Internetový podfuk s lidskou tváří. Podvodník z Tinderu ukazuje, jak snadno lze využít odcizenosti současného světa

Šimon Jehuda Hajut sliboval ženám vztah plný diamantů, ve skutečnosti se ale nelišil od podvodných nigerijských princů ze spamu.

the-tinder-swindler-netflix-joshua-wilks-1Komentář

Foto: Netflix

Trojice hrdinek z Podvodníka z Tinderu

V dnešním světě digitálního seznamování není problém si před schůzkou druhého člověka „proklepnout“ ve vyhledávači nebo na sociálních sítích. Hrdinky dokumentu Podvodník z Tinderu přesně to udělaly. A v muži, který je zval do luxusní restaurace, objevily bohatého dědice diamantového impéria. Jeho majetek byl ale i přes velmi přesvědčivé zdání stejně skutečný jako u „nigerijských princů“ z nechvalně proslulých pochybných e-mailů, v nichž tito podvodníci lákali na podíl ze svého královského bohatství.

Moderní online seznamky na jednu stranu umožnily propojit se mnoha lidem, kteří by se jinak nikdy nepotkali. Zároveň ale také posílily většinu negativních aspektů, které se se seznamováním souvisí. Mezi mnoha „propojeními“ je totiž těžké skutečně navázat smysluplný kontakt, najít někoho s podobným smýšlením a neskončit s utrženou konverzací bez výsledku. Navíc je nutné si dávat velký pozor, jestli na druhé straně vůbec je člověk, kterého vidíme a čteme o něm.

Přesně to ukazuje true crime dokument Netflixu Podvodník z Tinderu. Zaměřuje se na příběhy tří žen a jednoho muže, který z nich – a mnoha dalších – vymámil miliony dolarů. Podle toho, co snímek ukazuje, využíval poměrně jednoduché taktiky. Promyšleným plánem a rozsáhlou sítí lží ale vytvořil dokonalou iluzi jako z hollywoodského thrilleru.

Izraelec Šimon Jehuda Hajut, svým obětem známý jako Simon Leviev, na Tinderu působil jako atraktivní bohatý podnikatel. Často cestoval po Evropě soukromým tryskáčem, nosil luxusní oblečení, bydlel v drahých hotelech a jedl v drahých restauracích. Když si ženy pro ověření jeho udávané jméno vyhledaly, našly přesně to, co prezentoval. Simon pracoval ve firmě svého otce Lva Levieva, dolarového miliardáře známého jako „král diamantů“.

Některé pochybnosti o člověku z takového prostředí mohly přetrvat, v zásadě ale zmizely při první schůzce. Simon ženu pozval do drahé restaurace, povídal jí o své vzrušující práci a působil jako někdo, kdo o ni má zájem. Netrvalo dlouho a byli v úzkém vztahu, ať už přátelském nebo romantickém. Až po několika týdnech nebo měsících přišly problémy – obchodování s diamanty není bezpečné a mladý byznysmen se tak ocitl v ohrožení a bez peněz. A potřeboval půjčit od své nejbližší.

Těchto „nejbližších“ se ukázalo být podezřele mnoho, to byl ale jen začátek. Firma LDD Diamonds, její diamantový byznys i jako Lev Leviev opravdu existují, s žádným Simonem Levievem ale nikdy neměli nic společného. Stejně tak podle všeho neexistovalo žádné jeho vlastní bohatství, nepřátelé z diamantového byznysu ani romantický zájem o jeho partnerky. Simon od nich chtěl jen peníze. Jako nigerijský princ z e-mailu sliboval a předváděl bohatství, aby ho ale zajistil, potřeboval nejdříve nějaké peníze od žen z Tinderu.

Dokument Netflixu popisuje, že taktikou půjčování desítek tisíc dolarů od jedné oběti a jejich okázalým utrácením pro nalákání dalších Hajut vybudoval rozsáhlou síť, pomocí níž zpronevěřil kolem deseti milionů dolarů. Když se pak jeho podvodné impérium začalo rozpadat, dříve údajně milovaným ženám hrubě vyhrožoval nebo je prosil o pomoc, protože prý musel spát v tom nejlevnějším motelu. Jedna z posledních epizod Hajutova příběhu se dokonce odehrála v Praze a zmiňovaným motelem je Happy Hostel v ulici Blanická.

