Kniha není mrtvé médium a četba pro mnohé zůstává nepostradatelnou součástí života. Co ovšem dělat s titulem, který byl dočten do posledního řádku? Nabízí se jej umístit zpět do knihovny s tím, že se k němu čtenář třeba časem opět vrátí. V mnoha případech se tak ale nestane a na knihy pomalu usedá prach. Pak nastává ideální čas vrátit knihu zpět do oběhu, a to třeba přes platformu Knihobot.

Projekt založený Dominikem Gazdošem ztělesňuje antikvariát 21. století, který jde na spoustu věcí od lesa. Daří se mu tím zachránit obrovské množství výtisků před zbytečnou zkázou, protože použité knihy nemají vůbec jednoduchý život. I to poznáte v holešovickém sídle Knihobota, kam jsme se vypravili.

„V Česku se prodá asi 20 až 30 milionů knih za rok, ale v antikvariátech se jich prodá jen kolem půl milionu,“ vysvětluje Dominik Gazdoš a naráží na fakt, že většina knih zůstává uvězněna v knihovnách, případně si „užívá“ pobytu ve sklepích. Důvodů, proč se tak děje, je podle něj hned několik.

Ten největší spočívá v nepříliš motivujícím přístupu antikvariátů, které vyžadují, aby se k nim knihy nosily jen v určené hodiny. Svazky jsou často přebírány s příslibem, že co nevidět budou všechny tituly oceněny a peníze vyplaceny. Po třech týdnech zazvoní telefon s tím, že si má prodejce pro svou banánovku s knihami přijet zpět.

Z celé odevzdané knihovny je prodejných jen pár kusů, za které je navíc nabídnuta částka, jež se nevyrovná ani nákladům spojeným s dopravou. Nějak tak vypadá zcela běžná praxe, kvůli které lidé raději odnesou literaturu rovnou do sklepa v naději, že by možná jednou mohly jejich děti dostat chuť si něco z toho přečíst. Jak ale upozorňuje Dominik Gazdoš, tím se knihy odsuzují k jisté smrti a nezájmu.

Třičtvrtě hodiny navíc

Když vstoupíte do holešovické pobočky Knihobota, celkem rychle vám dojde, že to rozhodně není jen tak ledajaký antikvariát. Dominik Gazdoš tam spolu se svým bratrem Davidem, kamarádem Pavlem Pekařem a několika dalšími zaměstnanci předvádějí něco, co by se dalo charakterizovat jako antikvární kaizen.

Za japonským pojmem kaizen se ukrývá označení pro postupy zefektivňující proces výroby a řízení podniku, což se v případě Knihobotu zhmotňuje do nejrůznějších, svépomocí vyráběných řešení, které usnadňují a urychlují řadu procesů.

Pro demonstraci nám může posloužit ředitelský stůl Dominika Gazdoše. Ten se nachází v malém výklenku za regály, v nichž má Knihobot uskladněných aktuálně přibližně 40 tisíc výtisků, přičemž každý měsíc jich 15 tisíc zmizí a 15 tisíc přibude.

Pod pracovní deskou jeho velína se nachází odpadkový koš, umístěný až v zadní části stolu. Při vyhazování odpadků je proto nutné se sehnout, natáhnout ruku, vyhodit odpadek a zase se vrátit do výchozí polohy. Tento proces by běžně zabral dvě vteřiny, nikoliv však v případě Dominika Gazdoše. K jeho odpadkovému koši vede nakloněná lepenková roura ústící u čelní hrany stolu. Do ní se odpadek bez pohybů navíc vloží a rychle sjede až do koše.

Jednoduchý mechanismus dokáže ušetřit přibližně 1,5 vteřiny. Pokud by Gazdoš denně vyhodil šest odpadků, ušetří tím denně 9 vteřin času. Knihobot má otevřeno každý den, což znamená, že za týden ušetří minutu a za rok více než 45 minut. To se může zdát jako naprostá časová malichernost, ale jedná se o 45 minut, během kterých lze udělat spoustu užitečnějších věcí než jen vyhazovat odpadky do koše. A přesně to je kaizen. Ovšem v případě Knihobotu to lepenkovou rourou teprve začíná.

