Hudebníci díky algoritmu vygenerovali 69 miliard melodií. V boji proti autorskému právu je umístili zdarma na internet
Hudba je jedno z nejkreativnějších řemesel. Tvůrci díky ní mohou svobodně vyjadřovat své pocity a zároveň přinášet nové zážitky do života běžných lidí. Na druhou stranu ale mnohdy čelí problémům za nevědomé porušování autorských práv kvůli melodiím, které už někdo jiný použil před nimi. S příchodem algoritmu, který všechny melodie sbírá a nechává je legálně opatřovat licencí s následným volným použitím, však může být tento nešvar jednou provždy vyřešen.
Nemusíte být žádným hudebním znalcem, abyste v daných skladbách slyšeli podobnou směsici tónů a rytmů, které jste už zaregistrovali někde jinde. O to víc v dnešní době, kdy máte přístup k nejrůznějším hudebním službám a zvládnete konzumovat stovky odlišných písní denně.
Ačkoliv vy to nijak zvlášť nemusíte řešit, interpreti, kteří narazí na melodicky podobnou skladbu té jejich původní, mohou hnát celou věc k soudu, kde se věci začínají výrazně komplikovat.
Představte si, že jste umělcem, který dlouhé měsíce pracoval na nové hudbě a měl za to, že je jeho skladba tvořena originální kombinací tónů. Takové, která nemá podobnost s žádnou jinou. Novou písničku vydáte, těšíte se velké oblibě od posluchačů a následně vám přijde upozornění na porušení autorských práv od tvůrce, jehož melodie zní téměř stejně, ale měl ji mnohem dřív než vy. V té době reálně nemáte žádnou efektivní zbraň, jak se bránit.
V nitru duše víte, že jste nic nezkopírovali, ale možná jste jednou zaslechli skladbu, která vás podvědomě a „nedobrovolně“ inspirovala ke složení podobné hudby. Právě tehdy nastává problém – technicky jste autorská práva původního interpreta porušili a musíte zaplatit nemalou finanční sumu, která může ovlivnit dosavadní kariéru. Zda se jedná o férový přístup, to je otázka, ale podle hudebníků–programátorů Damiena Riehla a Noaha Rubina nikoliv.