Japonci plánují rozvoz čisté elektřiny. Energii z plovoucích větrných elektráren do světa ponesou ekologické tankery

powerxtanker1

Foto: PowerX

Koncept elektrického tankeru PowerX

Tankery by v budoucnu nemusely převážet jen ropu nebo uhlí, ale i obnovitelnou energii. Momentálně se na tom pracuje v Japonsku. V zemi vycházejícího slunce vzniká i továrna na baterie, které by mohly pojmout energii z větrných elektráren. Právě skladování je totiž v přechodu na obnovitelnou energii zásadní. A trh si je toho vědom, podle odhadů agentury Bloomberg bude mít do roku 2040 hodnotu 620 miliard dolarů.

Jednu dobu to slýchávali z rádií všichni: „Ať je jak vítr! Je zvláštní a zvlášť, ne kam vítr tam plášť a má sílu, které neodolám.“ Větru v poslední době nemůže odolat jen Lucie Vondráčková, čím dál častěji s ním počítají i státy po celém světě. S obnovitelnou energií je však jedna potíž, kterou je skladování. V Japonsku nyní vzniká projekt, který má reagovat hned na několik problémů, které se k větrné energii vážou.

Japonci mají tu smůlu, že kolem sebe mají jen hluboké vody. Nemohou tak získávat energii z větrníků umístěných u pobřeží. Ty fungují jen v hloubce do zhruba šedesáti metrů, protože musí být upevněné k mořskému dnu. Do hry tak vstupuje nápad, který řeší i problém skladování – využít plovoucí větrné elektrárny a postavit lodě, které by mohly energii rozvážet v bateriích. A to klidně do celého světa.

Postavit plavidlo, které by místo ropy nebo plynu převáželo obnovitelnou energii, si za cíl klade společnost PowerX. Její loď má mít sto metrů, bude poháněná elektřinou a bez dobíjení zvládne urazit tři sta kilometrů, přičemž jako zálohu bude využívat bionaftu. Na palubě ponese sto baterií s kapacitou 220 megawatthodin, což je energie, která má stačit pro 22 tisíc japonských domácností na den.

Loď podle návrhu PowerX postaví závod Imabari, jenž do společnosti PowerX zároveň investoval téměř devět milionů dolarů. Hotovo by mělo být v roce 2025 a už teď jsou v plánu další plavidla, samozřejmě větší.

V Japonsku má také vzniknout továrna na baterie, které by byly schopné energii pojmout. Budou mít kapacitu jedné gigawatthodiny ročně do roku 2024, o čtyři roky později už by to mělo být pět gigawatthodin.

Japonsko nicméně není první zemí, která o plovoucí větrné turbíně uvažuje. Tamější novinka je nicméně v tom, že chce energii převážet na lodích. Další variantou jsou podvodní kabely, ty jsou však finančně velmi nákladné.

První plovoucí turbína každopádně už vznikla, a to v roce 2017 v Severním moři, asi patnáct kilometrů od pobřeží Skotska. Pět 175metrových po vodě plujících větrníků, které dokážou přivést energii do dvaceti tisíc skotských domácností, provozuje norská společnost Equinor. Na dalších plovoucích výrobnících energie pracuje i Portugalsko nebo Jižní Korea. 

Výhodou turbín umístěných uprostřed oceánu je také to, že dál od pobřeží víc fouká, což přináší více energie. Nevýhodou jsou vysoké náklady – až dvojnásobné oproti větrníkům, které jsou na pevnině – a velký nesouhlas rybářů, kteří se bojí, že jim plovoucí turbíny výrazně promluví do podnikání.

Eliška Nová

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.