Zdroj zábavy, zabiják nudy, vyvolávač svárů a tak trochu i kulturní dědictví celé země. Tím vším jsou legendární Dostihy a sázky, desková hra, která přesně před 40 lety přinesla trochu svěžího kapitalismu do stojatých socialistických vod. Taky se tehdy soudruhům vůbec nelíbila. Lidé ji však milovali a milují dodnes, jak potvrzuje Kristýna Miškovská a její manžel Václav, kteří jsou třetí generací přebírající vydavatelství Dino Toys, jež Dostihy a sázky vlastní. Nedalo nám to a vyzvali jsme je ke hře, při které jsme se dozvěděli, zda se dědeček Miškovské inspiroval hrou Monopoly a co všechno má mladá krev s Dinem v plánu.

Venku je okolo deseti stupňů a mrholí, tedy ideální podmínky zavřít se v teple kavárny a vybalit nejznámější českou deskovku Dostihy a sázky. Dnes to nebude jednoduché, soupeři nám jsou odborníci na slovo vzatí. V žilách Kristýny Miškovské koluje krev Ladislava Mareše, který hru vymyslel. Její manžel Václav je zase herní nadšenec do morku kostí a dá se s ním o nich hovořit dlouhé hodiny. Jak navíc sami přiznávají, Dostihy a sázky hrají na chalupě se sklenkou vína poměrně často.

Právě Miškovští jsou novou generací, která přebírá kormidlo rodinné firmy Dino Toys. Tu děda Mareš založil po revoluci a její portfolio se za oněch třicet let rozrostlo na 600 produktů, mezi kterými nechybí další deskovky, puzzle, kostky, ale i legendární plastová Tatra. Nezdržujme však hru, rozeberme si figurky a pojďme na to.

„Kristýna chce fialovou,​​“ oznamuje Václav s potutelným úsměvem. „Tu rozhodně nechci, nemám ji ráda,“ oponuje jeho žena, která na sebe vzala roli bankéře, a tak háže kostkou jako první. Jak prozrazuje, hry, ve kterých je právě kostka, nejsou její silná parketa, což se také velmi brzy potvrdí.

+4

Když její děda v roce 1984 hru Dostihy a sázky vymýšlel, o přítomnosti kostky měl stejně jasno jako o zasazení celé hry do prostředí koňských dostihů. „Dodnes nechápu proč, ale za socialismu bylo sázení na koně povolené. Dědu fascinoval ten adrenalin a kompetitivnost celého prostředí, ale žádný koňák tehdy rozhodně nebyl,“ vysvětluje Miškovská a vytahuje ofocený novinový článek z Rudého práva.

Přestože sázení na koníky soudruhy bavilo, hra na toto téma nikoliv, a proto vyšla velmi ostrá kritika. „Ten článek končí větou: ‚Řekni mi, s čím si hraješ, a já ti povím, jaký člověk jsi‘,“ ukazuje s úsměvem Miškovská. „Zapůsobil samozřejmě perfektně. Na hru se stály fronty, a přestože tehdy v tiskárně v Jablonci, kde děda pracoval, tiskli 700 kusů denně, nestačili odbavovat poptávku,“ dodává vnučka člověka, kterého sama označuje za vizionáře, a Miškovský dokonce za ranaře s tahem na branku, který si byl schopen udržet autorská práva na hru.

Velký zájem o ni je i dnes. A to takový, že Dino prodává každý rok stabilních 25 tisíc kusů. „Jsme silní v retailu, a když lidé při běžném nákupu hru vidí, je to pro ně skvělý způsob, jak se otisknout do svých potomků a předat jim něco ze svého mládí,“ říká Miškovský, zatímco jeho žena kupuje prvního koně – krásného hřebce Korana za 2 400 herních korun, byť by možná raději stoupla na trenéra, který je prý její nejoblíbenější zdroj peněz ve hře.

To Miškovský vyjmenovává své oblíbence z první a nejlevnější červené stáje a šampiony z nejprestižnější tmavě modré stáje. Stejně jako Koran v roce 1963 i všichni ostatní herní koníci nesou jména skutečných dostihových koní – v řadě případů účastníků, či dokonce vítězů Velké pardubické. „Cena tomu ale rozhodně neodpovídá,“ říká s úsměvem Miškovská, původně vystudovaná filmová produkční.

Ani děda netrvá na tom, že Dino musí přežít

Přestože Kristýna jezdila s firemním paleťákem už jako malá holka a dnes zná jména dětí zaměstnanců i to, zda měli neštovice, nikdy nebylo dáno, že jednou rodinný podnik převezme. „U nás doma na to nebyl tlak. I když se bavím s dědou, tak necítím, že by nějak trval na tom, že Dino zůstane zachováno. Nemusí,“ vysvětluje Miškovská s tím, že ona i manžel měli své vlastní projekty, které je bavily a dobře živily.

Jak už to ovšem u rodinných firem bývá, změna v rodině často dopadne také na podnik. Když z pozice jednatele Dino Toys odstoupil kvůli rozvodu rodičů její otec a maminka se musela vrátit do vedoucí pozice, které se předtím s radostí vzdala, museli se manželé Miškovští rozhodnout. Buď se dál věnovat filmové produkci a podnikání v marketingu, nebo se stát třetí generací ve vedení Dina.

