I sýček komunikuje podle toho, kde žije. Vědci chtějí pomocí hlasového monitoringu chránit druh

Ptáci i savci o sobě svým hlasem prozrazují mnoho. Vědci proto dělají hlasový monitoring ohroženého sýčka. Metoda může v budoucnu nahradit kroužkování.

Sýček

Foto: Jiří Hornek

Vědci chtějí sýčka monitorovat podle hlasu

Pražané mají ve zvyku svoje slova prodlužovat a o obyvatelích Ostravy se zase říká, že „mají kratke zobaky“, protože mluví krátce. Právě o zobácích bude řeč. Různě totiž mluví také sovy. Regionální řeči sýčků chtějí vědci využít pro monitorování kriticky ohroženého ptáka.

„Někteří sýčci mají specificky krátký nebo specificky dlouhý hlas. Melodie některých jedinců stoupá, je konstantní nebo může v jiných případech klesat. Řada jedinců má v houkání charakteristické frekvenční skoky nebo chrchlají,“ popisuje Pavel Linhart z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Kromě ní na projektu pracuje také Ústav obratlovců Akademie věd a Česká společnost ornitologická.

Zatímco nyní vědci pro počítání populace ptáků používají především kroužky, což znamená, že musí opeřence chytnout a řádně označit, v budoucnu by jedince mohli poznávat pouze podle jejich hlasu. Vzhledem k tomu, že malá sova byla kdysi početná, zatímco teď v Česku hnízdí kolem pouhé stovky párů, rozhodli se vědci nový program zaměřit právě na ni. Hlasový monitoring má totiž pomoci sledovat, jak populace přežívá, jak se pohybuje, jak mezi sebou jedinci interagují. To všechno nakonec odborníkům pomáhá populaci lépe chránit.

Loni – a stejně tak i letos – vědci sýčky odchytávali a jednotlivé samce pak nahrávali, a to po celý rok. Díky tomu budou mít odborníci rovněž přehled o tom, zda se hlas sýčka mění i v konkrétním časovém období. Na těchto nahrávkách chtějí také experti ověřit, zda je hlasová identifikace ptáků spolehlivá. „Potom budeme moci shrnout desetiletou sérii nahrávek z vybraných obsazených teritorií a pokusit se o analýzu přežívání samců na základě hlasové identifikace,“ popisuje Linhart.

Sýček

Foto: Jiří Hornek

Sýček byla dřív nejrozšířenější sova v Česku

Vědci totiž zaznamenávají hlas sýčků už několik let. Nahrávky analyzují a zpracovávají do takzvaných schematických spektrogramů, na základě nichž se pak vytváří katalog hlasů našich sýčků. „Díky tomuto přehledu můžeme snadno a rychle vizuálně porovnávat hlasy získané z určité lokality v průběhu několika let a zjistit, zda je oblast osídlena stále stejným samcem, nebo zda došlo k obměně majitele teritoria,“ vysvětluje Martin Šálek z Ústavu obratlovců Akademie věd a z České společnosti ornitologické.

Metoda je nová a jako taková se tedy musí nejprve ověřit. Vědci ale věří, že v budoucnu na monitorování sýčků postačí. Vzhledem k tomu, že jde o neinvazivní způsob, je vhodný i pro ohrožené druhy. „Pozorný posluchač si všimne rozdílů v hlasech různých jedinců například u běžných městských druhů, jako jsou hrdlička zahradní nebo holub hřivnáč. Dobře lze individuální variabilitu v hlasech pozorovat také třeba u kukačky. Narozdíl od kroužkování není nutné mít k hlasovému monitoringu žádné povolení, proto je to metoda potenciálně vhodná i pro zapojení širší veřejnosti,“ vysvětluje Linhart.

Sýček svým hlasem prozrazuje spoustu věcí. Odborníci se zaměřují hlavně na identitu. Podle hlasu lze ale také poznat, zda se jedná o samce či samici, nebo jestli je sýček spárovaný. Podle Linharta je možné z frekvenčního položení hlasu odhadnout i velikost samce. U jiných ptačích druhů je možné odhadnout též řadu dalších informací, stejně jako je to na základě hlasu u lidí.

