Jak by vypadala Mona Lisa, kdyby byla naživu? Louvre a HTC přibližují slavné Da Vinciho dílo ve virtuální realitě

Filip HouskaFilip Houska

mona-lisa-louvre-htc

Foto: HTC VIVE

Slavná Mona Lisa ožívá ve virtuální realitě

0Zobrazit komentáře

Virtuální realita skrývá mnoho využití. Po nasazení brýlí je možné nejen hrát hry, ale také digitálně cestovat po turistických destinacích, zkoušet různé trenažéry nebo si rozšiřovat obzory pohledem na objekty, které by nikdy nebylo možné prozkoumat ve skutečném světě. O tom je i nový zážitek, který byl spuštěn ve slavném muzeu Louvre v Paříži.

Celý svět si totiž letos připomíná pětisté výročí úmrtí Leonarda da Vinciho (1 452–1 519), jednoho z nejvlivnějších malířů všech dob. Louvre u toho samozřejmě nesmí chybět, a to hlavně z toho důvodu, že v jeho historických prostorách visí Da Vinciho nejslavnější portrét – Mona Lisa.

Ten za přísně střežených podmínek do Louvru láká v průměru až osm milionů lidí každý rok a není divu, že jde o jedno z nejvyhledávanějších uměleckých děl na planetě. Monu Lisu navíc zahaluje řada spekulací a konspiračních teorií o tom, co symbolizuje, proč ji Da Vinci v 16. století vůbec namaloval a jak by asi vypadala, kdyby byla opravdu „živá“.

mona-lisa

Foto: Musée du Louvre

Mona Lisa, nejslavnější portrét na světě

Roušku tohoto tajemství se nyní snaží alespoň částečně odhalit samotné muzeum, které se v rámci největší umělecké exhibice s Da Vinciho dílem spojilo s HTC, konkrétně jeho divizí VIVE Arts, a vývojáři z Emissive, aby návštěvníkům nabídlo detailnější pohled na ikonickou sedící dámu, a to prostřednictvím sedmiminutového zážitku ve virtuální realitě.

Sklo prolomeno

Vše začíná samotným příchodem do Louvru, kde HTC nechalo vybudovat speciální stánek s jedenácti VR brýlemi HTC Vive Cosmos a přednastaveným titulem z dílen studia Emissive pod názvem Mona Lisa: Beyond the Glass. Součástí jsou i malé stoličky, na které se mohou zájemci posadit.

ikea-nakup

Přečtěte si takéKonec nervování nad nábytkem z IKEA. Český startup SuperSoused nově pomůže smontovat i švédské kuchyněKonec nervování nad nábytkem z IKEA. Český startup SuperSoused nově pomůže smontovat i švédské kuchyně

Po nasazení headsetu se návštěvníci objeví znovu před slavným Musée du Louvre, avšak pouze digitálně a ve virtuální realitě opět zamíří dovnitř. Po úvodním projití několika chodeb, na jejichž zdech se nachází řada dalších obrazů, následně spatří onu věhlasnou malbu. Ta se tyčí přímo uprostřed a čeká, než ji virtuální průvodce v celé kráse odhalí.

mona-lisa-3

Foto: HTC VIVE

Mona Lisa jako živá postava

Ještě předtím, než se dostane na řadu samotné trojrozměrné zobrazení, je součástí i krátká historie ohledně vzniku Mony Lisy. Doprovodný komentář klidným hlasem popisuje Francii v 16. století v návaznosti na to, kde byl obraz v minulosti uchováván a jak přežil Velkou francouzskou revoluci, dvě světové války, krádeže a také časté cestování po světě.

Po stručné informaci o velikosti samotného obrazu, založeném na topolovém dřevě a několikaleté precizní malířské práci Da Vinciho, se následně Mona Lisa (nazývaná také jako Mona La Gioconda) rozplyne, aby se objevila jako „živá“ bytost přímo před očima pozorovatelů. V takové podobě, která by mohla replikovat skutečnou vizáž.

mona-lisa-1

Foto: HTC

Pro vytvoření 3D renderu používali vývojáři infračervené záření, rentgen i data lomu světla

Nejde však pouze o jednoduchý trojrozměrný model. Během tohoto unikátního zážitku Mona Lisa dokonce interaguje, gestikuluje a neustále navazuje oční kontakt, který je pro ni tak typický. Mimo jiné reaguje i na komentátorský doprovod, který se snaží detailně popisovat její tajemný život a vysvětluje, proč má například založené ruce, a další Da Vinciho vytříbené techniky.

Mona Lisa pak tiše navozuje pocit, že vše vnímá a připomíná svou přítomnost. Dokonce se pak přemístí i do skalnatého přírodního prostředí, kde trávila nějaký čas, a pozoruje jeho dění. Po zhruba sedmi minutách zážitek končí a ti nejpozornější si po odložení headsetu zpět na stojan odnáší bohaté znalosti o tom, kdo tato dáma vlastně byla.

mona-lisa-5

Foto: Gameplay

Mona Lisa v obklopení přírody

Umění v moderní době

Byť je tento zážitek profilován hlavně jako doplněk pro výstavu na počest Da Vinciho, Louvre jej vnímá mnohem komplexněji. Bere to jako nutný posun vstříc moderním technologiím, které dokáží umění jako takové více přiblížit mladším generacím, které si zkrátka nemusí potrpět na standardním postáváním u obrazů v naprostém tichu.

