skanzen,“ vysvětlují investoři, kteří se postupem času pustili také do vyšších pater domu, k čemuž ovšem již přizvali architekty ze studia ORA.

„Hned od začátku nám přístup investorů k domu učaroval. Známe to velmi dobře, ten pocit, kdy se zamilujete do starého domu a sžijete se s ním. Také s ním zápasíte a zjišťujete, co by mu bylo milé. Staré domy mají své nálady. I nám naladění domu učarovalo. Zadání znělo vyřešit adaptaci prvního patra domu pro bydlení. Řešení proto vychází ze životního stylu majitelů,“ popisují architekti.

Investoři věděli, že pro udržitelnost projektu bude nutné patro pronajímat, nicméně nechtěli dům dělit na hotelové pokoje. Proto se rozhodli zachovat prostor celistvý tak, jak jej využívaly generace před nimi. „Apartmán považujeme za svůj domov a jen občas jej nabízíme k pronájmu hostům, kteří si spojení historie a současnosti chtějí užít. Hodně přemýšlíme o udržitelnosti a zátěži, kterou overturismus pro město představuje. Hledáme rovnováhu,“ dodávají.

Apartmánu vévodí hlavní salón s vyřezávaným renesančním stropem, který byl původně rozdělen příčkou. Ta však byla zbourána ve snaze odhalit původnost domu. Odhaleny byly původní výmalby v sytě karmínové barvě, která ladí s temně sytými tóny trámového stropu.

Foto: BoysPlayNice

+1

Dalším prostorem je ložnice, která si ponechala jen malou část původní výmalby a uklidňuje krémovým laděním. Vůbec nejvíce světla pak bylo vpuštěno do koupelny, jejíž atmosféra má dle architektů nadnášet, zatímco atmosféra salónu doléhat.

„K interiéru přistupujeme jako ke koláži motivů. Nábytek vkládáme jako samostatné objekty, které si drží odstup. Kuchyně je jako sekretář, který ukrývá vše potřebné. Postel spojená se skříní stojí vprostřed místnosti a natáčí se ke světlu a k původním výmalbám,“ vysvětlují architekti a dodávají: „Většina nábytku je vyrobená na míru z temně mořené březové překližky, mosazné nohy zrcadlí okolí, splývají s ním, a ještě podporují separaci objektů: svítidlo nad stolem, které je vynesené konzolou, aby se nevrtalo do stropu, stůl s integrovanými mísami či mosazné poličky, na nichž jsou vystavené knihy.“