V sobotu zemřel Karel Schwarzenberg. Někdejší ministr zahraničí, spoluzakladatel TOP 09, prezidentský kandidát, senátor, poslanec, ale také šéf kanceláře Václava Havla, předseda Helsinského výboru pro lidská práva, člen starobylého šlechtického rodu, „kníže“ s velkou autoritou a noblesou. Zkrátka muž, který se výrazně zapsal do moderních českých dějin. Naše kolegyně Lenka Chlubnová s ním v minulosti coby členka aparátu TOP 09 spolupracovala a poznala ho nejen jako politika, ale také jako normálního člověka.

Karel Schwarzenberg byl posledních několik dní hospitalizovaný v nemocnici ve Vídni, aby byl blíž své rodině. Kvůli zdravotním komplikacím si nemohl převzít ani nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva, který mu 28. října udělil prezident Petr Pavel. Nezúčastnil se ani sněmu TOP 09, který probíhal od pátku v Praze. Zkrátka o tom, že stav pětaosmdesátiletého politika, jehož celé jméno zní Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu, není dobrý, se vědělo.

Přesto je jeho skon šok, protože v Karlu Schwarzenbergovi odešla jedna z největších postav české porevoluční historie. Byl někým, kdo i přes svou občas trochu poťouchlou a pábitelskou image zásadním způsobem ovlivnil to, jak vypadá a jakým směrem se ubírá zdejší veřejný život. Dokládá to i pohled na sociální sítě a média, která jsou od nedělního rána plná reakcí politiků a osobností, jež na Schwarzenberga vzpomínají a hodnotí jeho odkaz.

Jak píše Lenka Chlubnová, která s „knížetem“ několik let jezdila na zahraniční cesty, jeho odkaz ale nebyl jen v těch velkých, státnických tématech. Pro ty, kteří jej poznali blíž, byl především obyčejným (v tom nejlepším slova smyslu) člověkem se silnými i slabými stránkami, který se neustále snažil svou lidskost předávat dál.

***

Je nejspíš rok 2014 a já čekám na Karla Schwarzenberga před zámečkem kus od Bruselu, kdesi v Belgii. On je na jednání lídrů Evropské lidové strany, kam staff nesmí. Když konečně vyjde ze dveří, naivitou svých dvaceti let se zeptám, jaké to bylo. Pan předseda něco zamumlá, tak se zeptám znovu. ​​„K posrání! K posrání to bylo!“ zařve Karel Schwarzenberg na celé nádvoří. Naštěstí nejsou v blízkosti žádní Češi.

Foto: Depositphoto

Karel Schwarzenberg

Až dneska mi dochází, jak moc k posrání ta situace fakt byla. On se snažil Angelu Merkelovou – a nejen ji – přesvědčit, že po anexi Krymu se s Vladimirem Putinem nelze dohodnout. Oni ho neposlouchali. Kdo ví, kdyby ho poslechli, možná by teď nebyla válka na Ukrajině.

V době, kdy byl Karel Schwarzenberg předsedou TOP 09, jsem byla zahraniční tajemnicí strany. Občas se tak stalo, že jsem mu zajišťovala servis na pracovních cestách po Evropě, které se týkaly jí, nikoliv ministerstva.

Na kongresu v Dublinu mě naučil pít whisky a doporučil mi značku, kterou jako jedinou piju dodnes. Taky jsem tam zjistila, že projít s panem předsedou ze sálu k východu nepůjde v žádném případě rychle, protože ho prostě znali a chtěli pozdravit všichni. Když jsem to zmínila, odpověděl zasmušile: ​​„Až Vám bude sedmdesát, taky budete znát kde koho.“

Karel Schwarzenberg byl i horkokrevným milovníkem jídla. Naše cesta na kongres do Kolína nad Rýnem byla protkána gastrozastávkami po celém Německu. Měla jsem tak prvně v životě třeba uzené pivo nebo nejlepší bílé klobásky se zelím v bavorské hospodě blízko zámku Schwarzenberg, která sice měla zavřeno, ale když viděli, že na dveře klepe Schwarzenberg, tak kvůli nám otevřeli.

Tahle cesta do Kolína byla naše poslední. Na moji novinku, že se budu vdávat, mi tenkrát se smíchem odpověděl, jestli si to ještě nechci radši rozmyslet. Že manželství není legrace. Pak už jsme se neviděli.

Možná, že to teď vypadá přízemně, že tu vzpomínám na klobásy a whisky, ale tohle pro mne Karel Schwarzenberg symbolizoval. Lásku k životu. Člověk si díky němu uvědomil, že život je pestrý a stojí za to si ho vychutnávat ve všech jeho podobách.

Pane předsedo, vzkazuju tam nahoru, že na to budu vždycky myslet a že chybíte už teď.