Jako první Češka prošla trek vedoucí z Indie do Tibetu. Teď míří na osmitisícovku Broad Peak
„Za poslední rok jsem z pětitisícových a větších výšek skoro neslezla a mám za sebou výstup na více než 60 vrcholů,“ říká cestovatelka Pavlína Adam.
Cestovatelka Pavlína Adam na jedné ze svých výprav v uplynulém roce
„Co kdybychom jely do Ekvádoru?“ „A co tam budeme dělat?“ „Nevím, lézt po horách.“ Přibližně tak začalo poslední dobrodružství přírodovědkyně a v poslední době především cestovatelky Pavlíny Adam. Tahle energická žena bere život s neuvěřitelnou lehkostí a neustále se směje. Nejspíš i díky svému pozitivnímu myšlenkovému nastavení v loňském roce prošla jako první Češka 1 700 kilometrů dlouhý nepálský Great Himalaya Trail. Letos se zatím vydala zdolat šest šestitisícovek během šesti dnů, překonala bolívijské pohoří Cordillera Real a peruánské Cordillera Blanca a aktuálně se chystá na výpravu, během které by mohla vylézt na svou první osmitisícovku, pákistánský Broad Peak.
S Pavlínou Adam se setkáváme krátce po jejím návratu z Peru, kde zakončila svůj téměř čtyřměsíční pobyt v Jižní Americe. „Strašně se těším na dobrou kávu!“ píše, když se domlouváme na místě, kde mi bude vyprávět své bezprostřední zážitky. Přes Atlantský oceán se vydala coby průvodkyně s cestovkou Expedition Club – v Peru a v Chile měla totiž naplánované dvě výpravy s malou skupinou lidí. Jenže když už se na takovou výpravu chystala, řekla si, že by bylo záhodno ji rovnou s něčím spojit.
„V době plánování výpravy mi psala moje americká kamarádka Sarah, se kterou jsem se seznámila na Pacifické hřebenovce, že se chystá do Ekvádoru, a jestli prý nechci přiletět za ní. Podnikly jsme spolu totiž už spoustu cest včetně Great Himalaya Trail, ale vždy to byly spíše dálkové trasy, takže jsme se chtěly vydat i do vyšších hor. Nejdřív jsem jí teda říkala, že bych chtěla být chvíli doma, ale o pár hodin později jsem už kupovala letenky do Ekvádoru,“ směje se Pavlína.
V zemi v severozápadní části Jižní Ameriky měla dvojice žen v plánu vylézt na několik sopek. Jenže jedna z nich, Cotopaxi, bez ustání soptila, další výstupy zkomplikovaly Pavlínino ochoření v kombinaci se špatnou aklimatizací. Nic tak nešlo podle plánu, Sarah se proto rozhodla, že bude se svou cestovatelskou souputnicí pokračovat do Chile, kde měla Pavlína naplánovanou první organizovanou výpravu. S tou nejprve vystoupaly na nejvyšší, skoro sedmitisícový vulkán na světě Ojos de Salado.
Šestidenní výzva pro otrlé
„Po výstupu jsme si říkaly, co podnikneme dále. A z Expedition Clubu nám dali výzvu, že můžeme zdolat šest šestitisícovek během šesti dnů. V Chile to jde totiž výborně. Byl to ale šílený projekt, jelikož jsme nesměly putovat po hřebenech, ale vylézt je skutečně jako separátní hory – to znamená od spodu až na vrchol. Naštěstí jsme ale byly dobře aklimatizované, takže šlo jen o to se každé ráno překonat a vyrazit na cestu směrem vzhůru,“ vypráví Pavlína, skoro jako by šlo o něco nesmírně snadného.
Oblast pouště Atacama, kde se hory nacházejí, je jedno z nejsušších a nejnehostinnějších míst na zemi. Není zde prakticky žádná vlhkost, na vrcholcích hor tudíž nejsou žádné ledovce a výstup na ně není, alespoň podle Pavlíniných slov, tak náročný – když tedy člověk pomine nadmořskou výšku. Největší výzvou však podle zkušené cestovatelky bylo přemísťování se z bodu A do bodu B autem. V poušti totiž nejsou žádné cesty a takřka na každém kilometru hrozí zapadnutí do sopečného písku. Pomoci by se zde člověk dovolal jen stěží.