Podvodník z Tinderu se na vrcholu popularity filmů a dokumentů na Netflixu držel tři týdny od premiéry a za první měsíc diváci jeho sledováním strávili 162 milionů hodin. Do desítky nejúspěšnějších titulů v historii streamovací služby se sice nedostal, mnoho mu ale nechybělo. To vše s centrálním antihrdinou, o němž dosud jen málokdo slyšel. Hlavní postavou dokumentu totiž tentokrát nebyl někdo slavný odhalený jako podvodník, ale my sami.

S Tinderem či podobnou seznamovací aplikací má přímou – nebo alespoň blízkou – zkušenost velká část dnešní mladé populace. Při sledování snímku Netflixu se proto mnoho z nás neustále ptá, jestli by měl někdo šanci takovým způsobem podvést nás a co bychom udělali, kdyby uspěl. Podvodník z Tinderu tím u svých diváků vyvolal okamžitý a trvající zájem, zároveň ale otevřel několik důležitých témat, která v něm samotném nedostávají prakticky žádné řešení.

Osamělost v propojené době

Současný digitalizovaný svět, v němž můžeme být kdykoliv v kontaktu s bezpočtem lidí na bezpočtu různých platforem, pro mnohé paradoxně znamená častější pocity osamělosti. Technologický sektor na to reagoval, jak jinak, zvýšením motivace k bezvýznamným sociálním interakcím. Jde o takzvanou gamifikaci sociálních sítí neboli využívání systému výzev a odměn ve formě lajků, komentářů, nekonečného toku informací a podobně. Stejné strategie pak Tinder aplikoval na randění.

Ve výsledku to znamená, že uživatelé mají možnost rychle komunikovat nebo seznámit se s obrovským množstvím cizích osob, jejich pozornost se zkracuje, vztahy jsou povrchnější a pocit osamělosti silnější. Osamělost, tedy rozdíl mezi tím, jakou míru sociálních spojení bychom chtěli mít a jakou cítíme, že máme, podle letošní metastudie zahrnující data ze 113 zemí neustále stoupá. Mezi dospívajícími v Turecku, Egyptě, Sýrii a okolních zemích například přesahuje i čtrnáct procent.

Evropská čísla jsou výrazně lepší, ale v praxi stále zahrnují vyšší stovky tisíc až miliony lidí. Na východě kontinentu se pocity osamělosti u mladších dospělých objevují u 7,5 procenta populace, u starších se blíží i deseti procentům. Nejlépe jsou na tom severské země s hodnotami kolem tří procent, což podle vědců může být spojeno s rozsáhlejším sociálním systémem. V takřka sedmdesátimilionovém Spojeném království podle reportu z roku 2017 osamělost často cítí přes devět milionů lidí, ve Spojených státech je to podle reportu Henry J. Kaiser Family Foundation z roku 2018 až 22 procent dospělých.

V průběhu poslední dekády se objevily také výzkumy zaměřující se na spojení mezi vysokou mírou používání sociálních médií a častějšími pocity osamělosti. Mezi vědci v této otázce podle všeho neexistuje jednoznačný konsensus, avšak mnozí negativní vliv připouštějí. Například studie Pensylvánské univerzity z roku 2018 demonstrovala kauzalitu mezi časem stráveným na Facebooku, Snapchatu či Instagramu a zvýšenou mírou deprese a pocitů osamělosti.

the-tinder-swindler-netflix-2

Reprofoto: Netflix/YouTube

Jedna z žen, které měl Simon Leviev podvést

Ačkoliv se jednotlivé studie – třeba kvůli variacím v kritériích nebo způsobu vyhodnocení – neshodnou na konkrétních číslech, většina dochází k závěru, že osamělost ve společnosti stoupá. Mnoho lidí na to pak reaguje zvýšeným množstvím času, který tráví na sociálních sítích či hledáním spřízněných duší třeba na Tinderu. Jedna z trojice podvedených žen z Podvodníka z Tinderu sama popisovala složitý svět současného randění a zároveň touhu po romantickém příběhu jako od Disneyho.