„Máme různá publika s různými otázkami, o které se musíme starat. To, že nabídneme několik typů tohoto vzdělávání, je pro nás klíčové,“ říká Dominique de Font-Réaulx, ředitel oddělení kulturních programů v Louvru.

Současně naráží i na skutečnost, že pokud by kdokoliv chtěl vidět Monu Lisu na vlastní oči, bude mít v průměru třicet vteřin na to, aby obraz mohl v klidu pozorovat. Denně má tuto malbu totiž navštívit až 20 tisíc lidí a je nereálné, aby si všichni odnesli co nejbohatší zážitek. Virtuální nahrazení v mnohem uvolněnějším a informačně bohatším provedení tak může být ideální cestou.

O to víc, když je Mona Lisa: Beyond the Glass dostupná nejen přímo v Louvru, ale také na platformě VIVEPORT a dalších službách, které zážitky ve virtuální realitě nabízejí. To se může hodit všem, kteří nyní do 24. února příštího roku (kdy výstava končí) nemají cestu do Paříže a spokojí se s tím, když se v interaktivní muzeum promění třeba obývací pokoj.

mona-lisa-6

Foto: HTC

Inspirace a Mona Lisa uprostřed

Michaela Vlčková z ReactiveConf: V práci na dálku vidím budoucnost. Víc než peníze motivují vývojáře vize

michaelavlckova-boxedRozhovor

Foto: ReactiveConf

Šéfka konference ReactiveConf Michaela Vlčková

0Zobrazit komentáře

Pražský Karlín v těchto dnech okupují zástupy nadšenců do technologií a desítky řečníků, kteří promluví na témata spojená s novými technologiemi nejen na poli programování. Velká akce ReactiveConf je v plném proudu a teprve podruhé u nás se původem slovenská konference pokouší dostát svému označení největší obdobné konference v Evropě.

CzechCrunch je jako hlavní mediální partner u toho, a proto přinášíme rozhovor se šéfkou konference Michaelou Vlčkovou, která zároveň působí jako Chief Vision Officer ve vývojářské firmě VacuumLabs. Dvaatřicetiletá Michaela Vlčková se vypracovala z pozice takzvaného event directora až v hlavní postavu celé konference, která každý rok přiláká na 1 300 účastníků.

Vedle toho Vlčková působí ve firmě, která má pod sebou stovky vývojářských kapacit, a proto má vhled i do současného světa IT, náborových procesů, nejnovějších technologií, stejně jako nutnosti změny zavedených pořádků ve firmách, kterým už nefunguje tradiční cesta práce od 9 do 5.

Trh v Česku by uživil podle statistik dalších více než 100 tisíc vývojářů, ale je jich stále zásadní nedostatek. Co myslíte, že aktuálně nejvíce brání růstu?
Já se dennodenně setkávám s několika faktory. Kolem IT existuje hrozně moc zbytečných mýtů. Myslím, že se to mění ve velkých městech, ale pokud vyjedete na vesnici, stále se setkáte s názorem, že vývojář je chlapík s tlustými brýlemi – asociál, který žije sám v ústraní. A že by se IT věnovala holka? To je tam nemyslitelné. Také úroveň informatiky na českých školách, hlavně tedy základních a středních, pokulhává. Pokud to srovnám se zahraničím, je IT na školách poměrně podceňované. A takhle bych mohla pokračovat vyjmenováním donekonečna…

Nejde ale být pouze negativní, spíše naopak. Velmi pozitivně vidím růst organizací, spolků a komunit, který mají vizi tohle vše změnit. Bortit mýty, které kolem IT existují, a posílit v něm diverzitu a konkurenceschopnost. Podporují děti, středoškoláky, holky a studenty, aby se v oboru vzdělávali a začali kódovat a programovat.

reactiveconf-2

Foto: ReactiveConf

Panelová diskuze na ReactiveConf s její šéfkou Michaelou Vlčkovou (vlevo)

Mimo řízení konference ReactiveConf působíte jako CVO (Chief Vision Officer) ve VacuumLabs. Jak jste se k tomu dostala?
Vlastně celkem náhodou, byť na náhody nevěřím. K práci jsem se dostala přes kamaráda, který chodil do kavárny, kde jsem pracovala jako manažerka. Bavili jsme se o práci a on mi nabídl pozici „event directora“ s tím, že jim pomůžu zorganizovat konferenci. Chvíli jsem váhala, protože pro mě eventy i IT byly španělská vesnice, ale zároveň to byla výzva. A ty já ráda. Po skoro čtyřech letech musím říct, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí vůbec.

