Při návštěvě restaurace nebo prodejny potravin si každý všimne, jak dramaticky narostly v posledních měsících ceny jídel. Právě tento segment zůstává silným motorem inflace, která sice za únor vykázala pomalejší tempo, ale pořád zůstává v meziročním srovnání hodně vysoká – ze 17,5 poklesla na 16,7 procenta. Meziměsíčně oslabila výrazněji, a to ze šesti na 0,6 procenta. Roli hrály také vyšší nájmy, energie a vodné a stočné nebo výdaje na rekreaci.

Zpomalení meziroční inflace oproti lednu o 0,8 procentního bodu odpovídá předpokladům analytiků, kteří očekávali zmírnění o půl až jeden procentní bod. „Zpomalení bylo zaznamenáno v polovině oddílů spotřebního koše. Například ale ceny pohonných hmot snižují svůj vliv na meziroční index již od loňského července,“ sdělila vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen statistického úřadu Pavla Šedivá.

Zatímco energie včetně pohonných hmot svůj tlak na cenovou hladinu povolují, potraviny jsou stále klíčovým parametrem, proč inflace zůstává ve vysokých hodnotách. Meziročně zdražily o pětinu, rekordmanem jsou pak vejce, která cenově poskočila o téměř 100 procent, cukr zdražil o 75 procent. O tom, kdo je strůjcem extrémního zdražování – jestli obchodníci, zemědělci, nebo producenti potravin, jako je třeba koncern Agrofert – se aktuálně vede intenzivní debata a problém začíná řešit i vláda.

Oficiálním cílem České národní banky, která má z Ústavy v popisu práce hlídat cenovou stabilitu, je míra roční inflace dvě procenta. Od této hodnoty je česká ekonomika hodně vzdálená, po většinu letošního roku zůstane inflace dvouciferná. ČNB celoroční míru inflace projektuje na 10,8 procenta a ministerstvo financí na 10,4 procenta.

V důsledku toho, že v hospodářství řádí inflace a ekonomika se navíc nachází ve stadiu mírné recese, dochází zároveň k prudkému poklesu reálných mezd – jak zboží zdražuje a platy rostou mnohem pomaleji, lidé chudnou. Za loňský rok reálné mzdy spadly o desetinu. V tomto směru je Česko jedním ze smutných evropských premiantů.

Odráží se to i v útratách domácností, které už několik měsíců v řadě klesají, lidé zkrátka omezují spotřebu. Ta je o šest procent nižší než v předcovidovém roce 2019. Opatrnost českých konzumentů, které pomáhají i vysoké úrokové sazby, jež mimo jiné ochlazují rozpálený nemovitostní trh, je jednou z cest, která má inflaci dostat zpět do nízkých jednociferných hodnot. Pokud lidé budou méně nakupovat, obchodníci budou nuceni držet ceny níže, takový je zákon poptávky a nabídky.

Zároveň je ale důležité, aby spotřeba neklesla příliš. Nicméně to, že lidé méně utrácejí, značí, že by se vysoká inflace nemusela tak úplně propsat do jejich delších ekonomických očekávání, což by znemožňovalo s ní dále bojovat – pokud by si lidé mysleli, že tu s nimi vysoká inflace bude už napořád, utráceli by víc a víc, aby nakoupili ještě za „nízké“ ceny a tím celou inflační spirálu roztáčeli dál a dál.

Ostatně o tom, že Češi jsou konzervativní šetřílci, což nakonec pomůže inflační krizi zvládnou, hovořil v rozhovoru pro CzechCrunch také ekonom David Vávra. „Jsme hodně šetřivý národ, takže osobně si myslím, že převáží naše šetřílkovství, které je z makroekonomického pohledu pro vývoj inflace příznivé, ale z pohledu individuálního blahobytu může být diskutabilní,“ řekl a také kritizoval ČNB, že svůj boj s inflací nezvládá.

Jedním z paradoxů aktuálních čísel o inflaci je, že se na ní podepsaly také zvýšené výdaje na rekreace. Čili že zdražily dovolené a ceny ubytování. Současně s tím je ale nyní velmi levné euro, které se prodává hluboko po 24 korunami, což je nejnižší hodnota za posledních patnáct let. Takže kdo si nyní koupí drahý zájezd, může si to částečně vykompenzovat pořízením levných eur. Fakt, že koruna je vůči euru rekordně silná, ačkoli hospodářství je v recesi, je ale něco, co se vymyká ekonomickým poučkám a pro exportéry to není nejlepší situace.