„Byl to docela slušný tanec,“ hodnotí Filip Naiser, když se snaží shrnout svůj vstup do světa byznysu se společností, kterou s dalšími založil a se kterou teď dostává umělou inteligenci do obchodních center i třeba hromadné dopravy. Ve skutečnosti to byl, řekněme, slušný kvapík ještě daleko dřív. Naiser je vědec se specializací na strojové vidění. Počítače jsou pro něj náplní práce zhruba od jeho třinácti let. A způsob, jak automaty „vidí“, tedy dokážou zpracovávat informace z obrazu, řeší od střední školy. Získal řadu ocenění i vlastní planetku. Tu po něm nechali pojmenovat odborníci z MIT.

„To bylo pozdvižení. Na vesnici k nám ze Spojených států přišel dopis, zrovna jsem nebyl k zastižení, takže se to velmi rychle rozkřiklo,“ usmívá se třicetiletý vědec, který působí na ČVUT. Planetku 28276 Filipnaiser zná lidstvo od roku 1999, své jméno ale dostala zhruba o deset let později, když byl Naiser na střední škole. Tam totiž s týmem dalších studentů zaujal hned v několika soutěžích.

Naiserovi se tehdy dařilo především v týmu středoškoláků, který vytvořil vlastního robota a zvítězil ve Spojených státech. Zaujal ale i sám za sebe se systémem, který umožňuje ovládat počítač jen prostřednictvím pohybů očí. Získal několik ocenění, titul Česká hlavička, stal se členem prestižního klubu Forbes 30 pod 30 a nasbíral další uznání a ceny.

Za zmíněný systém založený na pohybu očí schytal i významnou kritiku – speciální vizuální klávesnici, kterou systém ke svému fungování potřebuje, totiž využil z už fungujícího projektu. Naiser své pochybení přiznal a on i odborníci vysvětlovali, že se zachoval neeticky, když neocitoval všechny své zdroje, programování, o které se soutěž opírala, bylo ale čistě jeho, uváděli. Později klávesnici nahradil svou vlastní.

Naisera to i díky dalším oceněním nezastavilo. „Funguje to jako sněhová koule. Na jedno ocenění se začnou lepit další, protože se začnou otevírat různé dveře. Já jsem díky nim i potkal profesora z ČVUT, a tak začal hned po maturitě pracovat v laboratoři. Z gymplu se dostal do doktorandského prostředí a z něj se mohl dál učit,“ popisuje.

Foto: iC Systems

Počítače hlídají, kudy chodí lidé

To, co odborníky zaujalo, je jeho schopnost naučit počítače „vidět“. Tedy zpracovávat informace z obrazu. Počítačové vidění je důležitý obor: právě díky němu můžou například stroje pochopit, kdo nebo co před nimi stojí, rozpoznat lidi, auta i nebezpečné předměty, které se můžou chystat použít. Ale umějí také vyhodnotit, co po nich člověk chce, protože „přečtou“ jeho pokyny, aniž by lidé používali slovní zadání.

Je to také obor, který se teď i díky Naiserovi prostřednictvím společnosti iC Systems celkem nenápadně dostává do českých obchodních center i třeba prostředků hromadné dopravy. Řeší, jak a kudy lidé procházejí, kde tráví hodně času, jestli nestojí ve frontách, ale i to, kdo zhruba je člověk, který tudy vlastně chodí.

I anonymizovaná informace tohoto typu je pro provozovatele velmi důležitá. Podle ní jde na ta správná místa rozmístit zboží, uzpůsobit spotřebu energií, ale taky ukazovat ty správné reklamy.

Naiser, který je jedním z iniciátorů založení firmy, ale se společností hledí dál. Stihl už zrealizovat systém, který reklamu přizpůsobuje osobě, která se k němu blíží. Systémy pochopí, jestli je to muž, nebo žena. A zhruba i to, v jakém věku tato osoba je. Nebo třeba jestli před panelem jdete se psem.

Foto: iC Systems

Heatmapa iC Systems

Představte si to jako scénu z filmu Minority Report: sdělení na reklamním panelu konkrétně přizpůsobené člověku, který zrovna jde kolem. A když jde kolem někdo jiný, reklamu zase přepne.

Právě gender a věk dnes neuronové sítě odhadují celkem s lehkostí. A tím umějí také předpokládat, jakou reklamu má smysl ukazovat. „Věděli jsme, že je to možné. Chtěli jsme si to vyzkoušet. Odhad genderu a věku z frontálního pohledu je v podstatě vyřešená věc,“ popisuje Naiser.

Rovnou však filmové představy trochu klidní: iC Systems teď zmiňovanou technologii nepoužívá. Panely, které jsou toho schopné, firma aktuálně na několika místech v provozu skutečně má. Samotná funkcionalita je ale vypnutá. „Pokud by to pro nás byla priorita, jsme schopni systém v řádu jednotek měsíců dotáhnout do produkční varianty,“ slibuje Naiser.

