Nenechte se zmást náhledovým obrázkem. Česká hra Mycosis možná vypadá retro a odlehčeně – ačkoliv tedy jde o akční horor –, ale stojí za ní vědec. Tomáš Větrovský v ní spojil svůj vývojářský koníček s profesním zaměřením. A v rozhovoru pro CzechCrunch povídá nejen o tom, jak vznikne taková česká variace na The Last of Us, ale i o propojení počítačů a organismů. Nebo o houbové apokalypse.

Kolem vás zuří nebezpečná nákaza. Houbami prorostlí lidé se mění na zombie a jdou vám po krku. Musíte se probojovat přes nepřátele i zapojit mozek při řešení hádanek. To sice zní jako popis herního a dnes už i seriálového hitu The Last of Us, ale platí to i pro českou videohru Mycosis. „Inspirací mi byl Half-Life a každodenní práce v laboratoři,“ říká její autor, český mikrobiolog Tomáš Větrovský, se vzpomínkou na jednu z nejslavnějších stříleček historie.

Větrovský se totiž kromě výzkumu v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd věnuje i hernímu vývoji. Výsledek jeho úsilí můžete sami už teď vyzkoušet na Steamu, kde právě vyšla hratelná demoverze jeho titulu. Dvourozměrné arkádovité hry Mycosis, v níž budete v roli výzkumníka bojovat proti krvelačným houbovým zombie (tedy snad houbie?).

Mycosis tím připomíná zmiňované veledílo The Last of Us, jenže ve skutečnosti tento megahit ve vzniku české hry nehrál roli. „Téma houbových zombie jsem otevřel v roce 2016, kdy jsem na konferenci Fungal Genetics v Paříži vytvořil první koncepty Mycosis. Paradoxně jsem tehdy o The Last of Us nevěděl, protože byla jen na PlayStationu a já jsem nikdy konzoli nevlastnil. I většina mých přátel se orientovala na PC,“ říká Větrovský.

„Životní strategie parazitických hub rodu Cordyceps, tedy zombifikace hmyzu, je ve vědecké komunitě poměrně notoricky známá. A mně tehdy přišlo zajímavé, že nikdo s touto tematikou nevytvořil počítačovou hru,“ přidává dnes úsměvnou anekdotu s odkazem právě na houby Cordyceps, které hrají takříkajíc hlavní roli i v The Last of Us. „Ani seriál jsem zatím neviděl, ale určitě mu dám šanci,“ zmiňuje vývojář.

Původně z houbového nápadu měla být jen zábava pro kolegy v práci, ale po čase se vědec a vývojář rozhodl z ní udělat plnohodnotnou hru. Větrovský tak spojil svou práci s koníčkem. Už od dětství ho totiž přitahovala věda a chemie, ale později ho ještě více zlákaly počítače. „Fascinovalo mě na nich především to, že si mohu vytvořit program či svět, ve kterém platí má vlastní pravidla. A že mohu vytvořit prakticky jakoukoliv simulaci,“ vzpomíná.

V úplných počátcích mu učaroval osmibitový stroj ZX Spectrum, na kterém si zahrál první (a tehdy ještě z kazet nahrávané) hry. A rozhodl se, že musí vytvořit vlastní. „Moje představa byla zpočátku dost naivní a brzy jsem si uvědomil, že to není tak jednoduché. Dnes máte internet, ale tehdy jsem ho měl k dispozici jen ve škole a rozhodně nebyl tak plný informací o tvorbě her jako teď,“ přidává.

Ještěže i při původním studiu biochemie – oboru zabývajícího se chemickými procesy v organismech – na vysoké škole absolvoval kurz programování, který jeho budoucí plány pomohl naplnit. A Větrovský tak postupem času propojil dva zdánlivě opačné světy a začal mezi nimi nacházet zajímavá zrcadlení.

„Na počítačích je fascinující, jak se jejich vývoj časově i principiálně prolíná s pochopením funkce genetické informace. Každá živá buňka je vlastně jakýmsi mikroskopickým počítačem. Instrukce neboli software, tedy DNA, se převádějí na tvorbu a regulaci samotného hardwaru, tedy bílkovin a enzymů,“ popisuje průnik disciplín.

Jenže jak vědec podotýká, výsledek tohoto procesu podléhá fyzikálním zákonům. Zatímco počítačové programy jsou sice limitovány virtuálním prostorem, ale to, co v nich vznikne, je omezeno pouze představivostí. „Věřím, že v budoucnu dojde k určitému spojení biologických systémů a počítačů,“ předpovídá Větrovský.

To už bychom ale odbíhali od Mycosis. Kterou považujme třeba za pár kratičkých, ale zábavných krůčků na zmiňované cestě k biotechnologické budoucnosti. Mycosis je výsledkem Větrovského pokusů o vytvoření vlastní videohry, už dříve vyvíjel realtimovou strategii inspirovanou životem mravenců. Ti výzkumníka dlouho fascinovali svou organizací a rozdělením do rolí, což prý přímo vybízelo k naprogramování strategické hry.

„Přestože se mi tehdy podařilo vytvořit funkční a poměrně komplexní titul, narazil jsem na některé technologické problémy. Především kvůli svým tehdejším omezeným programátorským schopnostem. Abych prozkoumal a naučil se, jak to udělat, začal jsem pracovat na novém projektu,“ popisuje mikrobiolog. A tak vznikl první zárodek Mycosis, ke kterému se přidal už zmiňovaný houbový námět.

