SLUSH Tokio o kterém se říká, že je ”něco mezi business eventem, TED konferencí a hudebním festivalem”, je rozhodně jedna z největších startupových akcí v Asii. Letos v březnu se tam díky Czech Investu poprvé vypravily i 4 startupy z Čech a my ze 60seconds jsme byli jedním z nich.

7 statečných se dává dohromady

Jako první z celé výpravy jsme do Tokia dorazili já a naše čerstvá obchoďácká posila Bořek se zhruba týdenním předstihem. O pár dní později si takhle sedíme u vodní dýmky v shisha baru Crown v Ginze, když tu se rozlítnou dveře a se slovy “Čau, právě jsem přilítl z Pekáče” (Pekáč je Peking, Singáč je Singapur) se k nám připojil Vít Musílek z dalšího českého startupu.

Následující den jsme absolvovali celodenní program na české ambasádě, kde jsme se potkali se zbytkem výpravy – Tomášem z Oscar Senior a klukama z Navi Ridera. 

SLUSH Tokio – 2 dny v kotli

Hned druhý den ráno jsme vyrazili do areálu Tokyo Big Sight, kde se akce SLUSH odehrávala. Je to rozlohou v podstatě něco jako 50 brněnských výstavišť na ploše Prahy (no dobře možná trochu přeháním, ale fakt jen trochu), takže halu s naším stánkem jsme chvíli hledali. Poté, co jsme rozložili rollupy a spustili videa nastala u našeho stánku smršť, která po celou dobu trvání akce nepolevila a já s kolegou Bořkem jsme měli co dělat, abysme dokázali všechny zvědavce odbavit.

Po dvou dnech tréninku se náš elevator pitch tak zdokonalil, že by nám stačilo urazit výtahem dvě patra, abychom potencionálního investora lapili do svých sítí. Naše služba se zřejmě přesně trefila do toho, co teď v Japonsku a vůbec v celé Asii klienti řeší. Dochází tu totiž doslova k explozi videa všude, kam se člověk podívá. A služba jako 60seconds, produkující ručně kreslená videa za fixní cenu a s pevným termínem dodání je přesně to, po čem by se místní, od startupů přes korporace až po státní instituce mohli utlouct.

Zážitky ze SLUSHe jsou těžko přenositelné textem, tak přidávám pár fotek. Pokud je nějaké téma, které na festivalu rezonovalo víc než ostatní, byly to patrně kryptoměny a různé projekty s kryptoměnami propojené.

Vzhledem k tomu, že pro nás jako Evropany je Japonská startupová scéna Terra Incognita, navštívili jsme v Tokiu mimo SLUSH ještě 2 startupové akcelerátory, 01Booster a PLUG and PLAY Shibuya. Z rozhovorů s místními startupisty vykrystalizovaly následující postřehy. Přestože Japonská ekonomika zřejmě kvůli stárnutí populace ztratí něco na své dosavadní výkonnosti, pořád zůstane jednou z 10 nejvýkonnějších ekonomik na světě.

Japonská vláda má v poslední dekádě podporu startupového prostředí za jednu ze svých top priorit a také dorůstá první generace zkušených seriových podnikatelů a angel investorů a z Tokia se stává místo vhodné pro startupy. Země je mimořádně bezpečná, má rozvinutou infrastrukturu a skvělé jídlo ;-).

Na druhou stranu, jak zmiňuje Hiroshi Asaka (L.A. Glocal Kitchen, L.A. Glocal Travellers LLC, Miletos Inc., Groovin), jsou tu i určité překážky. Je to, především u startupů, chybějící historie společnosti, která pro Japonce hodně znamená. Přestože se to pozvolna mění, pro mnoho zakladatelů startupů je také obtížné po neúspěchu najít uplatnění, protože firmy preferují “čistý štít”. Největší výzva pro zahraniční startupy je samozřejmě jazyková bariéra (angličtinou se domluví jen 3% Japonců) a v podstatě všichni, s kým jsme se bavili, se shodli, že je téměř nemožné prorazit v Japonsku bez silného a spolehlivého místního partnera.

A které Japonské startupy je dobré v roce 2018 sledovat? My jsme dostali tip na Unipos a BONXS :)

Tokio – kyberpunk naživo

Tokio s aglomerací má 38 milionů obyvatel a jak města moc nemusím, je pobyt v něm neopakovatelný zážitek. Když už jsme byli v Tokiu, museli jsme samozřejmě vyzkoušet nocleh v kapsli a kromě legendární Nakagin Capsule Tower stihli projít i pár ikonických čtvrtí, jako například centrum mangy a anime Akihabaru. Kapitola sama pro sebe je Tokijské metro – stovky kilometrů tratí, legendární naprostá přesnost vlaků (při nástupu a výstupu jsem se řídil časem, ne japonskými nápisy v podobě rozsypaného čaje)

Japonsko – hromada dojmů a špetka nudných čísel

Kromě Tokia jsme stihli bohužel jen ostrůvek Enoshima a Kamakuru, což je městečko s hromadou chrámů a obří sochou Buddhy, kde na člověka dýchne úplně jiná, poklidná, atmosféra starobylého Japonska. Když to shrnu, Japonci na mě působili jako takoví mírumilovní mimozemšťané, kteří se navenek snaží chovat trochu jako lidé, ale jejich uvažování a vnitřní svět je úplně jinde.

Navenek se to projevuje veskrze pozitivně. Člověk se tu cítí naprosto bezpečně, všichni jsou na naše poměry až přehnaně zdvořilí, nikdo nepřekračuje předpisy, až mám trochu obavy, jestli mají šanci prorazit v dravém startupovém světě. Ale nakonec je pravděpodobné, že to doženou na naše poměry nevídanou pracovitostí.

Myslím si, že určitě stojí za to pokusit se tady uchytit. Japonsko je 3. největší ekonomika na světě dle HDP, na 2. místě v podnikatelské vyspělosti a podle některých žebříčků je Tokio na 1. místě mezi městy s nejlepšími podmínkami pro život. A hlavně je to země, která si po všech stránkách získala naše sympatie, přestože odlet zpět do Prahy se nám trochu zdramatizoval. Po propařené poslední noci jsme se totiž ráno přesunuli rovnou na letiště Haneda, kde jsme při dobavení zjistili, že naše letadlo letí z jiného, 70 km vzdáleného letiště Narita.

Taxikář, který nám zachránil život (nebo aspoň letenky), s nasazením života a cti překročil asi o 3 kilometry povolenou rychlost a nakonec vše dobře dopadlo.