Dost už bylo střílení. Dost bylo náročných šermířských soubojů, vyhrocených závodů a fotbalových zápasů, na jejichž konci vám protihráč napíše jenom „chcípáku!“. Na PlayStation přichází malý modrobílý robůtek, který má za cíl ukázat, že hry můžou být prostě jenom zábava. Jasně, občas i výzva, kvůli které byste nejradši rozmlátili ovladač nebo klávesnici o zem, ale taky něco, co vám vyloudí přitroublý úsměv na tváři. Tento pátek vychází Astro Bot, který má být pro Sony takový jeho plechový Mario. A je z toho jedna z nejlepších her roku.

Není potřeba nijak komplikovaný příběh, propracovaní hlavní hrdinové ani milion aktivit v otevřeném světě. Občas stačí jen precizně odvedená práce a naprosto vyladěná hratelnost, která na vás dýchne nostalgií. Vždyť čím nás kdysi dávno okouzlil právě ten kníratý instalatér od Nintenda? Určitě ne žádnou sofistikovanou záchranou princezny plnou překvapivých zvratů (i když…). Přesto je z toho nejprodávanější herní franšíza všech dob.

Astro Bot ho v lecčems připomíná, něco je rovnou i pocta. Malý robot cestuje vesmírem s partou kamarádů, když jejich loď ve tvaru obří konzole PlayStation 5 narazí na zákeřného mimozemšťana. Ten jim loď ukradne, robotí cestovatelé se ztratí na planetách v dalekých galaxiích a vaším úkolem je jednoduše jich co nejvíc najít a zachránit. Zní to jako „hra pro děcka“, která ve světě realistických stříleček a dojemných příběhů o vyrovnání se se ztrátou nemá svoje místo? Naopak. Pozitivní titul v téhle době potřebujeme snad víc než dřív.

Nedávno jsme v našem newsletteru Good Game připomínali výzkum, který dokázal, že hry mohou zlepšovat duševní zdraví. Astro Bot je skvělým příkladem. Ústřední hrdina cestuje po pestrých planetách, na kterých občas boxuje s padouchy, především se ale snaží vyřešit různé hádanky a najít třeba v písku schované přátele. Každý svět je jiný, byť některé se podobají – a především každý je nostalgickou vzpomínkou na jednu ze starších her, které znáte z PlayStationu.

Samozřejmě nebudeme prozrazovat moc detailů, protože průzkum planet a objevování robůtků, kteří tematicky připomínají některé známé postavy historie, jsou tím asi nejzábavnějším na celé hře. Ale například hned na začátku zavítáte na pláž, kde zachráníte jednoho z hrdinů herní série Ratchet & Clank.

Později navštívíte mrazivé prostředí obývané severskými bohy, prozkoumáte chrám plný pokladů a osvobodíte jistého drsňáka, který se strašně rád schovává do krabic. Jednou jste v džungli, pak se přesunete do kasina a skončíte v retro světě, kde se stromy po úderu pěstí rozpadají na kostičky. Je to jakýsi PlayStation metaverse, ve kterém jednotlivé postavy hopsají, roztomile mávají a vy nemůžete než se usmívat.

Každá speciální postava je spojená s někdy až infantilním vtípkem, a tak když třeba dáte rozvernou facku holohlavému vousatému válečníkovi, měli byste si dát sakra pozor na jeho mrazivou sekeru. Jednotlivé světy vyzývají ke zkoušení i těch nejhloupějších nápadů – a často vás odměňují. Co se třeba stane, když zkusíte podvádět v kasinu a u herních automatů zastavíte čas tak, abyste vytočili tři citrony?

Do toho všeho vývojáři z japonského studia Team Asobi mistrně využívají playstationí ovladač, který různě vibruje, vyluzuje zvuky, ale občas je vyloženě i stěžejní pro samotnou hratelnost. Třeba když musíte podle různé intenzity vibrací poznat, kde se schovává tajná chodba, nebo doslova na něj fouknout, abyste roztočili větráky před robůtkem.

V celém Astro Botovi jsou tři stovky robotů na desítkách planet, což by mohlo po chvíli začít nudit. Základní nepřátelé se sice začnou opakovat, ale vždy se objeví další a další nápady, se kterými se vyblbnete.

Jednou je to robopes, kterého si hlavní hrdina pověsí na záda jako jetpack a proráží s ním křehké stěny. Nebo zastavovač času, se kterým si začnete vytvářet vlastní cestu světem – padající předměty po zastavení udělají plošinky, po kterých najednou vyskáčete na vzdálená místa. A navíc jsou tu i sice nijak složití, zato velmi zábavní bossové.

Poznámka o složitosti se dá vztáhnout i na hru jako celek. Pokud vysloveně nezabrousíte do speciálních výzev pro otrlejší (a že ty jsou občas na infarkt), klidně se u jednoho ovladače můžete sejít i s dětmi nebo nehráčským zbytkem rodiny. A o tom hry mají být: někdy jsou napínavé, někdy vizuálně podmanivé, ale mohou taky spojovat a hlavně bavit. A to jde Astro Botovi na jedničku.