Zvolili rodinný odkaz. Miškovská se pustila do strategického řízení, zatímco Miškovský funguje v denní operativě a pouští se do prosazování nových vizí. „Hvězdy jsou v příznivé konstelaci. Teď je správný čas na novou transformaci Dina, jsme tu my, kdo ji chce vést, máme nové lidi ve vrcholovém managementu a všichni z toho mají radost,“ vysvětluje Miškovský.

V covidovém období by přitom málokdo řekl, že Dino potřebuje transformaci. Vedlo si extrémně dobře. O hry byl velký zájem, protože lidé trávili veškerý čas doma, a obrat se vyšplhal na téměř čtvrt miliardy korun. „Trh se ale zásadně proměnil. Přišla řada nových, menších vydavatelů třeba jen s jednou hrou. A na druhé straně začaly vznikat výrobní problémy spojené s výpadky v logistice a zvyšováním cen. Po covidu přišla krize. Zájem o hry opadl a vznikl obrovský tlak na vydavatele i průnik do digitalizace a e-commerce,“ vysvětluje Miškovský.

Přestože Dino rychle zareagovalo a přišlo s deskovkami pro jednoho či dva hráče a s mechanismy, díky kterým se hraní her částečně přesunulo i do digitálního světa, ani jemu se nevyhnuly problémy. „Po 30 letech tak nastal ideální čas udělat revizi, které z oněch více než 600 produktů skutečně vydělávají,“ dodává Miškovská, která už třetí tah stojí na distancu a zaboha nemůže hodit šestku, která by ji z něj vysvobodila.

Při své marné snaze připomíná, že na druhou stranu sílí u zákazníků Dina únava z technologií, a proto naopak druhou výraznou část zákazníků tvoří hráči, kteří se snaží s pomocí klasických deskových her digitálnímu světu uniknout. „Český zákazník umí být velmi konzervativní. Musíme proto šikovně kombinovat úplné novinky s tím, co zákazník zná a co posledních 40 let pravidelně hraje na chalupě,“ dodává Miškovská.

Krteček baví, Láďa Hruška ne

Takových perel má Dino ve svém rejstříku několik. Do takzvaného zlatého fondu her, jak jej Miškovská s úsměvem nazývá, patří mimo Dostihů i Člověče, nezlob se, Moje první hra či Pojď si hrát s motivy Krtečka. Na ty má dodnes Dino díky přátelství Ladislava Mareše s výtvarníkem Zdeňkem Milerem výhradní licenci pro použití na deskovkách.

Kromě Milera měl Mareš kontakty také na přátele v Nizozemsku, díky kterým získal legendární Monopoly, které bylo do určité míry inspirací při vymýšlení Dostihů. „Když jsem se ho na to ptala, tak mi říkal, že Monopoly hrál rád, ale vždy mu vadil zdlouhavý konec hry. Chtěl něco, kde bude větší adrenalin a moment zvratu, a proto tam dal sázky. Nějaká inspirace tam tedy byla, ale je to klasický model a ty mechanismy se prolínají napříč celým herním světem,“ dodává Miškovská.

+2

Spolu s Krtkem nabízí Dino produkty s řadou dalších licencí od Disney až po Prasátko Peppu. Dobře funguje i spolupráce s Českou televizí či Primou, v rámci kterých nabízí hry na motivy pořadů jako AZ-kvíz, Zázraky přírody či Máme rádi Česko. Ne vždy se však podaří trefit do vkusu zákazníka, a zatímco třeba znovuzrozená Tatra byl tah, který se Dinu i přes velké počáteční investice vyplatil, deskovku na motivy pořadu s Láďou Hruškou označují Miškovští za propadák.

Ve svém portfoliu mají i několik produktů s licencemi Harryho Pottera či Pána prstenů, které oslovují zase jinou skupinu zákazníků. Právě na tu se chce Dino do budoucna ještě více zaměřit, a proto začíná více pracovat například s anime motivy. A pak jsou tu senioři, u kterých cítí Miškovský také velký potenciál a i jim chce začít nabízet produkty na míru.

„Už připravujeme verze her, které budou mít například větší písmo,“ vysvětluje s tím, že zájmem společnosti je také více expandovat do zahraničí. „Měli jsme poměrně silný export. Jistou dobu tvořil třetinu našeho obratu. Ale pak šel dolů s krizí. Takže prostor pro zlepšení je velký. Máme velmi dobré obchodní vztahy v Izraeli, ale zájem je třeba i ze Spojených států nebo Japonska,“ dodává Miškovská.

Kromě nových produktů chce Dino věnovat více pozornosti i klasikám a jejich reedicím. Například Dostihy a sázky se dočkaly ke 40. narozeninám unikátní retroedice, která kopíruje první vydání. „Záměrně jsme tam nechali tiskové chyby a další nepřesnosti, pracujeme s původními obrázky, používáme papír, aby byly peníze stejné na omak, a tak podobně,“ popisuje Miškovský.

Nadšený je z ní rozhodně i dvaaosmdesátiletý Ladislav Mareš, který si užívá důchodu v Českém ráji. Díky Dostihům si nakonec ke koním vytvořil takovou lásku, že zde postavil stáj a chová tu několik koní. Jezdit na nich navíc naučil i svou vnučku. Kristýna Miškovská tak strávila dětství právě na koňském hřbetu. A teď z vedoucí pozice v Dino Toys dohlíží na nestárnoucí úspěch Dostihů a sázek.