Komentář Filipa Housky: Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že rap je nejpopulárnějším žánrem světa. A silný je také v Česku, kde odsouvá Kabáty a podobné nesmrtelné partičky na druhou kolej. Spolu s tím se ale v tuzemských luzích a hájích rozmáhá takový nešvar – a tím je O2 arena v Praze, která se nedobrovolně stala jakýmsi ukazatelem úspěšnosti českých, ale i slovenských rapperů. Akorát že vůbec. Áčkovost nemůže určovat hala, ale hudba a práce s fanoušky. A teď je vhodná doba si to uvědomit.

Ještě v roce 2018 byla představa, že český, potažmo slovenský rapper vyprodá O2 arenu, naprosto utopická. Pak ale přišel Marpo se svým TroubleGangem, kterým se to podařilo. Byla to událost, pro celé uskupení velký úspěch, zadostiučinění a potvrzení, že když se tvoří hudba pro fanoušky, lze to s ní dotáhnout i do největší haly v Česku. TroubleGang ale byli tehdy světlou výjimkou, plus to, aspoň z mého pohledu, nejsou rapoví umělci, ale spíš všestranní hudebníci, kteří z rapu vychází.

Rok poté dobyl pražskou O2 arenu i Ben Cristovao. A byť to opět není ryzí rapper, je fér ho zmínit, jelikož má k hip hopu z lokálního výkvětu popových zpěváků a zpěvaček asi nejblíž. Nebo alespoň tehdy měl. Vtip je ale v tom, že to před covidem posluchače českého rapu tolik nezajímalo. Že někdo vyprodal arénu na Českomoravské, bylo sice pěkné, média o tom psala, všichni se plácali po zádech, ale nám fanouškům to moc neříkalo. My jsme byli pořád nastavení, že rap patří do klubů a na fesťáky.

Pod pokličkou ale rostla jména, která vyráběla takové hity, že si získala nejen rapové fans, ale také rádia – a mainstreamové vysílání. Viktor Sheen a Calin se stali v kontextu českého rapu obrovskými umělci, kteří celou mánii okolo O2 areny naplno odstartovali. Na společném vystoupení ji vyprodali loni v říjnu a potvrdili, že nejsou nejposlouchanějšími interprety v Česku podle čísel ze Spotify pro nic za nic. A dnes? Viktor Sheen tam jede v prosinci znovu, v září přijede Rytmus, v říjnu to čeká na Ektora. Byli tam i Kontrafakt.

Zdá se, že hrát v O2 areně se najednou stalo něčím, co je pro česko-slovenské rappery metou, které by měli dosáhnout. Stává se z toho bod v jejich úkolníčku, který má potvrzovat, že se dostali na vrchol kariéry, že jsou skutečně takzvanými áčkovými umělci – a proto tuto halu často berou jako hlavní milník svých snah. Skutečně je to ale ukazatel úspěšnosti? A záleží fanouškům vůbec na tom, jestli tam jejich oblíbený rapper vystoupí? Ne… a ne.

V první řadě je třeba vyvrátit všeobecně přijímanou domněnku, že vyprodaná O2 arena automaticky definuje úspěšného interpreta. Pokud vyprodává zastávky v rámci svého koncertního turné, ale sám dobře ví, že jeho performance není dělaná pro halu s kapacitou přes deset tisíc, není natolik úspěšný jako někdo, kdo si veškeré své úsilí šetří několik měsíců (ne-li rok) právě na jedno velké vystoupení? To nedává logiku.

Poměrně trefně to v podcastu Mic Check popsal slovenský rapper Separ, který v žebříčku poslechovosti na Spotify patří k nejúspěšnějším hudebníkům na Slovensku. Ten právě s O2 arenou bývá skloňován, hlavně proto, že se tam chystá Rytmus, se kterým měl před časem menší internetový spor ohledně tvorby hudby. Podle něj je často zásadnější a cennější, když hudebník vyprodává „menší koncerty“ v průběhu roku.

Je to vcelku běžná praxe. Když se ohlásí koncert v O2 areně, rapper zpravidla během inkubačního období, kdy běží marketingová propagace, přestává jezdit standardní vystoupení (vyjma festivalů), aby fanoušky přiměl k nákupu lístků na jednu hlavní show pro tisíce lidí. A byť pro někoho může jít o dobrou zprávu, protože svého oblíbence uvidí v záři největších českých reflektorů, troufnu si říct, že většina rapových fanoušků má opačný názor.

Rap je živý, dynamický žánr – a je okolo něj postavená celá kultura. A Češi i Slováci ještě nejsou připraveni na to, aby tak dlouho čekali na ojedinělé vystoupení, které ne vždy slibuje skvělý, autentický zážitek. A ještě se k tomu sjížděli ze všech koutů republiky. Je třeba si uvědomit, že rapper si často svůj sen o O2 areně plní hlavně pro sebe. Fanoušci jsou v místě dění až na druhém místě, byť právě díky nim se tam dostal.

Je totiž velký rozdíl hrát pro stovky lidí v klubu, kde je s nimi možné interagovat ze zpravidla nízkého pódia a poměrně přesně určovat tempo celé show, a pro tisíce lidí v aréně s vysokými stropy, kde jsou lidé vyskládáni i na tribunách okolo. Navíc ve tmě, takže je interpret nemusí ani vidět. A asi není třeba zmiňovat nekonečné fronty, strach se pohnout o půl metru, aby vám neuteklo místo, nebo i vyšší ceny za vstupenku.

Důležité je si uvědomit, že úspěšnost rapových umělců se odvíjí primárně od hudby, kterou konstantně tvoří, respektive kolik fanoušků ji pravidelně poslouchá. A to se dnes ideálně vyjadřuje v počtech streamů na Spotify, Apple Music a dalších hudebních službách. A obecně na prodejích desek. Ne na tom, že vyprodal O2 arenu, protože důvodů, proč tam třeba nikdy nezavítá, je několik. A opodstatněných.

Může jít o zmíněný nedostatečný kontakt s fanoušky nebo produkování hudby, která pro velké haly není určena. Pochopitelně legitimním důvodem může být i finanční stránka věci – do O2 areny se totiž zpravidla nejezdí vydělávat peníze, a to kvůli nákladům na provoz, které bývají podstatně vyšší než u standardních klubů.

Je mi jasné, že s tím, jak bude rap čím dál více prosakovat do mainstreamu, bude tlak na vyprodávání velkých hal větší. Nerad bych byl ale svědkem toho, kdy budou ti nejlepší rappeři v Česku a na Slovensku upřednostňovat prostorné haly před menšími klubovými koncerty, kvůli kterým jsme si my, fanoušci, celou kulturu tak oblíbili. Není to zvykem ani v Americe, kde rap prakticky vznikl. Tak snad Leoš Mareš nebude marketingově tlačit hudebníky do O2 areny ještě víc a rappeři si půjdou vlastní cestou…