Je jim dvacet, i tak svému publiku z Generace Z přestali rozumět. Tak zaměstnali středoškoláky

Když Jakub Rychlý a Maria Šimůnková projekt zakládali, byli náctiletí a na podobně mladé cílili. Teď už prý v komunikaci s nimi potřebují pomoc.

Iva BrejlováIva Brejlová

nekrachni

Foto: Nekrachni

Spoluzakladtel Nekrachni Jakub Rychlý

0Zobrazit komentáře

Jejich cíle nejsou zrovna malé – chtějí mezi mladými rozšířit finanční gramotnost. Už teď dosáhnou na tisíce lidí a cílem je brzy vyrůst na desetitisíce. Projekt pod názvem Nekrachni se vysněným číslům rychle přibližuje, aktuálně pracuje s rozpočtem okolo 2,5 milionu korun, podporou velkých organizací a jasnou představou, že finančně vzdělávat chce především lidi kolem šestnácti let. A pokud je chce oslovit, potřebuje radu přímo od nich – ve dvaceti už jsou na to zakladatelé prý staří.

Jakub Rychlý a Maria Šimůnková založili projekt Nekrachni, když jim bylo osmnáct. Funguje od předloňského září a je to nezisková organizace, která vzdělává především žáky základních a středních škol. Věnuje se takzvaně mladým dospělým, tedy lidem zhruba mezi patnácti a dvaadvaceti lety. Obecně je to takzvaná Generace Z.

Nekrachni ale věří, že může vzdělávat i ty na základní škole nebo lidi, kteří dostudovali a právě vstupují do pracovního procesu. Cílem je, jednoduše řečeno, zvyšování finanční gramotnosti. A pokud jde o formulaci v Nekrachni, je to příprava na „každodenní výzvy života“ ve financích: od sestavování osobních rozpočtů přes financování až třeba po řešení peněz v podnikání.

Důležitá je tu ale forma takového vzdělávání. Nekrachni mezi mladé vypustilo aplikaci a poznání šíří na sociálních sítích nebo přes newsletter. Soustředí se na ta místa, kde mladí jsou – tedy mimo jiné na TikTok –, tam komunikuje právě tak, jak je jejich cílovka zvyklá informace konzumovat. Na TikToku rychle. A v aplikaci využívá třeba prvky gamifikace, mimo jiné možnost porovnávat své výsledky s ostatními.

Finančních projektů nebo aplikací není málo, Nekrachni se od nich svou cílovou skupinou ale značně liší. Právě to je podle Rychlého zdroj úspěchu. Už teď aplikace vysvětluje finanční nástrahy i možnosti tisícům lidí a o svém zápalu přesvědčilo i velké firmy, které projekt finančně podporují. Loni mělo Nekrachni k dispozici 1,2 milionu korun, letos už je to 2,5 milionu. Na rok a kousek starou neziskovou organizaci dvacetiletých to nepůsobí jako špatná čísla.

„Jsme ti, co umí mluvit s Generací Z, protože jsme Generace Z. Je to naše klíčová výhoda. Děláme to od nás pro nás, a proto rosteme,“ začíná Rychlý naše povídání, když se spolu scházíme – přesně den před tím, než odletí na Tenerife. Když říká, jak se těší, slovo dovolená přitom nepoužije ani jednou. Jede tam na Erasmus a nemůže se prý dočkat, až bude mít odstup a klid na práci.

Ani nemá TikTok

Dokud byl v Česku, tak mladý vysokoškolák běhal mezi obchodními schůzkami a školou, řešil směřování týmu pětadvaceti lidí a dalších externistů i způsob komunikace celého projektu Nekrachni. U jeho profilu na sociálních sítích i na webu září pozice COO a jako mladý se neoznačuje, právě naopak.

Ve skutečnosti před pár dny napsal na LinkedIn veřejně a vážně míněnou informaci, že jak on, tak spoluzakladatelka Nekrachni Maria Šimůnková, nyní šéfka, stárnou, tedy už je jim oběma přes dvacet. A to je problém.

