Jaké byly poslední roky Václava Havla? Nový film ho ukazuje státnicky i úsměvně a připomíná sílu jeho myšlenek

Tady Havel, slyšíte mě? od Petra Jančárka přináší niterný, citlivý, otevřený a občas i úsměvný pohled na tak vážnou věc, jakou je odcházení člověka.

Michal MančařMichal Mančař

tady-havel-regular

Foto: Endorfilm

Václav Havel, poslední prezident Československa a první prezident Česka

0Zobrazit komentáře

Václav Havel byl výjimečný muž. To neznamená dokonalý. Ale bez ohledu na váš světonázor patřil k nejvýznamnějším osobnostem Československa a Česka. A přece to byl i obyčejný člověk, který se vyrovnával s vlastními nedostatky, stářím, nemocí a smrtí. Nový dokumentární snímek Tady Havel, slyšíte mě? ukazuje poslední Havlovy roky v obou rolích. Jako osobnosti světového věhlasu – i jako obyčejného člověka na sklonku života.

„Exprezidentství je horší než prezidentství. Je totiž nadosmrti,“ pronáší Václav Havel v dokumentu, jenž nyní přichází do českých kin. Tady Havel, slyšíte mě? přináší v mnoha ohledech neobyčejný, až bezprecedentní pohled především na poslední tři roky jeho života. Filmař Petr Jančárek prezidenta doprovázel na zahraničních cestách, na soukromých návštěvách, v nemocnici – a jeho kamera zaznamenala i smuteční procesí po Havlově smrti v roce 2011.

Tady Havel, slyšíte mě? vznikl z Havlova přání, aby se podobný dokument natočil. Není však dokonale vyleštěným a idealizovaným obrazem jednoho člověka ani hagiografií, byť autor sympatii k subjektu neskrývá. Snímek ho ukazuje v někdy až úsměvně – či dokonce směšně – obyčejných pózách. „Není to žádná oslava. Je to vlastně plachý film, plachý, jako byl Václav Havel sám,“ popsal svoje dílo Jančárek.

Dokument nedoprovází ani žádné vysvětlující titulky, které by scény usazovaly do kontextu nebo připomínaly identitu dalších osobností od Madeleine Albrightové až po dalajlamu Tändzina Gjamccha. Jančárek ani nevolí přehnaně filmový jazyk, pouze skládá sbírku velice autentických záběrů. Jen čas od času si snímek s divákem pohraje, třeba když státotvorné scény vystřídají velmi civilní záběry z chalupy Hrádeček, kde Havel v teplácích zápolí s vysavačem vypadávajícím ze zásuvky.

Podobně laděných okamžiků je v 85minutovém dokumentu (sestříhaném z 250 hodin materiálu) hned několik. Hlavně ten, kdy při Havlově návštěvě filmového velikána Miloše Formana oba muži jako dva staří strejdové marně posouvají křesla a gauče při hledání DVD, zůstane v pobavené paměti. Případně vychvalování toho, že konečně vymysleli nealkoholické pivo, co chutná jako pivo. Při řízení.

Spíš než úsměv na tváři ale dokument vyvolává zamyšlení, snad až melancholii. Havel je v něm kolikrát frustrovaný z nabitého programu. Anebo ze svého okolí, které to s ním ale zcela upřímně myslí dobře. Především však ústřední osoba filmu s každým časovým posunem na plátně chřadne. Místy je to až divácky nepříjemné, někdo by mohl říct nedůstojné – ale to není výtka, to je život. A Tady Havel, slyšíte mě? je snímkem o konci jednoho života.

Ten život byl naprosto jedinečný, ale současně komplikovaný ve vícero rovinách. Ani těch se dokument neštítí. Jinak by neukazoval například Dagmar Havlovou, kterak je otrávená z Havlovy neustálé exprezidentské činnosti – nebo z toho, že si Havel chce dát s Milošem Formanem pivo, ačkoliv by už pít neměl. A když politik a dramatik řeší při natáčení filmové adaptace své hry Odcházení časový rozvrh se svým štábem, na stole v karavanu má pár plechovek. Není to alkoholické šílenství, ale obočí se párkrát nadzvedne.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Dagmar Havlová podle režiséra, scenáristy a kameramana v jedné osobě Petra Jančárka coby dědička osobnostních práv měla mimochodem i právo veta. „Nicméně byla velmi velkorysá a až na drobné výjimky jej nevyužila,“ uvedl filmař po jedné z předpremiér snímku. Těch dalších, slavnostnějších se mimo jiné zúčastnili i prezident Petr Pavel a slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.

Tady Havel, slyšíte mě? je mohl zaujmout hlavně tím, jak intimní dokáže být. Nepřináší divákům profil politika ani se netopí v patosu, ačkoliv z povahy Havlovy osobnosti v něm občas nohy smočí. Nutí k zamyšlení nad vlastním životem ne z nějakých přehnaně filozofických důvodů, ale v konfrontaci s tím, že každý jsme smrtelný. A že žádné odcházení není jednoduché. (Ani to v podobě filmového a nepříliš dobře přijatého Odcházení, jemuž se dokument kromě jiného ve značné míře věnuje.)