Takové myšlení nicméně otevírá dveře podvodníkům schopným iluzi dokonalého příběhu vytvořit, což jim ještě zesnadňují moderní technologie. Ty mají ve svém idealistickém pojetí poskytnout moc i obyčejným lidem a snižovat nerovnosti ve společnosti, často ale fungují přesně naopak. Tinder či sociální sítě mají pomoci osamělým lidem najít spřízněnou duši, stejně tak ovšem pomáhají podvodníkům najít své oběti a vytvořit složitou síť lží, které v některých případech stírají rozdíl mezi fikcí a realitou.

Nástroje pro demokratizaci a překonávání hranic nakonec nejefektivněji využijí ti, co chtějí ostatní využít a získat nad nimi moc, ať už finanční, emoční nebo informační. Pod povrchem úsměvů, faktů a disneyovských příběhů se skrývají zákeřné narativy rozkládající společnost.

Podvodník si užívá luxusu na svobodě

Hajut za sebou na své křížové cestě za bohatstvím a mocí nad naivními ženami nechal oběti s obrovskými dluhy, které mohou mít dlouhodobé problémy s důvěrou. A stále neskončil. Ačkoliv různé podvody prováděl už jako náctiletý a neustále je stupňoval, za mřížemi strávil jen minimum času a z vězení vyšel s ještě silnější motivací pro svou kriminální činnost.

Jeho aktivity na Tinderu, které ukazuje dokument Netflixu, už v roce 2019 odhalily bulvární noviny. Nedlouho potom byl zatčen, ale odsouzen byl jen za používání falešného pasu a z izraelského vězení byl kvůli koronaviru propuštěn o pět měsíců později. Od té doby uběhly bezmála dva roky, kdy Hajut například na webu za poplatek nabízel údajně podnikatelské kurzy. Podvodník z Tinderu z něj udělal anticelebritu a zajistil zablokování jeho profilů na Tinderu, OkCupid, Match a dalších seznamkách. Nic víc.

the-tinder-swindler-netflix-1

Foto: Netflix

Jedna z žen podvodníka převezla a prodala jeho drahé oblečení

Z negativní popularity možná ještě naopak profituje. Nedávno podepsal smlouvu s talentovou manažerkou a na webu Cameo za stovky dolarů nabízel personalizovaná videa s pozdravem. Naposledy se objevil v exkluzivním, tedy dost možná placeném, rozhovoru v americkém televizním pořadu Insider Edition. Z luxusního hotelu a po boku izraelské modelky vzkázal, že je legitimní byznysmen, jeho bohatství pochází z investic do bitcoinu a že nikoho nepodvedl. Svoje tvrzení ale nijak nepodložil.

Podvodník z Tinderu v mnoha ohledech vystihuje dnešní realitu spousty lidí. A může snadno posílit skepsi vůči zlepšování světa prostřednictvím technologií nebo hledání lásky na online seznamkách. Nakonec je možná překvapivé, že jeho vyústění není více pesimistické – antagonista je sice na svobodě, tři ženy, které podvedl, ale cítí zadostiučinění z jeho odhalení a na Tinder nezanevřely.

V konečném důsledku nicméně Podvodník z Tinderu posloužil hlavně jako zábava pro diváky na pár hodin a dočasné téma k diskuzi, ať už mezi přáteli nebo přímo na Tinderu. Osudy tří podvedených žen pár týdnů po jejich odhalení už jen málokdo sleduje, rozhořčení z Hajuta užívajícího si luxusu na svobodě opadlo a v nekonečném víru digitálně-mediální propojenosti ho nahradil bezpočet nových témat. Dokument Netflixu se tak spíš než výzvou k boji za spravedlnost stal jen dalším artefaktem dnešní podivné doby.

Načítám formulář...

Tomáš Chlebek

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.