„Začali jsme se své cílové skupině vzdalovat. A třeba Maruška ještě ani nemá TikTok. Ač v něm vidíme velký potenciál, tak mu prostě nerozumíme tak jako lidé o pár let mladší než my,“ popsal s tím, že i když mluví o lidech jen o zhruba pět let mladších, vnímá, že jednají v online i offline světě jinak. „Uvědomili jsme si, že ač jsou lidé ve stejné generaci, propast mezi námi je obrovská. Dost pravděpodobně ji udělal TikTok a covid jako dva nejklíčovější faktory,“ popisuje.

nekrachni

Foto: Nekrachni

Část týmu Nekrachni

Říká, že do pandemických lockdownů vstoupil v podstatě v pracovním životě, tedy v jeho případě okolo osmnácti. Ale o pár let mladší lidé byli na konci základní školy. „Takže svět začali vnímat úplně jinak a obsah konzumují úplně jinak. Chtějí ho jednoduše, rychle, dalo by se říct efektivně, chtějí se naučit hodně hodnotné informace, které budou schopni rychle aplikovat a nějaké výsledky vidět,“ vysvětluje.

Dva spoluzakladatelé proto před pár měsíci zavedli poradní sbor, kterému říkají Youth Board, tedy dozorčí rada mladých. Skládá se z pěti středoškoláků, většinou studentů víceletých gymnázií. U projektu je to významný orgán. V Youth Boardu sedí lidé kolem šestnáci let a jejich složení se má pravidelně obměňovat tak, aby si Nekrachni udrželo mladý náhled i pohled na své aktivity „zvenčí“.

Rada mladých mu sděluje, jestli tým dělá dobře to, co dělá. Zda jsou pro ně zajímavá témata, kterým se organizace chce věnovat, a především, jestli je dostatečně vhodná forma, kterou komunikuje. „Začali jsme s nimi pracovat od podzimu a už máme popsaných asi dvacet stránek A4 věcmi, které děláme špatně nebo bychom je měli dělat jinak,“ uvádí Rychlý.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Tým z Youth Boardu už tak třeba vysvětlil, že Nekrachni sice dělá zajímavý obsah, ale třeba jeho newslettery považuje za hodně dlouhé. Takže si je většina mladých jen uloží, ale už se k nim nikdy nevrátí. Šestnáctiletí mají přístup do komunikace zaměstnanců na síti Slack, takže do ní občas vstoupí, aby zarazili jejich plány. Někdy třeba proto, že jsou cringe. Tedy neautentické, trapné. „Tak to zastavíme a začneme přemýšlet, jak to udělat jinak,“ shrnuje Rychlý.

Rada mladších vyrovnává to, že Nekrachni dospívá. Rychlý popisuje, že se tu zvyšuje i věkový průměr, který teď dosahuje 23,5 roku. „Je to proto, že máme pracovníka, který nám ho teď hodně zvedl. Je mu přes třicet,“ vysvětluje. Později dopočítáme, že to bude kolem čtyřiceti.

Soudkyně mi to ani nerozmlouvala

Jakub Rychlý vždycky věděl, že chce podnikat. Ještě než mu bylo šestnáct, zažádal o zplnoletnění. Ve zpětném pohledu říká, že v procesu měl velmi dobrou pozici, protože už mu cestu prošlapali jiní, jako je mimo jiné Jiří Diblík, spoluzakladatel úspěšné aplikace VOS.health pro psychické zdraví. Navíc měl štěstí na soudkyni, která jeho rodičům záměr nerozmlouvala – i to se prý stává. Proces trval necelý půlrok a jeho hlavní účastník popisuje, že byl na české poměry celkem krátký.

Od té doby pracuje. Fungoval jako marketér a ještě ve zmíněných šestnácti letech získal klasickou pozici v jedné telekomunikační korporátní společnosti na plný pracovní úvazek. Našel si ji přes inzerát. „Po pohovoru mi práci nabídli, ale říkali, že ještě musím počkat, že se musí zeptat právního oddělení, jestli je to vůbec legální,“ usmívá se.

