Snad žádná jiná videohra nevyvolala tak vášnivé diskuse o způsobu, jakým se pohupuje dámské pozadí a dekolt. Zní to až absurdně a jako potvrzení pradávných nesmyslných předsudků, že hry jsou vlastně jen o násilí a že se kolem nich koncentrují infantilní hráči, kteří žijí ve sklepě svých rodičů. Novinka Stellar Blade, která právě vyšla na PlayStationu 5, přitom nabízí mnohem víc. Spustila se kolem ní ale téměř kulturní válka o to, jestli hlavní hrdinka Eve vypadá dost, nebo naopak příliš přitažlivě.

Na první pohled její vzhled skutečně zarazí, obzvlášť ty, kteří nemají s estetikou některých japonských nebo v tomto případě korejských videoher žádné zkušenosti. Eve je většinou spíš neoblečená než oblečená a má proporce podobné superhrdinkám ze starších komiksů, kde latexové kostýmy hýřily všemi možnými barvami. Je jednoduché zastavit se právě tady a odmítnout se bavit o čemkoliv jiném, co titul obsahuje. Naleštěná slupka je přece jen vidět jako první. Dialogy, hratelnost nebo nedejbože příběh jsou náročnější na vstřebání.

Stellar Blade navíc slouží jako argument pro ty, kdo si stěžují na rozmanitý vzhled žen v současných videohrách, obecně rádi nostalgicky vzpomínají na „staré dobré časy“ a ostatní označují za sněhové vločky. A malá skupinka, o to ale hlasitější, u toho oslavuje videa, kde se stylizovaná vedlejší postava s tváří třináctileté dívky prochází, zatímco její výstřih nadskakuje, jako by popíral pravidla gravitace.

Byla by ale škoda se u toho zaseknout a Stellar Blade onálepkovat. Nabízí totiž jeden z nejzábavnějších a nejstylovějších soubojových systémů poslední doby. Skutečně krásná Eve je mnohem víc než jenom objekt z gifů na sociálních sítích. Je to i silná bojovnice vyslaná z oběžné dráhy na Zem, kde v nepříliš lákavé budoucnosti řádí nebezpeční tvorové označovaní jako Naytiba. Na planetě stále žijí lidé, ale jejich počty se rychle tenčí a Eve spolu se zbytkem své jednotky mají najít ta nejsilnější monstra a pozemšťanům pomoci.

Foto: Shift Up

+7

Odkud Eve doopravdy pochází? Je vůbec člověk? A jaký je její skutečný úkol? Celkem rychle vás napadnou zřejmé otázky a stejně tak na sebe nenechají čekat ani očekávatelné odpovědi. K tomu si připočtěte parťáka, který se k hrdince na povrchu Země přidá a vysvětluje jí zákonitosti pro ni neznámého světa, vede ji na cestě k získání někdy až nepříjemných vědomostí a jmenuje se… Adam.

Kvůli podobným náznakům, které se objevovaly už před pátečním vydáním hry, mnoho fanoušků spekulovalo, jestli Stellar Blade nebude jakýsi nový Nier: Automata. Oceňovaná hra s filozofickým přesahem z roku 2017 po vzoru Philipa K. Dicka zkoumala, zda androidi skutečně sní o elektrických ovečkách. Zda jsou schopni citů a jak hodnotná je pro ně vlastní existence. Stellar Blade je v lecčems podobný, ale nikoliv revoluční. Jako by si půjčoval od svých předchůdců a vytvářel mix už jindy viděného.

Což nemusí nutně být špatně, ale po příběhové stránce či svými občas lehce prázdnými dialogy hra neoslní. Sice šikovně střídá části, které se odehrávají v lineárnějším a temnějším podzemí, s těmi na povrchu, jež vyzývají k průzkumu. Ale například vyprahlá poušť vyplněná vedlejšími úkoly na bázi „najdi a přines“ také není žádnou novinkou a samotné objevování zákoutí s bednami nabitými odměnami je někdy zábavné, jindy frustrující kvůli nepřesnému šplhání a neviditelným stěnám.

Co se ale Stellar Blade daří, jsou zmíněné neuvěřitelně ladné souboje. Kombinují hned několik žánrů a v závislosti na obtížnosti, kterou zvolíte (ta nejtěžší se ale bohužel odemkne až po dokončení hlavního příběhu), potěší i různé hráče. Eve má k dispozici elegantní meč, se kterým se postupně naučí nejrůznější komba či velmi efektní finishery. Základem je ale také blokování útoků, jejich odrážení či uskakování různými směry ve správné chvíli.

Po cestě narazíte na nespočet pestrých nepřátel, ze kterých i ti naprosto základní mají povedený design – jako třeba jakési chobotničky, které se přisají na tvář mrtvol ležících kolem. Pokud vám střety s nimi dají zabrat, můžete si doplnit zdraví ve speciálních táborech. Jenže tím zase velkou část slizkých příšer oživíte…

Do toho si připočtěte i Adamův dron, který vás doprovází a umí se přeměnit v samopal, a získáte pestrou směs, jež nechá snadno zapomenout na některé menší vady. Ve výsledku Stellar Blade není o šplhání po provazech, ze kterých nejednou trapně spadnete, ani o plochých tvrzeních, že krátká sukně bohatě stačí k dobré videohře.

Stellar Blade je o precizních soubojích, z nichž obzvlášť ty s nejsilnějšími bossy připomínají balet míchající soulslike s hack’n’slash prvky. O nádherném vizuálu, kdy vývojáři ze studia Shift Up na maximum vyždímali své technické možnosti. A o tom, že nepodívat se pod naleštěnou slupku bývá chyba.