„Práce na dálku je další krok nové digitální doby.“

Většina lidí ve VacuumLabs pracuje na dálku. Vidíte v remote spolupráci budoucnost, nebo je to jen krátkodobý trend, který nepřejde do velkých firem?
Skoro celý můj tým sídlí v Bratislavě a já v Praze. Hodně cestuji do zahraničí. Díky všem moderním technologiím jsme ale v neustálém kontaktu. Denní kontakt udržujeme díky stand-upům v podobě videohovorů. Ale jsem i velký zastánce osobní interakce, proto se do Bratislavy jednou za měsíc na týden snažím dojet.

Nicméně jsem velký zastánce práce na dálku a nedokážu si dnes představit, že by mě někdo posadil do kanceláře a řekl, že tam musím sedět od–do. Z vlastního pohledu nevidím remote jako krátkodobý trend, ale jako další krok nové digitální doby. Dnes vám stačí noťas a připojení k Wi-Fi a můžete pracovat kdekoliv. Já to zbožňuju, dává to mně a mému týmu svobodu. Ale také vím, že to není pro každého.

veronika-gabrielova-pb

Přečtěte si takéZ nemocnice do globálního technologického startupu. Jak se z mladé zdravotní sestry stala úspěšná vývojářkaZ nemocnice do globálního technologického startupu. Jak se z mladé zdravotní sestry stala úspěšná vývojářka

Jak myslíte, že se posunuje hiring vývojářů v Evropě? Co je pro ně nejzásadnější, když už hledají nové místo?
Velká poptávka po vývojářích není jen u nás, problém je to celosvětový. Proto vývojáři většinou dostávají nadstandardní péči. Byť by se mohlo zdát, že rozhodujícím faktorem bude finanční nabídka, dost často vnímám, že rozhodujícím faktorem je kultura zaměstnavatele, benefity, svoboda, seniorita kolegů a hlavně zajímavost a složitost projektu, na kterém budou pracovat. Vývojáři přeci jen mají rádi výzvy a jsou velmi soutěživí. Zároveň vidím stále vzrůstající trend u těch nejlepších z nejlepších, že jim jde hlavně o smysluplnost projektu.

vlcovka_reactiveconf

Foto: ReactiveConf

Michaela Vlčková na konferenci ReactiveConf

Nyní k samotné konferenci. ReactiveConf původně vznikla na Slovensku. Proč jste se ji loni rozhodli z Bratislavy poprvé přesunout do Prahy?
Slovensko už nám nestačilo. Bylo nemožné najít prostory, kde bychom mohli pořádat event pro 1 300 lidí na dvou stagích. Paradoxně se tak náš nabitý program stal KO faktorem. Dva dny na dvou stagích se ještě daly nějak zvládnout, ale náš Festival day, tedy poslední den konference, potřebuje speciální prostory. Stage pro zhruba 400 lidí a dalších deset až dvacet workshopových místností pro dvacet účastníků. A to je oříšek.

Zároveň nevylučujete, že by se ReactiveConf mohla rozšířit dále za hranice. V jaké fázi jsou takové plány?
ReactiveConf, jak ji známe, patří do Československa. Má nás ukazovat a zařadit mezi technologické špičky světa. A to také dělá a dělat bude. Samozřejmě uvažujeme i o dalších menších edicích někde za hranicemi, ale ReactiveConf je doma tady v Praze. Spolu s mým týmem organizujeme ještě ReactiveMeetups, což jsou klasické setkání komunity, a s nimi už jsme za hranice vykoukli. Kromě Prahy, Hradci Králové, Brna, Bratislavy a Košic se již konaly i v Budapešti, Berlíně nebo Vídni.

Množství tuzemských konferencí se nedaří překlopit do zisku. Jak je na tom ReactiveConf a jak se dá Praha a zásah konference porovnat s Bratislavou?
ReactiveConf je not for profit aktivita. Pokrýváme náklady a platíme to, co máme. Pokud se nám podaří získat nějaké peníze navíc, vracíme je zpět do komunity. Před dvěma lety jsem si uvědomila, jaký má moje práce dosah, a začala jsem cítit větší zodpovědnost vůči společnosti. Proto se snažíme naše účastníky vzdělávat nejen v oblasti IT, ale i jiných tématech. Pro mě osobně jsou důležitá témata diverzita a work-life balance.

Letos jsem velmi pyšná na náš nový projekt Reactive|Expedition. Podporujeme jím nedostatečně reprezentované skupiny v IT a organizace s celospolečenským dopadem.

Kolik lidí dorazilo v loňském roce a kolik očekáváte letos?
Loni to bylo něco přes 1 300 a letos máme plán na 1 200 účastníků.

Kdybyste měla vybrat jednoho řečníka, kterého návštěvníci nesmí minout, jaký by to byl a proč?
Za mě je to David Nolen. Na konference do Evropy moc nejezdí, komunita ho zbožňuje a je to strašně milý a talentovaný chlápek.