V kontrastu se slabostí stárnoucího a nedokonalého člověka je pak Havlova vnitřní síla a přesvědčení. To z něj učinilo nejen posledního prezidenta Československa a prvního prezidenta Česka, ale také osobnost světového významu, která se setkávala s americkým Kongresem i s tibetským dalajlamou.

Václav Havel v podzimu svého života jako každý jiný člověk ztrácel sílu. Jeho víra v něco transcendentního a morálního nicméně přetrvala až do úplného konce. Tady Havel, slyšíte mě? je jedním z mnoha důkazů, že Havlovy nadčasové myšlenky jej přežívají.

Nukleární apokalypsa nikdy nebyla tak zábavná! Seriál Fallout je brutální i vtipný jako herní předloha

Válka. Válka se nikdy nemění. Ještě štěstí, že se Fallout z videohry proměnil na seriál. Povedl se velmi dobře, podobně jako The Last of Us.

Michal MančařMichal Mančař

fallout-box

Foto: Amazon

Mladá Lucy opouští bezpečí Vaultu, aby se vydala do radioaktivní pustiny světa Falloutu…

0Zobrazit komentáře

Na začátek rychlé shrnutí pro ty, kteří se už už chtějí usadit u obrazovky – seriál Fallout na streamovací službě Amazon Prime Video se povedl. Vedle The Last of Us na HBO je to další velice dobře zfilmovaná adaptace videoherní předlohy. A právě se seriálovým TLOU má leccos společného, liší se však v menší osudovosti a ve větší dávce humoru. Přesně jako herní vzor. Kdo Fallout hrál, především pak jeho novější díly, bude nadšený. Kdo ho nezná, užije si nejspíš tu nejzábavnější postapokalyptickou podívanou.

Na streamovací službě Amazon Prime Video si už teď pustíte všech osm dílů první řady seriálu Fallout. O co v něm jde? Dvě stě let po jaderné válce se mladá Lucy (Ella Purnell), obyvatelka jednoho z Vaultů neboli korporátní Amerikou zkonstruovaných protiatomových krytů, vydává na povrch hledat svého uneseného otce. Mladík Maximus (Aaron Moten) je rekrutem Bratrstva oceli, organizace mísící mystiku a vojenský řád, jenž se stane panošem svého opancéřovaného velitele. Walton Goggins zase hraje bezejmenného ghúla – člověka, jemuž záření dalo příliš velkou dávku dlouhověkosti –, který se coby obávaný pistolník vydává získat odměnu vypsanou na hledaného vědce.

Cesty této trojice postapokalyptickou budoucností se samozřejmě protnou. A to napříč zdevastovanou pustinou, kde stěží přežívají zmutovaní švábi. V ruinách kdysi obrovských amerických měst. I uprostřed osad, v nichž navzdory atomové apokalypse přežívají, ba co víc, občas i vzkvétají lidské komunity. A stejně jako ve všech hrách značky Fallout se to děje nejen se smrtící dávkou radioaktivity, zoufalství a napětí, ale také s pořádnou porcí černého humoru.

Co když herní Fallout neznám?

Tak to vůbec nevadí! Seriálový Fallout i díky osmidílnému formátu budete chtít zhlédnout za večer (a noc), nanejvýš za dva. Do svého světa po jaderné válce vás dostatečně uvede, aniž by to působilo příliš polopaticky. Bude vám blízká neznalost mladé Lucy, jež objevuje svět, který je od téměř idylického a směšně naivního života ve Vaultech na míle vzdálený. V případě Maxima pocítíte strádání fyzické a duševní, které obyvatelé zpustošeného světa prožívají – i se zasmějete, třeba když se toto dítě zničeného světa potká s vymoženostmi dávno vybombardované civilizace.

Nejvíc vás ale bude bavit skorolidský lovec lidí, neumírající ghúlí desperát v podání Waltona Gogginse. Má v sobě něco z těch nejhorších (tedy nejlepších!) westernových padouchů. A taky velkou dávku Muže v černém ze seriálového Westworldu. Však tenhle v jeho prvních řadách velmi povedený mix robotů a westernu má také na svědomí producent Falloutu Jonathan Nolan, bratr slavnějšího Christophera.

Gogginse si mimochodem užijete i bez ghúlího make-upu ve scénách z dob předtím, než se konspiracemi protkaná studená válka rozžhavila do atomového běla. Ty ve sledování vůbec neruší, naopak střídání úhlů pohledu přidává Falloutu na svěžesti a pomáhá udržet celkové tempo, když třeba jedna z dějových linek začne zpomalovat. Hlavně dění ve Vaultu se občas táhne, podobně postava Maxima a její osud dovedou být unylejší. Ale to, co představují, k Falloutu neodmyslitelně patří. Však voják v energozbroji krášlí obal většiny videoher této značky.