Postupně si založil vlastní firmu a externě radil s komunikací. Vedle toho se účastnil řady akcí pro podnikavé mladé, jezdil na soustředění soutěže Středoškolák roku a pravidelně se dostával mezi výběr těch nejlepších. Právě tam se potkali se Šimůnkovou.

nekrachni-vizual

Foto: Nekrachni

Aplikace projektu Nekrachni

Oba museli přiznat, že příliš dobře financím nerozumějí. Zhodnotili to jako zajímavý záměr, na kterém založit svůj vlastní projekt. Že cílí správným směrem, jim potvrdil průzkum mezi dalšími mladými, kteří na tom byli podobně.

Vedle toho Nekrachni pořádá workshopy či tábory a připravuje didaktické materiály pro učitele. U nich mimo jiné tým ví, že nemůže cílit na učitele přímo – pak by je žáci a studenti neposlouchali. Iniciativa prý musí jít právě od mladších. I to je jedno z upozornění, které do projektu přinesli mladí.

Chceme polovinu maturantů

Nekrachni prošlo několika inkubačními programy a začalo na startupovém mindsetu Rychlého a Šimůnkové. Postupně ale rozšířilo svůj přístup o ten neziskový. Program o vzděláváních mladých uspěl ve více soutěžích začínajících projektů. Během let 2021 a 2022 tak projekt získal první příspěvky v řádu jednotek či desítek tisíc korun, ze kterých financoval svůj vývoj. Seniornější pracovníky si ale mohl dovolit vždy jen na krátkou dobu, a tak si zakladatelé řadu věcí připravovali sami.

Šimůnková se naučila design. Její bratr udělal logo. Název vymysleli spolu. Pak od jedné z firem, u kterých žádali o podporu, najednou dostali dvě stě tisíc korun, do té doby nevídaný obnos. A o něco později se napojili na Nadaci České spořitelny, spolupracují s Nadací Lilie a Karla Janečkových, získávají finance z různých grantových programů krajů či obcí a účastní se inkubátoru Nadace Vodafone.

Přes všechny zdroje se Nekrachni nechce spoléhat jen na financování z institucí, ale staví i vlastní příjem peněz. Tím jsou semináře pro společnosti o tom, jak mluvit s Generací Z o penězích. Jsou cílené na rodiče a Rychlý říká, že jsou žádané. Nekrachni garantuje nejen odborného školitele, který se vyzná ve financích, ale i dostatečně mladého člověka, který reprezentuje mladou generaci.

Zatím se Nekrachni úspěšně šíří. „Každý rok je tu sedmdesát osm tisíc maturantů. A my chceme docílit, aby polovina z nich nějak s Nekrachni interagovala. Ať už nás budou sledovat na sociálních sítích nebo budou mít aplikaci, projdou vzděláváním nebo jakkoliv jinak – chceme být most mezi studentským světem a dospělým životem,“ říká Rychlý.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Korunovační klenoty dávných králů budou k vidění déle. Pražský hrad výstavu prodloužil do úterý

Svatováclavskou korunu, žezlo a jablko doplňuje také řada dalších cenných artefaktů spojených s bohatou historií a svébytností naší země.

klenoty

Foto: alcuin lai/Flickr

Korunovační klenoty patří mezi nejcennější artefakty naší země

0Zobrazit komentáře

Od vzniku České republiky uplynulo 30 let a jak jinak oslavit suverenitu našeho státu než výstavou těch nejcennějších artefaktů, které země vlastní a které v minulosti reprezentovaly její svrchovanost. Obdivovat je lze od úterka, kdy výstava začala, tentokráte však nikoliv v kulisách Vladislavského sálu. Klenoty spolu s dalšími důležitými reáliemi české historie si lze zdarma prohlédnout v prostorách svatovítské katedrály. Původně měla výstava skončit už tuto sobotu, Hrad však pro velký zájem její konání prodloužil. Po dohodě s památkáři budou klenoty k vidění v chrámu i po nedělní mši od 14.30 do 21.00 a v pondělí a úterý od 08.00 do 18.00.

Sedm klíčníků se už v pondělí sešlo u korunní komory v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, aby spolu s památkáři vynesli nejdrahocennější české klenoty ven ze schránek, ve kterých jsou uloženy. Stalo se tak po pěti letech, kdy byly vystavovány ku příležitosti oslav 100 let od založení samostatného Československa a 25 let od vzniku České republiky.