50 milionů mezi řádky

Své podnikání rozjel Gazdoš ještě coby student střední školy. „Snažil jsem se být co nejsamostatnější a také se mi úplně nedařilo studijně,“ vysvětluje dnes s úsměvem sedmadvacetiletý podnikatel. Proto si před osmi lety otevřel vetešnictví, díky kterému si začal postupně uvědomovat, že tím nejlepším artiklem jsou jednoznačně knihy.

„Uvědomil jsem si, v jakém stavu se trh s použitými knihami nachází, že těch pár přeživších antikvariátů se prostě moc nesnaží a zákazník je pro ně spíš nepřítel. Napadlo mě, jak to změnit,“ dodává. Pustil se proto do budování moderního antikvariátu, který do zkostnatělého oboru přináší svěží vítr.

„Nemají nás příliš rádi. A hlavně nám vůbec nevěří, že dokážeme generovat taková čísla,“ říká s úsměvem Pavel Pekař. Naráží tím nejen na oněch 15 tisíc knížek, které Knihobot měsíčně vrátí zpět do oběhu, ale také na finanční obrat. Ten Gazdoš pro tento rok odhaduje na přibližně 15 milionů korun s tím, že v příštím roce by to díky řadě inovací mohlo být už 50 milionů.

Tím se dostáváme k černé magii, které se – v očích konkurence – Knihobot oddává. Spočívá ve snaze přiblížit proces přijímání a prodeje použitých knih co možná nejblíže moderním společnostem, kterým nejsou cizí pojmy jako automatizace, čárové kódy či kurýrní služby.

Moderní postupy jako černá magie

Celý byznys Knihobotu je složen ze dvou částí. První spočívá v získávání knih od lidí, což musí být ve vyváženém poměru vůči druhé části, kterou je jejich prodej, tedy vůči poptávce. V případě disbalance by byl knih nedostatek, případně nadbytek. Udržet si tuto rovnováhu je jedním z největších úkolů, jelikož přicházející knihy lze regulovat jen velice omezeně.

Zároveň je také velmi těžké rozhodovat, které knihy má ještě smysl poslat dál a které nikoliv. Zde Dominik Gazdoš upozorňuje, že knihy ležící ve sklepě či na půdě, byť jen jediný týden, degradují takovou rychlostí, že jsou většinou neprodejné.

To Knihobot rozpoznává už z fotek knih, které mu majitel knih posílá na úplném začátku spolupráce. Pokud se knihy na fotkách jeví v pořádku, má možnost buď knihy odvézt na pobočku Knihobotu, případně za ním Knihobot pro knihy zašle na vlastní náklady kurýra. Následně knihy projdou pod rukama nevolníků.

Ne, že by tímto stylem pánové se zlínskými kořeny častovali své zaměstnance, ale označují tak pulty, které si Knihobot vytvořil. Opět ve jménu absolutního kaizenu. Tyto pulty, pojmenované Boris, Ivan, Oleg a Artyom, umožňují obsluze ve velmi rychlém sledu knihu nafotit, zanést ji do databáze a určit její cenu.

Fotky se pořizují pomocí speciálních nožních pedálů a fotoaparáty jsou pomocí redukcí vytištěných na vlastnoručně sestavené 3D tiskárně napájeny přímo ze zdroje, aby se nemusela neustále měnit baterie. Systém vytvořené fotky dokáže sám automaticky ořezat a poslat do systému spolu s tiráží převedenou do textové podoby.

Proto je Knihobot schopen i přes tak velký počet přijímaných knih nabídnout kupujícím možnost prohlédnout si kvalitu knihy hned na několika snímcích. Také další procesy jsou automatizovány a týká se to i cenotvorby.

Kniha zanesená do systému totiž dostane svou cenu na základě scrapingu cenových databází daného titulu, což má zaručit ty nejférovější podmínky pro prodávajícího. V ten moment je kniha připravena k prodeji a čeká na svého kupce. Pokud se nepodaří knihu za stanovenou cenu prodat do jednoho měsíce, může její cena začít být s každým měsícem snižována.

„Uplatňujeme princip tzv. holandské aukce, která se mi za ty roky osvědčila jako nejlepší pro udržení co možná nejvyšší ceny,“ vysvětluje Dominik Gazdoš a nahlas přemýšlí, že by tento systém mohl být ještě dynamičtější a cena by se v budoucnu mohla měnit již po čtrnácti dnech.

