Nedávno jsme si chtěli doma pustit nějaký pořádně dobrodružný film. Takový ten, kdy se v pro Evropana exotických lokalitách odhalují tajemství dávných civilizací, konají se honičky na koních nebo v automobilech, skáče se přes propasti a i šermovačky nebo přestřelky se vedou s úsměvem a vtipnou hláškou. Jenže všechny Indiany Jonese jsme už nedávno zkoukli. Co teď? Kdybychom se měli spolehnout na filmové novinky, tak nic. Naštěstí tu byla Mumie. Která právě slaví 25 let od premiéry!

Mumie je čirá zábava a to pravé filmové dobrodružství. Brendan Fraser a Rachel Weiszová v hlavních rolích mají skvělou chemii. On coby charismatický i drsný dobrodruh Rick, ona jako možná zpočátku lehce naivní, ale schopná a neohrožená egyptoložka Evelyn. Přidejte k nim mystický pohled Odeda Fehra v roli člena starobylého řádu bojovníků proti zlu. A taky Johna Hannaha jako tak akorát poťouchlého a legračního neschopu.

Je to povedený herecký mix – a to jsou prosím pěkně pouze ti kladní hrdinové! Protože pak tu je nádherně démonický Arnold Vosloo jako Imhotep, hrůzostrašný prokletý velekněz, a samozřejmě jeho zapovězená láska Anck-su-Namun v podání Patricie Velásquezové. Která byla pro náctiletého diváka v roce 1999 obzvláště nezapomenutelná.

Ano, už je to tak dávno. Je to přesně pětadvacet let, co v květnu film režiséra a scenáristy Stephena Sommerse šel do amerických kin. A nebyla to vůbec snadná cesta. Hollywood si totiž dlouho dělal zálusk na předělávku stařičké Mumie z třicátých let. Mimochodem s Borisem Karloffem, kterého proslavila role Frankensteinova monstra.

Jenže jednou chtělo studio Universal Pictures utratit co nejméně peněz. Jindy z remaku producenti plánovali udělat ukrutný horor. Pak z titulní příšery mít něco jako Terminátora. Poté zase děj přenést do současnosti… Dokonce pro jednu z mnoha projednávaných verzí oslovili Clivea Barkera, autora brutální hrůzy jménem Hellraiser. Ještě štěstí, že to nedopadlo.

Trvalo to přes deset let, než z kanceláří filmových studií povstala ta Mumie, kterou známe. Sommers zahodil snahy o předělávku původní Mumie i o hardcore přístup. Mnohem víc vsadil na dobrodružství s nádechem komedie i romance a tak akorátní špetkou hororu. Také příběh zasadil do meziválečného období, tedy do časů, kdy většinou řádil i Indiana Jones. Mimochodem Sommersem přiznaná přímá inspirace.

Dostali jsme tak lehce naivní film o hrstce dobrodruhů (spíš nedobrovolných, ale se srdcem na správném místě), kteří se nachomýtli k probuzení pradávného zla. Takhle napsané to zní docela bídně, ano. A kritici Mumii sice úplně nepohřbili pod pyramidy, ale jejich recenze byly veskrze průměrné. Snad s výjimkou zasloužené chvály pro Frasera coby Ricka O’Connella. Jenže recenze jsou jedna věc, hlas lidu druhá – a ten zazněl dost jasně.

Návštěvníků kin bylo jak zrnek písku v poušti a film s rozpočtem 80 milionů dolarů utržil přes 400 milionů. Zrodil se hit. Vždyť kdo by se nebavil u snímku, který uměl vyvolat napětí i trošku toho strachu (však je to taky film s oživlými mrtvolami nebo masožravými skaraby!), nabídl solidní akci, lásku až za hrob i dodnes nezapomenutelné hlášky. „Hej, O’Connelle! Vypadá to, že všechny koně mám já!“ – „Hej, Beni! Vypadá to, že jsi na špatný straně řeky!“

Úspěch Mumie vedl studio Universal k natočení dvou komerčně povedených, ale kvalitou klesajících pokračování a ke spin-offu Král škorpion s Dwaynem Johnsonem. V roce 2017 se snaha o oživení mumifikované značky opět objevila, a to dokonce s Tomem Cruisem v hlavní roli. Ale čirou diváckou radost z devadesátkové Mumie stejnojmenný snímek zdaleka nezopakoval.

Můžete nás nařknout z přílišné nostalgie, ale takové filmy už se prostě tolik netočí. Svým způsobem možná až jednoduché, někdo by řekl hloupé, ale zároveň takové, co velmi dobře vědí, co chtějí a jak toho dosáhnout. Nepotřebují k tomu překombinované zápletky nebo vysokorozpočtovou okázalost. Jen pořádnou porci toho trochu naivního nadšení z klasického dobrodružství. I proto je Mumie naprosto koukatelná i dnes.

Jasně, triky za čtvrt století zestárly – ačkoliv nepřirozeně se roztahující Imhotepova ústa stále vyvolávají husí kůži! –, ale chlapácký hrdina po boku neohrožené hrdinky (kdepak neschopná dáma v nesnázích, s tím na Mumii nechoďte), vtipkující sralbotka a mystický bojovník, co naláduje brokovnici a rozhodne se nemrtvému záporákovi nakopat, tedy vlastně rozstřílet jeho čtyři tisíce let starý zadek? To je prostě recept na zábavu. Škoda, že už je to pětadvacet let.