Během minulých výstav po svém vyjmutí z komory klenoty obvykle zamířily přímo do prostor Pražského hradu, a to těch nejreprezentativnějších. Vladislavský sál, který za dob králů sloužil pro slavnostní hostiny i rytířské turnaje, byl výstavám dokonalou gotickou kulisou, kterou občas vystřídala Karlova síň nacházející se taktéž ve Starém královském paláci. Tentokráte však klenoty prostory svatovítské katedrály vůbec neopustí.

Artefakty ze sbírky Svatovítského pokladu jsou od úterý 17. února vystaveny v příčné lodi katedrály svatého Víta, v původní vitríně navržené Josefem Gočárem. V ní byly poprvé odhaleny občanům v roce 1929, tedy vůbec prvně v historii, kdy se klenoty ukázaly veřejnosti. V samotné katedrále pak jejich výstava probíhala naposledy v roce 1955.

Koruna Karla IV. i část habsburského dědictví

Návštěvníci se mohou těšit na vystavenou svatováclavskou korunu s čepičkou, která je ze souboru klenotů nejstarším artefaktem. Korunu zasvěcenou sv. Václavu nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV. pro svou následnou korunovaci. Již od počátku se jednalo o klenot používaný jen při zcela výjimečných příležitostech.

Korunu tvoří zlatá čelenka složená ze čtyř dílů zdobených královskou lilií. Tyto díly spojují čtyři pásky v místě překřížení zdobené křížkem, ve kterém má být umístěn trn z koruny Ježíše Krista. Celá koruna je tvořena 19 až 22karátovým zlatem, 96 perlami a drahými kameny, mezi kterými jsou safíry, smaragdy či rubíny. Zajímavostí je, že pásky byly původně součástí zlatého opasku, který dostala svatebním darem Blanka z Valois, první manželka Karla IV. Celková váha koruny je 2,35 kilogramu a má na výšku přibližně 20 centimetrů.

Korunovační klenoty se v katedrále sv. Víta vystavují po více než 50 letech

Žezlo a královské jablko již nemají s českými zeměmi tak silnou spojitost. Renesanční žezlo si nechal zhotovit císař Ferdinand I. v roce 1533 a jablko pro něj bylo vytvořeno o šest let dříve. Oba artefakty se staly součástí habsburských korunovačních klenotů poté, co Habsburkové v roce 1627 získali českou korunu a nahradili jimi doposud využívané žezlo a jablko z období gotiky. Ty naopak putovaly do Rakouska, kde je začaly využívat rakouští arcivévodové.

Výstavu doplňují korunovační kříž, korunovační meč svatého Václava či dobová kožená pouzdra, která byla pro jednotlivé korunovační klenoty zhotovena. Sbírka též ukazuje korunovační plášť, který byl vytvořen roku 1617 pro Ferdinanda II. ku příležitosti jeho korunovace českým králem.

Plášť je zhotoven z červeného hedvábného zlatohlavu a nechybí mu typický hermelín tvořený kožešinou hranostaje. Na šířku má 312 centimetrů a je dlouhý 236 centimetrů. Pokud není zrovna vystavován, je uložen ve speciálním depozitáři, který udržuje stálé klima. Poslední mimořádnou součástí výstavy je také lebka sv. Václava, která je ukázána ve Svatováclavské kapli katedrály, kde se nachází i další ostatky patrona české země.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Výstava klenotů a dalších reálií bude po prodloužení doby konání probíhat až do úterý, tedy 24. ledna. Vstup je zdarma a nelze si udělat žádnou rezervaci, je proto nutné počítat s frontami. Pro koho je Pražský hrad až příliš daleko, může vyrazit do Jablunkova.

Tamní Muzeum Bible sice nevystavuje originál, repliky z dílny šperkaře Jiřího Urbana jsou ovšem své předloze maximálně věrné. Kromě nich navíc budete moci obdivovat i další kopie významných artefaktů spojených s naší historií, od šatů Marie Terezie přes repliku Pražského Jezulátka až po repliky husitských zbraní či faksimile středověkých listin.