Barcelonská operní síň může v současnosti na první pohled vypadat, jako by lidstvo z jednoho momentu na druhý vymřelo a nadvládu převzala příroda. Veškeré červené sedačky uprostřed bohaté, zlatem ověnčené architektury jsou plné všelijaké zeleně. Iluzi postapokalyptického výjevu však narušuje několik zásadních aspektů: sál je nepoškozen, svítí se v něm a z pódia se line smyčcová hudba. Právě probíhá netypické znovuotevření opery po uvolnění koronavirových opatření.

Jedním z nejzajímavějších hudebních děl 20. století je 4’33” od avantgardního skladatele Johna Cage. Notový zápis skladby neobsahuje ani jeden tón, orchestr tak při jejím hraní vůbec nemusí sáhnout na svoje nástroje – místo něj hraje samotná místnost a publikum. Pokud by skladba „zazněla“ ve znovuotevřené opeře španělského města, bylo by snadné říci, že se skutečně nic nestalo, protože nejen že by byl prostor téměř dokonale tichý, přes plné hlediště by nebyl nikdo přítomen schopen abstraktní hudební koncept reflektovat.

Umělec Eugenio Ampudia se umístěním rostlin do hlediště rozhodl právě na tuto nepřítomnost lidí poukázat. Opera je plna života, který v ní však při klasickém provozu není – přesné převrácení normálního dění. Ampudia chtěl poskytnout náhled do světa, v němž příroda opět převzala otěže a lidští umělci jí svým koncertem vzdávají hold.

Nedlouho po tom, co Světová zdravotnická organizace šíření nového typu koronaviru oficiálně označila za pandemii, se začaly objevovat zprávy o samovolném pročišťování ovzduší. Místa s nejstriktnějšími karanténními opatřeními jako oblast kolem čínského Wu-chanu nebo severní Itálie poměrně rychle zaznamenaly výrazný pokles emisí. Ještě více než klasicky se tak projevil obrovský vliv, jaký má na kvalitu vzduchu a produkci skleníkových plynů vliv lidská činnost.

Vedení barcelonského operního domu se v tomto kontextu rozhodlo znovuotevření pojmout jako další zdůraznění jak tohoto efektu, tak významu rostlin a lidského vztahu k nim. „Vítáme a podnikáme vysoce symbolický čin, který obhajuje hodnotu umění, hudby a přírody jako úvodní dopis pro náš návrat k aktivnímu životu,“ stojí v oficiálním vyjádření. Všech 2 292 sedadel Gran Teatre del Liceu tak zaplnily květiny z místních chovů.

Smyčcové kvarteto rostlinám zahrálo skladbu Crisantemi (chryzantémy) od Giacoma Pucciniho, přičemž si koncert prostřednictvím živého streamu mohli vyslechnout i lidé. Po skončení akce budou všechny rostliny věnovány zdravotníkům jako symbol ocenění jejich práce v průběhu pandemie.

Foto: Gran Teatre del Liceu

Ne apokalypsa, ale koncert pro přírodu