Unikne vám bez znalosti herní série spousta narážek a odkazů? To určitě ano, ale pro streamovaný Fallout jsou kulisou, nikoliv stěžejním bodem, který je nutné znát. Každý díl ukáže jiný aspekt svého postapokalyptického světa, skrze nějž kráčí (někdy spolu, někdy ne) zmíněné tři postavy. Vlastně čtyři, protože k trojici protagonistů přibude i Lucyin bratr Norm, jenž začne odhalovat pravou povahu Vaultů. Kdo hry hrál, tak už dobře ví…

Je seriál tak dobrý jako hry?

Místy ano! Videoherní předchůdci patří k tomu nejlepšímu, co kdy na počítačích a konzolích vyšlo. První Fallout, jenž nedávno oslavil 25 let, je tomu seriálovému nejvzdálenější nejen časově. Byl ze všech nejvíc syrový, šedivý, depresivní. Fallout na Amazonu si ale bere mnohem víc z dalších dílů (včetně New Vegas), které přidaly na humoru. A bere si toho opravdu, ale opravdu hodně. Kdo hrál alespoň jeden díl, potká snad v každém záběru aspoň malý náznak dobře známého světa.

Takhle má vypadat filmová či seriálová adaptace počítačové hry.

Je až s podivem, kolik toho tvůrci do osmi epizod nacpali. Od s velkou mírou věrnosti zpracovaných pilířů falloutího univerza, jako je celý projekt Vaultů, až po drobné jednotliviny, třeba jen předměty, místa a názvy známé z her. Power armor. Stimpak. Shady Sands. Dogmeat. Mr. House. Red Rocket. West Tek. RadAway… Vodní čip!!! To všechno a mnohem víc se do seriálu dostalo. A to zcela přirozeně, ne jako okatě mrkající úlitba fanouškům. A slyšíte to taky? No jasně, to je kapela The Ink Spots a její songy Maybe nebo I Don’t Want to Set the World on Fire.

Prostě a stručně – takhle má vypadat filmová či seriálová adaptace počítačové hry. Což je disciplína, která se filmařům historicky moc nedaří. Výjimku v poslední době přinesli třeba Edgerunners podle Cyberpunku nebo Arcane s inspirací v League of Legends, především však loňský seriál The Last of Us od HBO, který stejnojmenný videoherní hit zpracoval vynikajícím způsobem. Fallout je TLOU v mnohém podobný. Také vás v každé epizodě protáhne nějakou jinak drásavou částí svého postapo světa. A také se velice věrně trefuje do stejných terčů jako předloha. Akorát zatímco The Last of Us byl silně tlumený příběh o naději a zoufalství, Fallout přidává v nadsázce.

Válka. Válka se nikdy nemění…

Humor a odlehčení Falloutu na Prime Videu pramení především z absurdity a rozdílnosti světů před válkou a po ní. Tedy idealizované a stylizované Ameriky, která sice ovládá nukleární energii a v rodinných domcích má robotické sluhy, ale zároveň sleduje černobílé televizory a pyšní se zakulacenou a puntíkovanou estetikou padesátých let. Anebo se bojí hrozby komunistů v Hollywoodu. Na druhé straně jsou zbídačené zbytky civilizace, v níž zmutovaná monstra, radioaktivita a kanibalové jsou skoro tak nebezpeční jako jiní přeživší.

Dalším zdrojem pobavení je kolikrát přehnaná krvavost, která videoherním vzorům také není cizí. Nože se zapichují, hlavy vybuchují a kosti trčí z ran tak akorát na pomezí rozesmívající přehnanosti a brutální nechutnosti. Jestli jste někdy ve Falloutu úspěšně zamířili na hlavu nepřítele, tak víte, co čekat. Až se vlastně chce říct, že i díky takovým detailům je seriál Fallout pro znalce předlohy nutností. Každopádně i neznalé zájemce o dávku postapokalyptického napětí, zábavy a akce dovede potěšit.

dubnovemovies-2

Přečtěte si takéFilmy a seriály na duben 2024: Fallout, Franklin, Rebel Moon 2 a MijazakiNa co koukat v dubnu? Fallout bude bomba, druhý Rebel Moon špatný, Zendaya v milostném trojúhelníku

Fallout ale rozhodně není dokonalý, za zmínku stojí třeba nevyváženost vizuálního zpracování, kdy se postavy jednou procházejí skutečnými, ale prostě „jenom“ zanedbanými, špinavými a narezlými místy, jindy jsou v okatě vyumělkovaných kulisách a trikových lokalitách. O rozdílném tempu jednotlivých dějových linek už byla řeč. Závěr seriálu toho sice dost zakončí, ale dveře do budoucna nechává přespříliš otevřené. Všudypřítomný humor může místy otravovat. A to nejen vážněji naladěné diváky, někdy je ho prostě až moc.

Na druhou stranu, Fallout vždycky byl právě takový. Svůj postapokalyptický příběh o lidském přežití dokázal vyprávět syrově a surově, až z něj místy mrazilo. Načež přišel s komediálními okamžiky, které byly karikaturou trefující se do Spojených států v době studené války i do světa naší současnosti. V tom zůstává seriál na Amazonu stejný. Slavná citace z Falloutu říká, že válka se nikdy nemění. Fallout se tentokrát změnil – ze hry na seriál. Ale to, co ho dělá skvělým, se nemění.