Dobrý byznys pro všechny

V momentě, kdy si knihu někdo přidá do košíku a klikne na dokončení objednávky, je pomocí čárového kódu v regálu vyhledána a míří na zabalení. Zde pomáhá další „kaizen udělátko“ made by Knihobot. Jde o vyřazený letištní kiosek původně určený pro tisk letenek, který dnes tiskne štítky lepené na balíky. Ani ten na první pohled nevypadá jako nějaká high-tech záležitost, ovšem jak zdůrazňuje Pavel Pekař, „je jedno, jak to vypadá, hlavně, že je to efektivní“.

Čárové kódy, kiosky na tisk štítků či systém rychlého focení a nahrávání nabízených knih nejsou tou největší inovací, na kterou lze v Knihobotu narazit. Tu největší představuje vlastní účetní systém, který si pánové taktéž vytvořili Knihobotu na míru, jelikož jim ani nic jiného nezbývalo.

„Na trhu neexistuje žádný produkt, který by byl schopen zpracovávat účetnictví použitého zboží v takových objemech. Sice to není nijak zvlášť cool, ale tohle je naše vůbec největší inovace,“ vysvětluje Dominik Gazdoš.

Výdělek z prodaných knih si majitel knih a Knihobot mezi sebou dělí v poměru 60 ku 40, v čemž Gazdoš vidí tu vůbec největší disrupci. „Klasický antikvariát běžně vyplácí přibližně deset procent, my celých 60,“ vysvětluje. Navíc jen málokterý antikvariát má skutečný zájem na tom, aby přijal co možná největší množství nabídnutých knih, což Knihobot má.

Pomáhá mu v tom i částka 29 korun, která je stržena z vyplácené sumy za každou prodanou knihu. „Knížka, která se prodá třeba za 60 korun, je pro nás v podstatě ztrátová. Proto musí být tento poplatek, abychom mohli poslat do oběhu téměř vše, co je v perfektním, či skoro perfektním stavu,“ vysvětluje Pavel Pekař.

Standardní objednávky obsahují jednu či dvě knihy. „Občas se ale stane, že si někdo objedná i knih padesát,“ usmívá se Gazdoš. Vůbec nejlépe se prodávají knihy staré maximálně patnáct let a také úplně nová vydání. U knih starších třiceti let je problém především s beletrií, v kurzu jsou naopak úzce zaměřené knihy, například z technických oborů.

Těm vyloženě neprodejným se snaží Knihobot vyhýbat, ovšem tu a tam se do jeho sítí nějaký problematický titul zachytí a nikdo jej nechce ani za symbolických 10 korun. Ani v ten moment nad ním však Dominik Gazdoš neláme hůl. V poslední době je totiž velkým trendem seřazovat knihovnu podle barev hřbetů knih. Knihobot proto z neprodejných knih vytváří malý kus duhového umění, které následně prodává například hotelům toužícím po netradiční výzdobě svých interiérů.

Expanze a stovky milionů

Knihobot v současné době roste raketovým tempem. S tím souvisí potřeba postavit více nevolníků, zaměstnat více pracovníků a také zajistit větší prostory. Jejich hledání je ovšem náročné, jelikož je nutný dostatečně velký prostor bez příček, pro který by mohl být Knihobot vlajkovým projektem.

„Věřím, že vhodných prostor je hodně, jenom se prostě nedostávají do nabídky, protože doposud byly nepronajatelné,“ míní Dominik Gazdoš. Pokud se podaří takové prostory najít, může se podle něj roční obrat Knihobotu dostat i na stovky milionů korun.

Pak ale nutně narazí na přirozené růstové bariéry v podobě počtu vydávaných knih a množství čtenářů. Proto bratři Gazdošové spolu s Pavlem Pekařem již pomalu přemýšlejí o expanzi. Primárním cílem by mělo být Německo. V Česku je stále relativně velké množství německy psaných knih a navíc má náš soused podobnou „knižní kulturu“, což se nedá říci například o anglicky mluvících zemích přeplněných paperbacky.

Nápadů mají tito mistři knižního kaizenu celou řadu. Například na malé kiosky umístěné třeba na nádražích, do nichž by mohly být knížky odevzdány hned po jejich přečtení. Na podobné projekty je zatím ještě čas. Aktuálním úkolem Knihobotu je edukovat čtenáře, aby se nebáli knihy okamžitě posílat dál, a změnit dynamiku celého trhu s použitými knihami, kam se díky tomu mohou dostat i ty knihy, které v životě nikdy nikdo nepřečetl.