Hrnce a pánve Jana Fabiniho táhnou. V prvním roce jsme prodali nádobí za více než 7 milionů, hlásí mladý podnikatel
Jan Fabini, zakladatel značky Fabini
Na střední škole prodával elektroniku z Číny, pak ho okouzlilo nádobí, a tak se pustil do výroby vlastních kolekcí. Nové značky ve světě hrnců, pánví a poklic přitom nevznikají každý den, a to nejen u nás. Stále ještě dvaadvacetiletý Jan Fabini se však náročného úkolu nezalekl a po prvním roce hlásí, že je o jeho značku zájem. „V obratu jsme skončili na 7,5 milionu korun, původně jsme měli v plánu o dva miliony méně,“ říká. A letos chce čísla ještě několikanásobně zvětšit.
Aby vůbec mohl svůj sen o prémiové značce kuchyňského vybavení, která je současně dostupná široké veřejnosti, roztlačit, musel se nejprve Jan Fabini vydat do Číny. Tamní manufaktury mu pomohly s výrobou prvních kolekcí, ale mladý podnikatel od začátku věděl, že jednou chce vyrábět v Evropě. V průběhu loňského pandemického roku se mu nakonec podařilo přesunout výrobu do Itálie, kde má vše pod větší kontrolou, a do světa vypustil další kolekce.
V rozhovoru pro CzechCrunch nyní Fabini popisuje, jak se vlastně takový hrnec navrhuje a vyrábí, proč se pustil i do nožů a jaké další novinky chystá. Za důležitou považuje skutečnost, že jeho zákazníci relativně bez problémů přijali poměrně razantní zdražování, stejně jako to, že se hodně z nich vrací. V dalším rozvoji navíc firmě Fabini pomohli andělští investoři Martin Rozhoň a Jiří Hlavenka, kteří rozšířili své úvodní investice.
Jak se celá vaše značka Fabini za poslední rok posunula?
Stalo se toho hodně. Pro mě osobně bylo důležité, že se nám povedlo přesunout celou výrobu do Evropy, což jsme plánovali od začátku. Vydali jsme také dvě další kolekce a ve spolupráci s francouzskými nožíři z městečka Thiers také dvě sady nožů. Měli jsme na ně poptávku od zákazníků a rovněž jsme si chtěli vyzkoušet, jak se nám podaří nože vyrobit a komunikovat. Neméně podstatné bylo, že jsme dostali od Jiřího Hlavenky a Martina Rozhoně navazující investici.
Jak vaše výroba vypadá teď? Čína pro vás původně dle tvých slov byla jediná cesta, jak vůbec začít vyrábět. Teď je tedy vše v Evropě?
Díky tomu, že jsme měli hotové první kolekce, mohli jsme potenciálním evropským výrobním partnerům něco ukázat, a tak byli otevřenější. Předtím to bylo úplně nemyslitelné. Zaujali jsme v Itálii jednoho tradičního výrobce nádobí, kterému se zalíbila naše myšlenka a vize. Byl ochotný upravit výrobu tak, jak potřebujeme. Primárně vyrábíme nádobí z vícevrstvé nerezi a z toho vše právě v Itálii.
V čem jsou největší výhody a nevýhody výroby v Evropě a Číně?
Největší výhoda je pro nás rozhodně v tom, že v té výrobě jsme víceméně pořád a mnohem hlouběji. Jednak tam můžeme být i fyzicky, což je nyní komplikovanější, ale jsme minimálně v každodenním kontaktu a pořád něco řešíme. Druhá výhoda je, že se bavíte a pracujete s lidmi, kteří mají velmi podobnou kulturu a přemýšlí nad vším podobně. Pro mě je velmi důležité komunikovat naši myšlenku a přesvědčit o ní i další. To se lidem v Evropě předává mnohem jednodušeji. Ti lidé jsou pak de facto součástí týmu a spolupráce je mnohem intenzivnější.
Zásadní také je, že máte lepší kontrolu nad kvalitou materiálu a nad tím, co vám vlastně přijde. Souvisí to nejspíš také s kulturou, ale pro lidi v Evropě to často není jen obchod, je to mnohem osobnější. Otevřely se nám díky tomu i nové možnosti, například materiály, a dokázali jsme zvýšit kvalitu, v tom jsme teď mnohem dál.
Výrobu jste přesouvali uprostřed pandemie. Jak na vás dolehla?
V něčem byly dopady pozitivní, v něčem negativní. O přesunutí výroby do Evropy jsme naštěstí jednali už dlouho předtím, celý proces se povedlo dokončit v první polovině loňského roku. Na jednu stranu nám pandemie pomohla v prodejích, jelikož lidé začali kupovat kvalitnější nádoby a víc online, což je naše doména. Na druhou stranu se ale na čas zastavily dodavatelské řetězce, podražily materiály a výsledkem byla velká zpoždění. Nestíhali jsme v minulém roce dodávat tolik, kolik bychom chtěli. Částečně s tím bojujeme dodnes. Výroba se nám kvůli růstu cen surovin celkově o dost zdražila.
Cena výroby v Evropě je velké téma, protože Čína bývá zpravidla levnější. Jak moc velkou roli to hrálo ve vašem rozhodování, zda výrobu přesunete do Evropy, nebo ne?
Pro mě bylo od začátku hodně důležité, abychom jednou vyráběli v Evropě, takže cena nehrála při rozhodování tak velkou roli. Výroba v Evropě je samozřejmě dražší, pohybujeme se minimálně o zhruba čtvrtinu výš, což je zejména v koncové ceně pro zákazníka dost, ale je to hlavně velký zásah do našich marží, protože velkou část navýšení absorbujeme. Jelikož ale pro nás bylo důležitější, kde vyrábíme, šli jsme do toho.