„Přišlo mi to celkem jednoduché“

Odborník stojí za technologiemi společnosti spolu s Markem Votroubkem, se kterým na střední škole v různých technických soutěžích bodovali. Firmu oficiálně založili investoři, kteří ji také vlastní. Ostatně tu na vývoj padly už nižší desítky milionů korun. Naiser tu má na starosti technologie a je hlavní programátor.

„Přišlo mi to jako zajímavý projekt, celkem jednoduchý na vyhotovení,“ usmívá se. Pokud bychom měli převést vnímání počítačů do lidských termínů, řekli bychom, že světu kolem sebe poměrně dobře rozumí a řadu objektů, včetně lidí, dokážou spolehlivě rozpoznávat. Časem se ale ukázalo, co všechno s technologiemi jde zařídit, kolik informací naopak zůstává mimo kamery. A že tak rychlý vývoj technologií nebude.

Foto: iC Systems

Kateřina Máchová řeší obchod v iC Systems

Produkty iC Systems netuší, jaký konkrétní člověk před nimi zrovna je. Hledí na pohyb a dá se říct, že si všímají velmi podobných signálů jako lidské oko – pohybující se objekty pro ně nejsou jen pixely, ale lidi. Řeší, kudy a kam jdou, jestli se někde hromadí nebo kde se obvykle zdržují. Technologie, o které spolu s Naiserem hovoříme, je doslova naučená všímat si toho, co je aktuálně potřeba. V obchodních prostorech nebo dopravních prostředcích jsou to lidi, jejich pohyb, ale někdy přijde ke slovu třeba i demografická struktura.

Informace technologie získává ze záběrů kamer a z chytrých senzorů, zpracovává je s použitím umělé inteligence a díky tomu radí, jak by se třeba majitel obchodu, na který dotyční hledí, měl zachovat. Zjistí, na koho by měl reklamu cílit a kam ji umístit, u kterého zboží zůstávají zákazníci déle a podobně. Podle toho může vystavovat třeba akční výrobky, a to tak, aby stály lidem v té správné cestě.

Ale systém také vyhodnotí, kudy lidé vůbec nechodí a které části daného objektu tak není ani potřeba v danou dobu třeba vytápět. Je možné zjistit, jestli více nakupují muži či ženy a dle toho obsadit vhodný personál do prodejny nebo vystavovat akční zboží v závislosti na genderu.

V hromadné dopravě sledují iC Systems vytíženost jednotlivých linek a organizace tak podle jejich dat umí navýšit nebo snížit počet spojů. Nejde jen o úspory lidských zdrojů, popisuje Kateřina Máchová, manažerka prodeje produktů ve firmě. Ale i o časovou realokaci tak, aby to bylo výhodné a efektivní pro obě strany. Systém se uplatní v průmyslových i administrativních budovách, kde může napovídat, kde a jak vytápět, ale i upozorňovat na shromažďování lidí třeba v jídelnách a podle toho nastavit návštěvní hodiny efektivněji.

Loni společnost iC Systems každý měsíc provedla necelou stovku instalací. „Za celý rok pak dohromady asi tisícovku,“ zmiňuje Máchová. Neznamená to, že je její systém v tolika obchodech či prodejnách, ale je na takovém množství jejich prostor.

Počítá lidi například v obchodních centrech Letňany, na Harfě i v mladoboleslavské Olympii. Je schovaná třeba v Delmartu. A právě se instaluje do sítě desítek prodejen s chovatelskými potřebami. Vedle toho pilotní projekt probíhá v hromadné dopravě v Brně, tam se senzory v novém prostředí zatím testují.

Dohromady firma už systémy dodala zhruba do pětiny obchodních center v Česku. Velká část z toho je záležitost posledního roku. „Počítám, že ty začátky jsou spíš pomalejší,“ říká Naiser. I tak pro firmu založenou na konci roku 2019 znamenají tržby v nižších jednotkách milionů korun a meziroční růst zhruba o třetinu. Výhled do letoška pak hovoří o dvojnásobném nárůstu počtu instalací.

Plány jsou prý velké. Zmiňované segmenty retailu a dopravních prostředků vidí firma jako místo, od kterého se odpíchnout. „Je to ale jako vždycky – je velký rozdíl mezi technologií, která je vyvinutá na standardních datesetech, proti té, která má fungovat v reálu. Největší bolest je to poslední procento, které teď dotahujeme. Protože tím širokým nasazením se ukazují nové výzvy. A často přijde klient s otázkou: a zvládnete i tohle? Málokdy řekneme ne,“ usmívá se Naiser.