Hypotéka bere lidem svobodu. Umění prodávat má blíže spíš k divadlu, říká Jan Kraus
Známý herec a moderátor byl hostem podcastu Vojty Žižky, kde se bavili jak o podnikání v dobách komunismu, tak o významu peněz.
Ve filmech, na divadelních parketech nebo za dabovacími mikrofony se pohyboval už v mládí, zpočátku mu ale tyto činnosti nezajistily finanční soběstačnost, jakou chtěl. To dokázal až při svém vlastním podnikání, o kterém ví asi jen málokdo. Známý herec a moderátor Jan Kraus rozjížděl byznys ještě v dobách tvrdého socialismu a během podcastu Vojty Žižky popisuje jak své podnikatelské začátky, tak pohled na peníze nebo hypotéku, která podle něj „bere lidem svobodu“.
Jan Kraus začal podnikat v éře komunismu, což – jak se dá vytušit na základě všeho, co se o režimu ví – nebylo jednoduché. Ale šlo to. „Abyste mohli dát výrobek do prodeje, tak jste s ním museli jít ke komisi, která ho musela schválit,“ říká na úvod. Obzvlášť zdůrazňuje to, že pokud komise daný produkt nepovažovala za takzvaně umělecky kulturní a „nerozvíjel kulturní představivost socialistického národa“, nemusel přes ni vůbec projít. „To vedlo ke korupci,“ dodává.
První byznys, který Kraus rozjel se svou tehdejší manželkou Janou, spočíval ve výrobě keramiky. „Měli jsme jen pár zádrhelů… Já jsem neuměl nic, Jana sice byla manuálně šikovná, ale keramiku nikdy nedělala, pec jsme také neměli. Ale šli jsme do toho jako do osvobozujícího projektu za nezávislost socialismu,“ říká moderátor Show Jana Krause.
Přes půjčku se ale k potřebnému vybavení dostali – a byznys, o kterém si tehdy ani nemohli nic načíst, protože nic neexistovalo, mohl začít. Ačkoliv Kraus s úsměvem a nadsázkou zmiňuje, že mnohem lepší byznys by byl, kdyby elegantně komukoliv uměl vysvětlovat, že něco nejde udělat (což považuje za typickou českou mentalitu), první keramický úspěch zažil s malým penízkem na provázku.
„Komise nám řekla, že nám dámy ve skladu určí objednávku podle nabídky a poptávky. Nakonec šlo o třicet kusů. Jeden penízek stál třicet korun. Takže devět set korun, které jsme ještě museli zdanit. My jsme měli půjčku na padesát tisíc, které jsme vynaložili zejména na tu pec,“ vypráví.
„Když jsme vyšli, tak se Jana ptala, jestli to je jako dobré. Tak jí říkám, že nám to bohatě stačí, protože máme devět stovek. Za to koupíme skoby, lana, nejprve oběsíme děti, pak sebe – a je pokoj,“ směje se Kraus. Jeho plán cesty za finanční nezávislostí začal tak trochu troskotat kvůli tomu, že ani v nejmenším nesplnil jeho očekávání. Průlom ale přišel s takzvanou barevnou keramikou.
Kraus mimo jiné popisuje i to, jak se k podnikání skutečně dostal – a mohl za to zejména jeho otec, který měl vlastní obchod, kde prodával hlavně rádia. To on mu předal řadu cenných rad a postupů, které se týkaly i toho, jak správně prodávat. Umění prodeje ale Kraus nepovažuje za něco, co se dá učit na vysokých školách. „Má to blíž spíš k divadlu,“ dodává.
Zásadní moment v jeho podnikatelském (ale i osobním) životě přišel s momentem, kdy objevil kouzlo počítačů. A aby se s nimi naučil pracovat, začal docházet do různých komunit nadšenců, kterým prý zpočátku vůbec nerozuměl, ale pak se otrkal. Tam ho postupem času také napadlo, že by se svým týmem mohli přeložit program Word do češtiny. A akce se rozjela.