Větrovský přitom není přímo mykolog, tedy vědec zabývající se houbami. Ale od biochemie a mikrobiologie k nim je celkem blízko. „Z pohledu biochemika jsou to velmi zajímavé organismy. Především díky své schopnosti produkovat chemické látky, které lze využít například v medicíně. I když nejsem čistě mykolog, většina mé vědecké práce se týká hub, jejich genomiky a ekologie,“ vysvětluje.

Houby v každém z nás. A nemusí jít o zombie

To už jsme sice opět odběhli od samotné hry, ale když Větrovský svůj obor přibližuje, nelze se ubránit fascinaci. Jak říká, přes veškeré úsilí současné vědy a techniky toho lidé o houbách a mikroorganismech obecně stále vědí velmi málo. Tušili jste například, že podle vědeckých odhadů je na Zemi přes šest milionů druhů hub – ale popsaných a pojmenovaných je pouze asi 150 tisíc?

„Mnoho lidí si také možná neuvědomuje, že i naše těla jsou útočištěm obrovského množství těchto miniaturních organismů a že jejich složení zásadně ovlivňuje naše fyzické, ale i psychické zdraví. A nemusí jít přímo o zombifikaci,“ zmiňuje vědec, který coby vývojář používá přezdívku Wietrack. No a zmínkou o zombie nás už opět od vědy vrací k videohře.

V ní se stanete vědcem, jenž se musí proklestit skrz laboratoř, v níž řádí právě houbové zombie. Tím se připomíná už v úvodu zmiňovaný zdroj inspirace v podobě legendární střílečky Half-Life, kde jste se také zhostili role akčněji založeného vědce a kde tajné výzkumné zařízení zasáhla řada velmi nešťastných situací. Prostředí laboratoře je podle Větrovského nejen profesně blízké, ale i užitečné v tom, že autor v něm může popustit uzdu své fantazii ohledně různých objevů, vynálezů a zařízení.

„Ale v Half-Life také došlo k revolučnímu posunu v úrovni level designu 3D her od víceméně jednoduchého bludiště jako ve Wolfensteinu nebo Doomu k rozmanitému prostředí, kde dialogy, hádanky a naskriptované scény skvěle vtahují hráče do děje. A tak máte pocit, že se nacházíte spíš ve filmu než ve hře,“ zmiňuje. Právě toto kombinovaní akce a řešení drobných hádanek se Větrovský pokusil do Mycosis také začlenit.

Spíš zkušenějším hráčům pak hra připomene akci Abuse z roku 1996. Oproti jiným skákačkám či akčním hrám tehdejší doby kombinovala pohyb na klávesnici s mířením kurzorem. Podobně se ovládá i Mycosis. V takové záplavě jmen je ale dobré připomenout, že Mycosis je stále pouze krátkou hříčkou. Dohrát se vám ji může povést třeba za dvě hodinky. Další zábavu si užijete v multiplayeru. Ale navzdory slovutným inspiracím jde stále o sólo projekt.

Vyzkoušet si Mycosis můžete v právě vydaném demu, plná verze by na Steamu měla vyjít koncem roku za cenu pár eur. „Osobně nemířím tak vysoko, abych očekával nějak přehnanou finanční kompenzaci za čas strávený tvorbou her. Což jsou za ty roky určitě tisíce hodin, v průměru pracuji na hrách každý den asi dvě hodiny. Velkou satisfakcí je pro mě ale každý, kdo si mé hry zahraje a budou ho bavit,“ říká vývojář.

Své hry zmiňuje v plurálu schválně, protože kromě té houbové má rozpracované tři další. Jedna z nich je už dříve zmiňovaná strategie o mravencích. Další by prý mohla být hra na hrdiny – tedy vlastně hra na amébu, jednobuněčný organismus, jehož genom budete postupně vylepšovat. Posledním nápadem je pak vesmírná strategie s tematikou kolonizace planet.

Větrovský jednoduše nezapře široký záběr svých zájmů i vzdělání. Přesto pro něj věda hraje prim. „Stejně jako většina prací zahrnuje mnoho rutinních činností. Ale skvělé na ní je, že máte možnost poznat jedinečná místa a zajímavé lidi. Téměř každý zapálený vědec má spoustu příběhů, které mají někdy docela blízko k námětům jak z akčních filmů,“ říká. Anebo skoro až z hororů, chce se říct.

Když jsme totiž u těch hub, tak výzkumník zmiňuje třeba současné masové vymírání netopýrů v Severní Americe. To je způsobené houbou Pseudogymnoascus destructans. Jiná houba u nás zase v nedávné minulosti téměř vyhubila jilmy. „A třeba spolupráce s ukrajinskými kolegy mě přivedla k výzkumu mikrobiálních společenstev v radiací zamořených oblastech Černobylu,“ dodává.

A jak to tak člověk poslouchá, musí nutně přijít otázka na houbami způsobenou zombie apokalypsu. „Té se nebojím. Trvalo miliony let, než se podařilo houbám provádět hmyzu takové věci, jako dělá Cordyceps lidem v The Last of Us. Největším strašákem lidstva je podle mého názoru stále lidstvo samo,“ uzavírá Větrovský.