Cílem realitního startupu Reas a jeho nového projektu Atlas cen bylo zdarma zpřístupnit data katastrálního úřadu o prodejních cenách nemovitostí, aby celý zkostnatělý trh získal o něco více transparentnosti.

Firma vedená Michalem Makošem však narazila – na odpor katastru, podle kterého bylo zveřejnění dat protizákonné, a zároveň na negativní zprávy v médiích, která projekt kritizovala za porušování osobních údajů. 

Následovalo vypnutí projektu a vyjednávání o tom, jak se vlastně veřejně dostupná data – která ale nejsou otevřená – mohou publikovat. Reas se nyní po několika týdnech s katastrem dohodl, Atlas cen předělal a spustil novou verzi. O zkušenostech s celým procesem pro CzechCrunch píše přímo Michal Makoš. 

***

S Reasem se pohybujeme na realitním trhu. Všichni víme, že je nepřehledný. Jemně řečeno. Naším cílem je udělat z něj průhlednější místo. Přesně proto vznikla myšlenka vytvořit Atlas cen. Mělo to být místo, kde si každý zadarmo zjistí skutečné prodejní ceny nemovitostí.

Ty, které vidíte na realitních serverech, totiž bývají často přemrštěné. Jiný údaj však nemá běžný kupující nebo prodávající k dispozici. Nikde už se nedozvíte, že se byt prodal o pětinu levněji a že to kvůli nastřelené ceně trvalo rok.

Udělat takový projekt pro nás bylo relativně jednoduché. Data z katastru jsou veřejná, ale složitě dostupná. My jsme je měli k dispozici, protože je od státu kupujeme. Jsme digitální startup se schopností rychle vytvořit uživatelsky přívětivý web. Máme chuť věci měnit. Takže jsme se pustili do práce a v únoru spustili Atlas cen.

Troufám si říct, že z uživatelského hlediska se to povedlo. Mohli jste se podívat, za kolik se prodaly nemovitosti za poslední rok (v Praze dokonce dva). K tomu jsme vám někdy ukázali fotky daného bytu. Proklikem do katastru jste mohli zjistit podrobnosti prodeje. Taky jste viděli, za jakou cenu byl byt inzerovaný, za kolik se pak skutečně prodal a jak dlouho to trvalo.

Neměli jsme důvod si myslet, že děláme něco špatného, vždyť na trhu už byly subjekty, které něco podobného dělaly, akorát za peníze a/nebo registraci. Dali jsme tedy o Atlasu cen vědět médiím a byli zvědaví, jaké články vyjdou.

Vyšly. A některé nebyly vůbec hezké. Že prý jsme zneužili data z katastru a porušujeme ochranu osobních údajů. Konkurence hrozila žalobou kvůli nekalé soutěži a ve hře bylo (je) správní řízení od katastru. Začala krizová komunikace, na kterou jsme nebyli připravení. Prostě nás nenapadlo, že by mohl nastat problém. Bylo to naivní a příště už budeme chytřejší.

Není vůbec příjemné číst si taková nařčení o vlastní firmě. I když jste přesvědčení, že děláte správnou věc, je těžké si nepředstavovat katastrofické scénáře. Přijdeme o důvěryhodnost? Zlikviduje nás to? Má smysl se držet své pravdy, když to může být za cenu existence podnikání? Cítíte odpovědnost za tým, víte, kolik práce vám dalo se dostat tam, kde jste. A tohle neustále stavíte proti sobě a blbě se vám spí.

V téhle situaci nám kromě podpory týmu pomohly dvě věci. Jednak pomoc od našeho investora, Mitonu, co se týče právní a PR stránky věci. A taky katastr.

Nezní to intuitivně, protože to byl právě katastr, který se v médiích vyjadřoval o Atlasu cen velmi ostře. Postupem času bylo jasné, že mediální přestřelku se státním úřadem nejde vyhrát. Taky to bylo celé zbytečně vyčerpávající. Lepší bylo zaměřit energii na novou verzi po dohodě s katastrem, než roky čekat, jak dopadnou případné právní spory.

Atlas cen jsme tedy vypli a požádali jsme katastr o osobní schůzku, abychom si vyjasnili, kudy vede hranice. Na jednání jsme šli se záměrem vymyslet takovou verzi Atlasu cen, u které už nebudou spory o souladu se zákony.

Jednání lidí z ČÚZK (Český úřad zeměměřický a katastrální) bylo přátelské a konstruktivní. Zodpověděli nám všechny dotazy a dali spoustu praktických rad. Jedna z nich zněla, „příště přijďte dřív“, což je něco, čeho bych se do budoucna rád držel.

Současné krize, kdy trh s nemovitostmi stojí, protože se lidé nechtějí potkávat, jsme využili k práci na nové verzi Atlasu cen. Ta je stále zadarmo, bez registrace, s nejaktuálnějšími daty na trhu. Už neukazuje cenu nemovitosti, ale cenu za metr čtvereční. Přibylo filtrování bytů podle plochy nebo ceny za metr a cenová kalkulačka.

Když tedy potřebujete realistický odhad, za kolik v dané lokalitě prodáte či nakoupíte, měl by vám Atlas cen dobře posloužit. O to nám celou dobu šlo, takže by se tenhle příběh dal zařadit mezi ty se šťastným koncem.

3 + 1 poučení z Atlasu cen:

1. Nebojte se jednání se státní správou. Pravděpodobně vás překvapí jejich vstřícnost.
2. Když chystáte něco potenciálně kontroverzního, hodí se připravit se na ty nejhorší scénáře dopředu. Uprostřed vřavy už to jde o dost hůř. Nebo alespoň mějte po ruce někoho se zkušenostmi z krizového PR.
3. Offline má stále velkou sílu. Zmínka v odpoledních zprávách na Nově shodila web a za první 3 dny použilo Atlas cen desetkrát více lidí, než jsme plánovali za 3 měsíce.
4. Ať o vás budou vycházet sebehorší články, část lidí si bude myslet, že jste si to naplánovali jako guerillové PR. Vy přitom nespíte a volají vám prarodiče, zda vás za to nemůžou zavřít.