Je rychlý, vysoký jako barák a pořádně naštvaný. Někdy je to elektrizující drak, jindy ladná medúza nebo masožravý dinosaurus s černou srstí. A proti nim stojí ubohý človíček s mečem na rameni, který má tuhle bestii „ulovit“. Zhruba to je jádro Monster Huntera, ve světě nesmírně populární videoherní série, které teď na počítačích, PlayStationu a Xboxu vychází nový díl s podtitulem Wilds. Má evidentně jasný cíl: ještě víc proniknout mezi běžné hráče.

Z celé série se už prodalo více než sto milionů kopií, což v řeči tržeb pravděpodobně znamená vyšší desítky miliard korun. Sedm let starý díl s označením World je nejúspěšnějším titulem ze všech her od japonského studia Capcom. Když se přitom v Česku řekne Monster Hunter, hráči ho sice znají, ale žádná masovka to není.

Ostatně japonská série dlouhé roky bojovala o úspěch nejen u nás, ale i ve světě, než se jí podařilo prorazit s dílem World. Už ten přijal některé kompromisy, aby byl přístupnější – ať už šlo o vylepšené tutorialy a návody, nebo o „drobnosti“ typu pohodlnější ovládání sprintování. Jeho nástupce Wilds, který vychází tenhle pátek, jde ještě dál. Nabízí o něco propracovanější příběh, vylepšený vizuál nebo třeba ježdění na opeřeném ještěrovi, který vás na autopilota vždycky snadno dopraví ke… krvelačnému monstru.

Protože o tom série Monster Hunter je – doslova o lovení monster. Tentokrát se spolu s dalšími lovci vydáváte do neprozkoumané části světa, kde žijí exotická zvířata a přerostlí ještěři z legend. Společně pátráte po záhadné nestvůře a snažíte se pomoci ztracenému chlapci Natovi, který hledá své blízké. Samotný příběh je ale taková bokovka – jakmile po asi patnácti hodinách skončí, začne to hlavní. Chaotické, ale naprosto epické souboje s těžšími a těžšími bestiemi. Pořád a pořád dokola.

Právě tady je Monster Hunter Wilds nejsilnější: když vám servíruje jednotlivé potvory s úžasným designem, které je někdy až škoda zabíjet. Když se na vás vrhne Quematrice – něco mezi obrovskou slepicí a dinosaurem – a švihá kolem sebe jiskřícím ocasem. Když musíte v nádherném doupěti, vytvořeném z rudých pavučin, uhýbat hbitým nohám vzteklého hmyzáka. Když narazíte na děsivého, ale zároveň infantilně legračního soupeře v podobě růžové gorily s větry.

Jenže každé monstrum má svoji slabinu. Kolem každého z nich je potřeba se pohybovat určitým způsobem a někdy vyzkoušet krátké rychlé kudly, jindy zase přesedlat na delší kopí. Případně se opičímu smraďochovi postavit s deodorantem v batůžku (ano, humor je v téhle japonské sérii hodně osobitý). Zpočátku nevadí, když se do souboje vrhnete naprosto bezhlavě, ostatně Wilds působí jako zatím nejjednodušší ze všech dílů. Ale časem začnete zkoumat bonusy jednotlivých zbrojí, vyrobených z poražených nepřátel, a před každou výpravou se svým kočičím pomocníkem hodíte na pánvičku steak, abyste zesílili. Zaběhnete si rutinu, která je svým způsobem uklidňující.

Samotné souboje pak působí o něco akčněji než v případě sedm let starého předchůdce. Monstra před vámi v různých chvílích prchají, ale na vašem opeřeném ještěrovi je snadno doběhnete. Můžete na ně strhávat obří krápníky ze stropu jeskyně, můžete se k nim přitáhnout hákem a kuchat do jejich zad. Na těle jim přibývají rány, kterých můžete využívat, takže střetnutí působí dynamičtěji. A někdy se do souboje připletou třeba malí brouci, kteří ještě přiloží do chaotického kotle.

Svět Forbidden Lands, ve kterém se hra odehrává, je správně pestrý a chlubí se i v čase proměnlivým počasím. Na jednu stranu láká k prozkoumávání, na stranu druhou se ne vždy dočkáte adekvátní odměny v podobě nečekané strhující bitky. Často někam dojedete a na místě prostě jen rostou kytky.

Jenže tohle nakonec v Monster Hunter Wilds ani není potřeba. Jádro jsou pořád spíš jakési zakázkové souboje, které často opakujete do zemdlení, abyste získali dostatek surovin a vyrobili svému kočičímu pomocníkovi slušivý obleček. Právě tím je série lákavá, tím se odlišuje, i když má oproti jiným akčním hrám svoje mouchy – v případě nového dílu i o něco nestabilní plynulost na PlayStationu 5 (na verzi Pro je situace výrazně lepší, ale pořád ne tak dobrá jako u některých her od studií spadajících pod Sony).

V Capcomu se už před lety rozhodli, že i když sérii udělají přístupnější, nevykašlou se na fanoušky. A to je zřejmě základ jejich úspěchu. „Neudělali jsme tu spoustu změn jen proto, abychom získali západní hráče,“ ujišťoval dlouholetý producent série Rjózo Cudžimoto před vydáním dílu World. „Nová hratelnost musí vždy ladit s novým pojetím, jinak by to byl prostě průšvih,“ přitakával umělecký ředitel hry Kaname Fudžioka.

A tak se z her, které byly spíš pro fajnšmekry, stal hit. Už po třech dnech od vydání se World stal nejprodávanější hrou z celé série, když se ho podle posledních dat prodalo při započtení přídavku Iceborne 28 milionů kopií. Navíc asi 70 procent z nich pocházelo mimo Japonsko. „Lovec monster“ tehdy prorazil do světa a i novinka Wilds vypadá, že v tom bude pokračovat.