Ptáci svým hlasem dávají napovědět, jaký mají věk, odkud jsou, v jakém jsou aktuálně rozpoložení nebo jaký je jejich zdravotní stav. U sýčků však zatím studie, které by něco takového potvrzovaly, nejsou. Předpokládá se, že sýčci i ostatní sovy mají hlasy vrozené. Není ale přesně zjištěno, jakým způsobem by mohla být charakteristická melodie zakódována v genetické informaci nebo jestli se houkání nějak mění v průběhu dospívání. Třeba proto, že jsou ovlivněni houkáním jiných samců v okolí.

Ví se ale, že každý sýček houká teritoriálně. Má charakteristickou melodii, díky které dokáže poznat svoje sousedy a dokáže rozlišit potulné samce, kteří představují případné soky.

Zajímavostí přitom je, že rozpoznatelnost neplatí u všech sýčků a za všech situací. Podobně zkoumat populaci malé sovy v Nizozemsku nebo Maďarsku je totiž takřka nemožné. Důvod je, že na rozdíl od Česka tam mají hojnou populaci. „V Nizozemí a obzvláště v lokalitách v Maďarsku, které jsme navštívili, má jden sýček v doslechu třeba i pět dalších sousedů, populace je mnohem větší a probíhá v ní více interakcí. Rozpoznávání je přirozeně obtížnější ve větších skupinách, tedy tam, kde je více sousedů a potulných samců,“ popisuje Linhart.

Složitější je to jak pro vědce, tak i pro sovy. Přitom rozpoznat svoje sousedy od potulných samců, kteří jsou bez teritoria, je pro ptáky výhodné, protože zatímco se sousedy už mají vyjasněné svoje vztahy a nehrozí od nich bezprostřední nebezpečí, o tulácích to neplatí.

Sýček

Foto: Jiří Hornek

Dnes už tu zbývá kolem stovky párů

V obou lokalitách v zahraničí proto vědci pořídili další nahrávky a také genetické vzorky houkajících samců. Ty chtějí porovnat se záznamy českých sýčků. „Zajímá nás, zda mají sýčci hlas ve vysokých hnízdních hustotách rozpoznatelnější a proces individuálního rozpoznání tím ostatním jedincům svého druhu usnadňují,“ dodává vědec z Jihočeské univerzity.

Detailní vyhodnocení celoročního nahrávání zatím odborníci ještě nemají. To přijde na řadu příští rok a má zachytit i spočítat interakce se sousedy a potulnými samci. K dispozici je zatím jen rychlý průzkum nejnápadnějších situací. Jde například o párování, kopulaci, ochranu hnízda, přítomnost mláďat v hnízdě nebo vyvedení mláďat.

V budoucnu by pak vědci také rádi navázali spolupráci se softwarovými vývojáři a pomocí mobilní aplikace převedli identifikaci samců do reálného času v terénu.

Kdysi naše nejpočetnější sova

Sýček byl kdysi v Česku poměrně běžnou sovou, postupně jeho počet klesá a v současnosti tu pravděpodobně nežije víc než stovka párů. „V poslední době evidujeme další populační pokles. Výskyt této sovy se rozpadl na izolované ostrůvky a jediná početnější subpopulace se nachází v severozápadních Čechách,“ říká Šálek.

Kolem a kolem jsou v tuzemsku sýčkové na hranici přežití. Malé sově vadí především intenzivní zemědělství, které způsobuje, že krajina je méně pestrá. Sýček byl dřív nejpočetnější českou sovou, dnes je tou nejohroženější. Záměrem záchranného programu ministerstva životního prostředí je dostat populaci ze stovky na alespoň tisíc párů. „Cílem je stabilizovat životaschopnou, rozmnožující se a plošně rozšířenou populaci sýčka obecného s pozitivní vývojovou perspektivou,“ popisuje Šálek.

Ke stabilizování populace sýčka je potřeba spolupracovat se zemědělci. Pomáhá rozmístění různých budek či berliček na louky, což jsou v podstatě posedy pro dravce. Ovšem potřeba je také zajistit šetrnější hospodaření v krajině. V neposlední řadě sovám vadí různé pasti. To jsou například napáječky pro dobytek nebo sudy s vodou, kde se sýček může utopit.

Hlasový monitoring je vhodný nejen pro sovy. Specifické hlasy byly nalezeny téměř u všech druhů ptáků, ale i savců. A pro někoho možná překvapivě také u ryb. V jejich případě se po nich muselo pátrat.

Eliška Nová

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.